Ministrem životního prostředí má být představitel chemického průmyslu. Lze se divit kritikům?
Bývalý ředitel chemičky a člen předsednictva Svazu chemického průmyslu má být ministrem životního prostředí? Nelze se divit, že se vzedmula vlna kritiky k tomuto výběru. Očekávali bychom jméno člověka s jiným zázemím, u kterého bychom mohli předem předpokládat, že bude hájit zájmy životního prostředí a nikoliv průmyslu, pokud by například došlo na jednání o chemické politice, o zpřísňování či změkčování stávajících norem. Právě v této oblasti se totiž vede na světové i evropské úrovni poměrně bouřlivá diskuse, ochránci životního prostředí oprávněně varují před plíživě rostoucí nebezpečnou kontaminací nejrůznějšími produkty chemického či farmaceutického průmyslu, představitelé průmyslu naopak hájí zachování konkurenceschopnosti svého odvětví.
Richard Brabec, nominovaný na post ministra, se hájí s tím, že „nehodlá dusit naši zemi emisemi, avšak ani zákazy, nařízeními a obstrukcemi, které nás odsunují na chvost vyspělé Evropy“, jak sám napsal. To jistě chápeme, ale bohužel známe z minulosti vzdálenější i ze současnosti až příliš mnoho případů, kdy se právě chemický průmysl pod záminkou nedostatečně průkazných vědeckých poznatků a na nich založených „obstrukcích“ vehementně bránil regulacím takových dnes už spolehlivě zakázaných a notoricky známých toxických látek, jako je například asbest či některé nebezpečné pesticidy.
V minulosti se prakticky vždy ukázalo, že obavy o konkurenceschopnost – stejně jako předpokládané náklady s navrhovanou regulací spojené – byly velmi přehnané a nenaplnily se. Přijatá opatření naopak prokazatelně zachránila miliony lidských životů a v delším časovém měřítku přinesla i výrazný ekonomický benefit. Nedávno zveřejněné údaje z USA například ukázaly, že ekonomické užitky spojené s poměrně drastickým a průmyslem hojně kritizovaným zákonem na ochranu ovzduší za období 1990–2010 převýšily náklady trojnásobně až pětinásobně.
Konkurenceschopnost je jistě důležité hledisko, avšak až příliš často se za tímto heslem skrývají velmi partikulární zájmy, hájené ovšem mocnými lobbistickými skupinami. Navíc je nutno rozlišit hledisko krátkodobé a pomíjivé od dlouhodobých zájmů a perspektiv, a to nejen z hlediska ekologického, ale i z hlediska průmyslu samotného, jak mnohé případyvminulosti ukázaly. Sázka na úspěch na základě analýzy předpokládaných budoucích trendů a nikoliv jen okamžité situace na trhu se obvykle výrazně vyplatí, i když třeba nikoliv bezprostředně.
Nedostatečně rozvinutý výzkum Takovýto přístup ovšem předpokládá spolehlivou výzkumnou základnu. Nominovaný pan ministr zdůrazňuje, že je absolventem Přírodovědecké fakulty UK, takže věřím, že právě pro význam vědeckého poznání budemít velké pochopení a bude jeho rozvoj všemožně podporovat. V současné době patří právě nedostatečně rozvinutý environmentální výzkum, který by představoval syntézu relevantních poznatků z mnoha oborů, nejen přírodovědných, ale i technických, lékařských a dalších včetně ekonomie a dalších společenských oborů, k našim slabým stránkám.
V citované větě pan ministerský kandidát zdůrazňuje, že nedopustí, abychom se dostali na chvost vyspělé Evropy. Bohužel zůstává skutečností, že do Listopadu jsme spolehlivě byli právě tam jako vůbec nejvíce znečištěná evropská země. V devadesátých letech jsme vynaložili obrovské úsilí včetně mimořádných finančních prostředků a dosáhli – za kriticky důležité podpory široké veřejnosti – v mnoha oblastech rekordního zlepšení, avšak úrovně vyspělé Evropy jsme nedosáhli. Zejména proto, že po roce 2000 se pozitivní vývoj stavu prostředí výrazně zpomalil, někde se vůbec zastavil a dokonce se obrátil k horšímu. Doufejme, že promyšlená a na vědeckém poznání založená politika ministerstva životního prostředí (ve vládě, jež doufejme záhy vznikne) nastartuje nový pozitivní vývojový trend, včetně lepšího pochopení našeho místa v Evropě a v Evropské unii.
