Starosta Vitějevse Petr Havlíček bije na poplach ve věci privatizace státních lesů. V Parlamentních listech deklaruje pod názvem „Další Kalouskův megatunel“ záměr ministra financí privatizovat státní lesy a současně navrhuje převedení lesů do vlastnictví místních samospráv.
Motiv článku lze těžko odhadnout. Ministerstvo financí žádnou privatizaci státních lesů nechystá a vládní koalice o ní nejedná a dokonce ani nediskutuje. Tento krok přináší značná rizika i ve stabilních demokraciích, natož v České republice. Privatizace státních lesů je problémem politickým, ekonomickým i sociálním, protože státní les je stovky let chápán jako veřejný statek, jehož efekty využívá celá společnost, často nedělitelně. Mnoho těchto efektů nelze umístit na trh (např. funkce zdravotní, hygienická, klimatická, rekreační a další), protože je občané společně a nedílně mohou využívat v rámci tzv. „práva obecného užívání lesů“ , které je součástí většiny evropských lesních zákonů. Prodejem lesů dochází k prohloubení společenských rozdílů a v ČR by navíc, z důvodů problémů s korupcí, přibyla otázka původu peněz, za které by noví vlastníci lesy kupovali. Proto nebyla v žádné evropské zemi privatizace státních lesů realizována (snad jen s výjimkou drobných prodejů rozptýlených pozemků) a neplánuje ji ani ministr financí, ani současná vláda. V tomto směru mne tedy nechává obava pana starosty klidným.
Klidným mne však nenechává jeho návrh na převzetí lesů místními samosprávami, tedy obcemi a městy. Mám totiž dlouholetou zkušenost, že kdokoliv chce převádět státní lesy kamkoliv, dobrý úmysl bývá dost vzdálen. Každá vlastnická forma lesů má svoje výhody i nevýhody a někteří lesničtí politici dokonce říkají, že nevýhody státních a privátních majetků se setkávají na majetcích obecních. Vyplývá to jednak z relativně krátkého funkčního období zastupitelstev, kdy při dlouhodobosti lesní produkce nenese někdejší zastupitelstvo prakticky žádnou odpovědnost, rizika přináší nikdy neuspokojená potřeba peněz a také řešení zadlužení, které je i dnes u obcí a měst obrovské. Marie Terezie dokonce podrobila obecní lesy zvláště přísnému dohledu, kdy bez svolení dvorského úředníka byl problém porazit každý strom. Tím nechci říci, že dnes hospodaří obce a města se svými lesy špatně. Musím dát panu starostovi za pravdu, že vše záleží na lidech a jejich odborné i morální úrovni. Jedinou účinnou cestou je aby na místech hospodářů s veřejným majetkem seděli lidé vysokých odborných i morálních kvalit, bez ohledu na to, zda jde o státní správu nebo samosprávu, protože v dnešní úrovni odborných kvalit i korupčních tlaků nevidím mezi státní správou a samosprávou, zvláště v případech velkých měst, podstatný rozdíl. Pokuse to podaří, je o hospodaření s veřejným majetkem postaráno. Pokud ne, pak jakékoliv šachování se státním lesním majetkem žádné zlepšení nepřinese.
