Do pomyslné hitparády nepřehlédnutelných prohlášení prezidenta Klause lze po dnešku směle zařadit ten z turecké Ankary. Jen pro úplnost uvádím Klausův výrok: „Evropská unie je v současnosti prostorem, který brzdí rozvoj české ekonomiky… Turecko považujeme za prioritního, naprosto strategického partnera. Těžko by v posledních letech dosahovalo vysokých temp růstu ekonomiky, kdyby většina jeho exportu mířila do EU.“ Zatímco proti části citátu zmiňující význam Turecka nelze nic moc namítat, druhou část už lze snadno vyhodnotit jako důsledek chorobné a těžko vysvětlitelné zášti vůči EU.
To že hlava státu nemůže Evropské Unii přijít na jméno, už nikoho asi příliš nepřekvapí. EU koneckonců leží v žaludku mnoha lidem a je celkem jedno, jestli je to kvůli zrušeným žárovkám, které jsou snadno nahraditelné, nebo kvůli nesmyslným fámám o zapovězení rumu, utopenců či guláše. Nicméně tyto oblíbené historky lze v klidu považovat za součást českého hospodského folklóru. A opět je asi dílem zvláštní náhody, že jak v českých nálevnách, tak na Pražském Hradě není příliš v kurzu připomínat, za co vše Evropské Unii vděčíme. Nebudu se zde na toto téma rozepisovat, neboť jedni zcela jistě vědí a ti druzí zcela určitě neuvěří.
Je ale zvláštní ta shoda a souznění Hradu s podhradím a značně to zavání populismem. To by samo o sobě u Václava Klause až tak nepřekvapilo. Je ale třeba poznamenat, že český prezident nejel do Turecka s mandátem české vlády urážet a zesměšňovat Evropskou Unii. A zároveň není od věci připomenout, že zahraniční politiku České republiky určuje vláda a nikoliv prezident. A i přes různé odstředivé tendence ODS je stále oficiální politikou Česka začleňování do struktur EU. Tudíž i pan prezident by si měl uvědomit, že do Turecka zamířil jako reprezentant českého státu a své soukromé názory by měl nechat doma. Svými výroky totiž poškozuje náš obraz v zahraničí a činí nečitelnými naše postoje, které se zvenčí mohou zdát rozhárané, protichůdné a velice matoucí.
