Než se stal prvním československým ministrem životního prostředí, publikoval Bedřich Moldan knihu „Ekologie hmoty v přírodě“. Hned v první kapitole připomíná, že lidé by se měli učit z oběhových cyklů přírody a ekosystémů, a ne plýtvat fosilními zdroji. Koncept oběhového hospodářství je známý velmi dlouho. Co nám brání se podle něj řídit?
Jak hodnotíte činnost ministerstva životního prostředí (MŽP) z pohledu jeho bývalého šéfa? Narážím především na nový zákon o odpadech, který sice prošel legislativní radou vlády, avšak jeho schválení do konce volebního období se nestíhá. Jedná se o už několikátý pokus o schválení nového zákona.
Problematika odpadů byla v době vyjednávání o vstupu do Evropské unie jejich důležitou součástí. Už tehdy vyjednávání, které za naši stranu vedl odbor odpadů, bylo velmi problematické. Náhled na úpravu odpadového hospodářství tehdejšího MŽP se velmi lišil od toho, co si představoval Brusel. Naše legislativa není úplně v souladu s EU a od začátku nebyla. To je podle mého názoru problém, který se pořád táhne celým procesem přípravy nového zákona o odpadech, který, jak známo, se připravuje již mnoho let.
Poslední návrh zákona je téměř jistě odsouzen k tomu, že se o něm bude jednat až v dalším volebním období. Já jsem samozřejmě sledoval vypořádání připomínek i několikadenní vyjednávání a zdá se mi, že k tomu ministerstvo nepřistupuje dobře. Zákon by měl daleko důsledněji vycházet z evropských zvyklostí a z toho, co je v jednotlivých státech progresivní. Na druhé straně chápu, že praxe českého odpadového hospodářství je u nás zavedená a má jistotou tradici. Odpadové hospodářství je veliké odvětví, ve kterém se točí mnoho peněz. Podniká v něm mnoho společností, které mají nastavené systémy své činnosti, které se špatně přizpůsobují nové legislativě, a proto je potřeba radikální změny.
Nový zákon by konečně mohl vyřešit dlouholetý spor o statistikách odpadů mezi Českým statistickým úřadem a MŽP nebo klasifikaci odpadů, protože ta je pořád nejednoznačná a neodpovídá evropským zvyklostem. K těmto problémům je potřeba přistoupit radikálně, ale nevidím, že by tímto směrem ministerstvo šlo.
Říkáte, že ministerstvo nesleduje evropské zvyklosti a trendy. Návrh zákona byl však prezentován jako opora pro přechod z lineárního hospodářství na oběhové, což je jednoznačně evropský trend.
To je přesně ono. Všichni víme, že se na půdě Evropské unie jedná o balíčku návrhů k oběhovému hospodářství. Jednání v Bruselu by se mělo velmi pečlivě a bedlivě sledovat a všimnout si evropských trendů. Přeskočme tedy nepodařené pokusy schválení zákona a podívejme se na ideje oběhového hospodářství od Evropské komise tak, aby se doopravdy uplatnily. Mělo by se využít nové vlády a začít na zelené louce a podívat se pořádně nově vznikající evropskou legislativu.
Podívejte se na doporučení k oběhovému hospodářství z naší debaty v Plzni >>>>
Idea oběhového hospodářství je naprosto správná, měla by se co největší míře aplikovat. Problém je v tom, jak už to tak bývá, ďábel je schován v detailech. Celková myšlenka je skvělá, ale je potřeba ji konfrontovat s tím, jaká je realita u nás. Progresivnější kroky, které Česká republika udělá, jsou většinou pod hrozbami sankcí ze strany Bruselu. Nemyslíme dopředu, neaplikujeme základní principy oběhového hospodářství. Je potřeba, aby ministerstvo našlo odvahu. Stačilo by naší situaci zkonfrontovat s tím, jaká by mohla být ideální situace na základě informací z Bruselu. Chybí zde odvaha prosadit opravdu zásadní změny.
Lze vůbec určovat cíle a cesty odpadového hospodářství pro jednotlivé země Evropské unie, i když se jejich systémy nakládaní s odpady diametrálně liší a jsou často na nesrovnatelné úrovni?
Česká republika často jen sleduje, jak vznikají evropská nařízení. Sledujeme proces schválení směrnic, pak se jen přizpůsobujeme Bruselu. Tento český přístup je bohužel v mnoha odvětvích a odpadové hospodářství nevyjímaje. Naše postavení a situace by měla vést k tomu, že se aktivně účastníme jednání nad novou legislativou, ale to se neděje. Existuje několik pracovních skupin při Evropské komisi, které mají na starosti obsah nových nařízení, a divil bych se, kdyby Česká republika vystupovala v rámci těchto skupin aktivně. Jinak řečeno, chybí na půdě Evropské unie v rámci přípravy budoucí legislativy čeští odbornicí, kteří znají do detailu odpadové hospodářství.
Rozdíly mezi státy budou vždy, nemá cenu je srovnávat. Evropská unie by měla být v tomto ohledu flexibilní a umět podobným státům pomoct.
Je rozumné, aby Evropská unie měla jednotnou politiku, speciálně pro přechod na oběhové hospodářství. Evropská unie je v podstatě environmentální šampion a hlavně v přístupu k odpadovému hospodářství. Členské státy mohou být a častou jsou příkladem pro ostatní státy také díky pravidlům vzniklých v Bruselu. Evropa by se této pozice měla držet a prohlubovat ji.
Závazky pro některé státy jsou zatím nedosažitelné, typickým takovým příkladem je Rumunsko. Rozdíly mezi státy budou vždy, nemá cenu je srovnávat, naopak Evropská unie by měla být v tomto ohledu flexibilní a umět podobným státům pomoct.
Oběhové hospodářství je již dlouho velmi známým principem. Co brání k přechodu na oběhovku“, respektive přechod od fosilních surovin k druhotným?
Myslím, že tomu brání tři hlavní překážky. První je, řekněme, jistá technologická zaostalost, což je výzva pro vysoké školy a vládu, aby finančně podpořila aplikovaný výzkum. Myslím, že to je nejmenší a nejsnáze řešitelný problém.
Další překážkou je samozřejmě ekonomická stránka věci. Když se podíváte na dlouhodobý vývoj cen komodit, primární suroviny jsou pořád velmi levné. Recyklační technologie a postupy se tak ekonomicky nevyplatí. Bude to řešitelný problém, pokud se k tomu stát postaví a ceny fosilních surovin se upraví pomocí ekonomických nástrojů.
Posledním a vůbec nejhůře řešitelným problémem budou místní tradice, zaběhané postupy a establishmentové firmy, ale také i existující infrastruktura. Tento systém bude těžké opustit a, jak už jsem řekl, bude potřeba veliké odvahy pro změnu.
využívání bioodpadu
Pixabay
Obama versus Trump
Bývalý americký prezident Barack Obama se zasadil o vznik Pařížské dohody. Ve svém druhém období se aktivně zasazoval v boji proti změně klimatu. Jaký je podle Vás Obamův odkaz v environmentální politice?
Především je potřeba pochopit pozici federální vlády v USA, která není tak důležitá. Jednotlivé americké státy mají často svou legislativu. Například Kalifornie je enviromentálně nejprogresivnější územím na světě. Federální vláda USA má velký význam v tom, že se na ni hledí celý svět. Globální vliv prezidenta USA je významný. Bylo to především vidět u Pařížské dohody, kdy se prezident Obama byl schopen domluvit s čínským prezidentem v průběhu roku 2015. K úspěchu Pařížské konference tak přispělo především to, že se dvě velké mocnosti byly schopné shodnout. Respektive Číňané bez Američanů by na závazky Pařížské dohody nepřistoupili a obráceně, a zároveň zbytek světa by se dohody neúčastnil bez těchto velmocí. V tomto ohledu je příklad Donalda Trumpa velmi špatný.
S nástupem Donalda Trumpa se dá očekávat obrat o 180 stupňů. Dá se očekávat odstoupení od Pařížské dohody nebo omezení pravomocí například agentury EPA (U.S. Environmental Protection Agency)?
Nemyslím si, že by Trump byl schopen od Pařížské dohody odstoupit. I když odstoupení by bylo možné, umožňuje to spousta právních kliček v dohodě, ale už nyní je vidět, že v USA se zvedla veliká vlna odporu proti politice Donalda Trumpa a především proti jeho antienviromentálním postojům.
Omezení pravomocí agentury EPA bude problém. Obamova politika a EPA vydala dekret „Clean energy plan“ k omezování emisí skleníkových plynů a Trump se nechal slyšet, že se ho pokusí zrušit. Do čela agentury jmenoval člověka, který se s EPou již 13krát soudil. Předmětem sporu bylo omezení emisí oxidu uhličitého z průmyslových zdrojů. Myslím, že nebude snadné „Clean energy plan“ udržet v platnosti.
V USA se dají očekávat změny ve financování vědy a výzkumu, z čehož mám vůbec největší strach.
Změny se dají očekávat bohužel ve financování vědy a výzkumu, z čehož mám vůbec největší strach. Oblasti klimatického výzkumu, který postupuje rychlým krokem dopředu, se nejvíce věnují v USA. Američtí vědci pracují na modelech, mají nejvíce informací, pozorování a teorií. Když se omezí jejich financování, zbrzdí to celosvětový výzkum klimatické změny.
Enviromentální politiku i odpadové hospodářství v USA za vlády Donalda Trumpa pravděpodobně čeká rozsáhlá deregulace. Oproti přístupu Obamovy vlády, která naopak dlouhodobě tlačila na snižování emisí a rozvoj obnovitelných zdrojů tedy půjde o zásadní obrat. Nemůže méně regulací podpořit investice?
Moje názory jsou spíše konzervativní a souhlasím, že regulací v legislativě je moc. Je ale třeba si uvědomit, že regulace jsou fundamentálním nástrojem environmentální politiky. Vytvořit vhodné podnikatelské prostředí neznamená, že se prostředí dereguluje a vytvoří se naprostá volnost. Pevná pravidla jsou velmi důležitá pro podnikatelské prostředí. Důležitější pro průmysl je stálost a známý vývoj legislativy do budoucnosti, aby se na možné regulace a zpřísnění mohl připravit.
Dobrý příklad je náš zákon o ochraně ovzduší z roku 1991, který přinesl obrovské zlepšení ovzduší. Úspěch zákona přinesla mimo jiné sedmiletá přechodná doba, kdy se průmysl mohl na regulace připravit.
Rozhovor původně vyšel v březnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.
