Zdravotnický systém byl, je a doufám, že i nadále bude stabilizován. Nepomáhají mu ovšem některé neuvážené kroky, zejména ty z kategorie politického populismu. Na mysli mám především rušení regulačních poplatků za hospitalizaci. Rozuměl jsem snížení poplatku ze sta na šedesát korun, pochopil bych vytvoření nějakých dalších úlev pro sociálně slabé. Pro ekonomicky aktivní jedince s pravidelným příjem ale poplatek šedesát korun za den pobytu nevidím skutečně jako nějakou neúměrnou částku, jde o minimum běžných každodenních výdajů. Proto považuji rušení poplatků za zbytečné a prázdné gesto, které zdravotnictví spíše uškodí - a pojišťovnám zejména.
Zdravotnictví přestálo ve stabilizovaném stavu hubené roky hospodářské krize, kdy se potýkalo zejména s výpadkem příjmů na straně výběru zdravotního pojištění. Naštěstí se naplnily optimistické prognózy dalšího ekonomického vývoje a tento trend se obrátil. Systém si navíc za doby ministra Holcáta polepšil o další miliardy při zvýšení odvodů za státní pojištěnce (o 4, 7 miliardy korun) a zlepšilo se také hospodaření VZP. Systém tak měl reálnou šanci na vlastní ozdravění, vykompenzování dřívějších výpadků a racionální vybalancování příjmů a výdajů i bez výraznějších zásahů státu. Také VZP směřovala k lepším hospodářským výsledkům (v letech 2009 a 2010 hospodařila s desetimiliardovými propady). Vláda ovšem systému, a to zejména pojišťovnám, situaci neulehčuje - za chybný krok považuji především rušení zdravotnických poplatků. Jen u VZP znamená zrušení regulačních poplatků za hospitalizaci ztrátu jedné miliardy korun.
Leoš Heger
