Šéfredaktor serveru Osel.cz Stanislav Mihulka uvádí ve svém článku Klimatický neklid (MF 5. 6. 2013) recept na omezení povodní. Jejich hlavní příčinou prý je, že naše lesy jsou zalesněny smrky, které vodu prakticky nezadrží, zato listnáče ano. Musíme tedy nahradit zatuchlé smrčiny listnatými stromy, vrátit toky do někdejších meandrů a problém je téměř vyřešen. Úroveň těchto argumentů přímo navádí k jejich srovnání s názvem výše uvedeného serveru. Lze doporučit nejenom procházku lesem, která při průměrné vnímavosti lecos napoví, ale zejména provedení jednoduchého pokusu. Vezmeme dvě větve, jednu např. smrku a druhou libovolného listnáče, cca 50 cm dlouhé, přibližně stejné šířky. Namočíme obě do vody, necháme zběžně okapat a poté každou máchneme nad plochou, dobře zobrazující odstříknuté kapky, např dlažbou. A hle! Na první pohled vidíme, že smrková větev zadržela cca 2x více vody, než větev listnatá.
V žádném případě neobhajuji smrkové monokultury. Jejich negativa jsou však zcela jinde, než si autor myslí. Ve vztahu k povodním tento jednoduchý pokus dokumentuje ověřenou skutečnost, že jehličnaté porosty mají výrazně vyšší retenční schopnost, než porosty listnaté. Platí to pro retenci jak v korunách stromů, tak v povrchové vrstvě humusu. Na rozdíl od jehličnanů, které vytváří spíše humus větší kyselosti, u listnatých porostů probíhají v této vrstvě intenzivní hnilobné procesy, mající vliv na kvalitu povrchových i podzemních vod, takže např. pro ochranná pásma vodních zdrojů nejsou takové porosty nejvhodnější. Tyto hnilobné procesy se dost často projeví i určitou zatuchlostí, kterou můžeme pocítit při procházce právě listnatým lesem. To je tedy realita.
Realita je jiná i v případě tzv. smrkových monokultur. Druhová skladba lesů v ČR obsahuje 67% jehličnanů a 33% listnatých dřevin. Podle podrobného šetření Ústavu pro hosp. úpravu lesů víme, že druhově čistých, tedy monokulturních porostů je pouze 20%. Dalších 31% zaujímá počet porostů s příměsí a plných 49% pak počet porostů smíšených.
Povodním jistě nejde zcela zabránit, stejně tak jistě můžeme jejich průběh ovlivnit. Neovlivníme je však primitivní kritikou práce našich předků (současné dospělé porosty se zakládaly cca před 100 lety), ale kritickou analýzou realizace ochranných opatření a také průběhu povodně samotné. Když odhlédnu od obecných a často zejména amatérských vyjádření politiků. Je třeba položit otázku, proč díky naší byrokratické administrativě trvá realizace opatření tak dlouho. Je třeba objektivně zhodnotit i práci povodí Vltavy, protože prohlášení tiskového mluvčího jsou v rozporu s hodnotami průtoků a kapacitou retenčních prostorů, které jsou běžně dostupné na internetu (odkaz http://www.pvl.cz/portal/sap/cz/index.htm ). Mj. z nich vyplývá, že od pátečního rána, tj 31.5. 7.00 hod až do neděle 2.6.cca 02.00 hod pouštěla kaskáda standardních 250m3, ačkoli průtok Berounky po celou tuto dobu umožňoval pouštět až 1000m3, aniž by průtok vody ve Vltavě v Praze překročil 1500m3, kdy by nebyly třeba ani mobilní bariéry. Je třeba prověřit efektivitu vytvoření retenčního prostoru na Orlíku, který byl pouze přepuštěn do spodních nádrží a z celé kaskády dále vytékalo pouze cca 250 m3 za sekundu. To je však práce pro nezávislé a hlavně špičkové odborníky a tím jsme u jádra problému. Tito odborníci jsou v našich státních podnicích i jejich zakladatelských ministerstvech nedostatkovým zbožím. Někteří ministři používají při jejich výběru zcela jiná, často velmi tajemná kriteria, rozhodně však ne kriteria odborná a Ministerstvo zemědělství je v tomto postupu průkopníkem. S určitostí v případě Lesů ČR a dost možná i v případě některých podniků Povodí. Opuštění této praxe by bylo proti povodním zbraní nejúčinnější.
