Hlavní orientací nové administrativy v environmentální oblasti zřejmě bude krátkozraká energetická politika založená na podpoře fosilních paliv.
V posledních letech se v mezinárodním měřítku obraz Spojených států jako antiekologického státu změnil k lepšímu. USA například podpořily úspěšnou Pařížskou dohodu o klimatu včetně toho, že přijaly ambiciózní závazek snížení emisí skleníkových plynů o 26–28 procent do roku 2025 ve srovnání s rokem 2005. Většina států USA je ještě aktivnějších, příznivé postoje i činy vidíme také u mnoha velkých obchodních a průmyslových společností. Svou úlohu mezinárodně ostře sledovaného modelu chování, který má velký globální význam, Spojené státy v environmentální oblasti v současnosti v mnohém pozitivně naplňují.
Je však téměř jisté, že s nástupem Trumpovy administrativy se situace podstatně změní. Jeho politická orientace má dlouhodobě výrazně antiekologické zaměření. Například v roce 2015 nazval americký Úřad na ochranu prostředí (US EPA) hanbou a ostudou. Jeho dlouhodobě zastávané postoje byly zvýrazněny volební kampaní, ve které mimo jiné tvrdil, že globální klimatická politika se rozvinula na základě obrovského podvodu iniciovaného Čínou, jež tímto způsobem chce získat pracovní místa, která kvůli klimatickým regulacím odejdou ze Spojených států. Slíbil, že jakmile se ujme prezidentského úřadu, uskuteční řadu razantních změn včetně vystoupení z pařížské klimatické dohody, kterou mezitím USA ratifikovaly, takže by to bezprostředně nebylo vůbec možné.
V průběhu přechodného období k převzetí prezidentského úřadu Trump některé své výroky zmírnil, například prohlásil, že ačkoliv ve skutečnosti nikdo neví, jak to vlastně s klimatem je, je ochoten k této otázce přistoupit „s otevřenou myslí“. Nicméně jeho základní orientace nepochybně trvá. V mezinárodní oblasti to znamená příklon k izolacionismu, snahu neplnit mezinárodní závazky, nepodporovat globální environmentální snahy. V domácí politice to dokazuje výběr osobností nominovaných do klíčových pozic ve vládě. Ministrem zahraničí má být Rex Tillerson, nejvyšší šéf vůbec největšího ropného gigantu ExxonMobil, který je znám svými velmi tvrdými postoji odmítavými vůči prosazování zájmů ochrany prostředí. Mimo jiné se vyznačuje vřelými vztahy k ruským ropným podnikům, což ocenil Vladimir Putin, který Tillersonovi v roce 2013 osobně předal Řád přátelství. Na místo šéfa Úřadu pro životní prostředí chce Trump jmenovat Scotta Pruitta, který je dosud nejvyšším státním žalobcem státu Oklahoma, jednoho z velkých uhelných států, proslaveného nekonečnou sérií žalob právě proti Úřadu pro životní prostředí. Jako ministr energetiky byl vybrán Rick Perry, do roku 2015 texaský guvernér, který podobně jako Trump považuje otázku klimatické změny za dosud nevyjasněnou a hájení zájmů ropných společností za svou přirozenou povinnost.
Hlavní orientací nové administrativy v environmentální oblasti zřejmě bude krátkozraká energetická politika založená na podpoře fosilních paliv, proti které se už dnes staví nejen environmentalisté, ale i samotná tržní ekonomika, pokud přijímá dlouhodobější perspektivu. Bezprostředním cílem je mimo jiné zrušení Programu čisté energie, který obsahuje i závazek snížení emisí skleníkových plynů o třetinu během následujících 15 let. Bude podporovat kontroverzní stavby nových ropovodů, jako například až dosud zastavený obří projekt Keystone XL nebo ropovod v Dakotě. Mají se bez průtahů vydávat povolení pro vrty v Arktidě či na těžbu surovin včetně uhlí. Úřad pro životní prostředí se má omezit jen na ochranu čistoty vody či vzduchu a nezabývat se širšími souvislostmi, třeba snahou omezovat emise skleníkových plynů, jako je například metan unikající při těžbě břidlicového plynu.
Jaký je výhled do budoucna? Je zřejmé, že všechna Trumpova prohlášení nelze brát úplně vážně, v mnoha případech se jeho postoje změní. Stejně tak se asi nenaplní všechny plánované nominace. Celkové protiekologické zaměření politiky však k velké škodě věci v platnosti zůstane, ať už jde o oblast domácí, nebo mezinárodní. Zároveň však je v Americe už dnes opozice proti Trumpově politice životního prostředí velmi hlasitá, jde napříč politickým spektrem a zdaleka se neomezuje jenom na environmentalistické skupiny. Al Gore předpovídá, že bude ve skutečnosti mimořádnou vzpruhou pro environmentální hnutí, postoje a aktivity v národním i v mezinárodním měřítku.
