Leoš Heger je nejdéle sloužícím ministrem zdravotnictví. Alespoň od listopadu 1989. V rozhovoru pro iDNES.cz říká, že má občas pocit, že se ve funkci nedočká dalšího týdne. Hovoří ale také o svých plánech znovu navrhnout třeba zpoplatnění amalgámových plomb.
Pane ministře, víte, kolik lidí bylo ve funkci před vámi od dob sametové revoluce?
Já je uměl dokonce vyjmenovat. Asi to bylo čtrnáct nebo víc...
Sedmnáct. Jak si vysvětlujete, že zatím nikdo z ministrů zdravotnictví nevydržel ve funkci celé volební období?
Viděla jste na ministerstvu galerii? Tak tam na prvorepublikovém začátku jich bylo také asi deset, kteří byli velmi krátce ve funkci. Jednak je to tím, že po revolucích vstupují do politiky méně zkušení lidé, a než se to stihnou naučit, tak udělají maléry, za které je vyhodí. A druhá věc je to, že zdravotnictví je prostě taková bouřlivá zóna. Ale mimochodem: když teď z ministerstva obrany odcházel ministr Vondra, taky říkal, že byl nejdéle sloužícím ministrem obrany, takže můj případ není mimořádný.
A jinak, když to vezmu z opačného konce a řeknu, proč já tam jsem tak dlouho, tak pan prezident Kubek říká, že je to proto, že nic nedělám a jen se snažím zavděčit panu ministru Kalouskovi. Tak takto to určitě není.
Zvýšili jste poplatky za den v nemocnici, ubrali peníze pro lázně, otevřeli cestu k nadstandardům. Kterou změnu bylo nejobtížnější politicky prosadit?Ministra Julínka stály reformy křeslo, vy na něj zčásti navazujete, přesto se mi zdá, že vaše kroky nebudí tak obrovský odpor. Umíte lépe vyjednávat, nebo je to výsledkem rozložení politických sil?
Roli v tom hrají dvě věci. Jakou převahu má koalice, zda může dělat věci válcovacím způsobem. A druhý faktor je, jak ministerstvo změny prezentuje a jak se baví s lidmi, na které ty změny pozitivně, nebo negativně dopadají. Opoziční poslanci vždy říkají, že věci nejsou dostatečně prodiskutované, že není dost analýz. Ale to je jen takové klišé, když něco chcete shodit. My ale těch rozhovorů a debat vedeme nekonečné množství, snažíme se naslouchat těm, kteří mají odlišné názory. Pan doktor Julínek byl v tomto větší pedant a prosazoval ty věci poměrně násilím.
Řekl bych, že všechno bylo při prosazování zhruba na stejné úrovni. K základním pilířům toho všeho patří definice lege artis (správného postupu léčby, pozn. red.). Z lékařů jsme sňali povinnost poskytovat tu nejlepší péči v případě, že na to nemají podmínky.
Na druhé straně se vám delší dobu nedařilo obměnit správní radu VZP, vláda vám shodila návrhy na zvýšení plateb za zdravotní pojištěnce, nadstandardy nepřibývají a museli jste opustit i myšlenku zcela nového zákona o zdravotních pojišťovnách. Které věci považujete za nedotažené?
Klíčovou věcí, která zbývá dodělat, je vyřešení vztahu pojišťoven a jejich motivace. My jsme podědili pluralitní systém, ve kterém se mohou pojišťovny hlídat a konkurovat si. Ta konkurence je ale nyní tak malá, že funguje velmi málo, a my bychom ji chtěli zvětšit. Proto připravujeme systém dvousložkového pojištění, kde kromě povinné části, kterou garantuje stát, je tam také malý individuální komplement pro každou pojišťovnu. A tam, kde pojišťovna není moc úspěšná, tak si pacienti připlácejí. V opačném případě mohou pojišťovny státní pojištění snížit. To znamená, že horší pojišťovna má možnost získat více peněz, ale hlavně jde o to, že pacientovi jasně naznačíme, že tato pojišťovna není ideální a on jí bude muset buď pomoci, nebo odejít k jiné. To je samozřejmě rizikové, aby nenastal běh pacientů mezi pojišťovnami, takže to připravujeme s velmi opatrnou nástupnickou dobou.
V Česku se dějí případy, že lékaři nedostávají včas proplacenou péči, pacientům pojišťovna vzkáže, že jim neproplatí doporučenou léčbu, a téměř 40 lidí se tu otrávilo metylalkoholem. Cítíte se za takové věci odpovědný?
Určitě ano. Jako správce systému, kterým ministerstvo je, takové věci musíme řešit. Ale systém je prakticky už dvacet let znetvořen. To, že lékaři někdy nedostávají od pojišťoven zaplaceno a jsou kolem toho strašlivé hádky, to je už opravdu evergreen. Jedním z krůčků transformace je proto zřízení kanceláře pro metodické pojištěnecké věci, jakéhosi odvolacího místa, které má dnes pod sebou VZP. Nabídla by možnost nezávislého posouzení, které by ukázalo, zda dané zdravotnické zařízení udělalo výkon správně. Jinak to, že peněz je málo, to platí v každém zdravotnickém systému. Každý by dokázal spotřebovat dvojnásobek peněz. A u nás se v minulosti ten dvojnásobek do zdravotnictví nalil, přesto se nevyřešily základní nešvary systému, obrovská nespokojenost poskytovatelů nebo mzdové záležitosti zdravotníků. Ta příležitost pro to byla a dělat to nyní v krizi, kdy systém balancuje na hraně udržitelnosti, je samozřejmě mnohem těžší.
Pamatuji si jednání Sněmovny do čtyř do rána, intenzitu akce Děkujeme, odcházíme, patálie kolem VZP a naposledy i metylalkoholovou aféru. Cítil jste se vyčerpaný?
Obecně musím říci, že povolání ministra je opravdu vyčerpávající a zatěžující, a to i pro ty, kteří jsou mladší než já. Je to velmi nevděčné povolání, protože jste stále viditelný, všichni se do vás mohou trefovat, lidí, kteří by chtěli, aby to běželo jinak, je vždycky spousta a hledání kompromisu je velmi těžké. To s sebou nese obrovskou pracovní zátěž. V sobotu se vždycky dospávám z celého týdne.
Jak si dobíjíte baterky?
Řeším to sportováním, ale v týdnu je na to strašně málo času, takže se to snažím o víkendu dohnat. To má ale nevýhodu. Když je člověk mladý, za dva dny může udělat obří horskou túru. Když je člověk starší, tak už takových úkolů není schopen a je potřeba takovou zátěž rozložit. Občas chodím běhat, jezdím na kole... Jsou to všechno aerobní sporty, které kromě spalování tuku zklidní i mysl.
Nelitujete, že jste do funkce šel?
Měl jsem v životě několik takových výzev a nejsem si jist, že bych je přijal, kdybych věděl, co mě tam čeká. Ale nejspíš jo.
Pokud nepadne Nečasův kabinet či nepřijdete o funkci, co se dá ještě do roku 2014, kdy končí volební období, stihnout?
Chtěli bychom ještě jednou novelizovat zákon, který popisuje, na co má pacient nárok a jakým způsobem a za jakých podmínek se to platí. Tam je seznam výkonů, který ovlivňuje, kdo a za jakých podmínek výkon dělá. A nyní je to strašně nepřehledné a vede to k tomu, že některé obory vydělávají hodně a nepustí do svých výkonů nikoho jiného. Tady je typický souboj mezi diabetology a praktiky. Nejsem si jistý, zda to projde, ale budeme opět navrhovat zpoplatnění běžných plomb, protože to je velká motivace pro pacienty, aby se o zubní zdraví lépe starali. Chceme také zavést jasná pravidla pro vstupy novinek do úhrad veřejného zdravotního pojištění. Chtěli bychom také, aby všechny smlouvy, které se uzavírají se zdravotnickými zařízeními, byly veřejné.
Věříte, že ve funkci ministra vydržíte až do konce volebního období?
Na to nedokážu odpovědět. Sám si už někdy myslím, že to za týden skončí. Asi nejhůře to vypadalo v listopadu, v době kolem schvalování rozpočtu a vládního úsporného balíčku. Někdy mám ale pocit, že se daří a ještě můžu dlouho vydržet. Teď se mi jeví, že by to mohlo vydržet do Nového roku, i když jeden úplně neví. Pak přijde epizoda nazvaná prezidentské volby a po ní přijdou zřejmě i další rozmíšky. Koalice je přitom stále více labilnější a 101 hlasů je stále obtížnější získávat. Mě to mrzí, protože kdyby se ty naše plány v určitém momentě zastavily a já měl sedět jen ve vládě, která by byla udržovací, tak bych tu funkci složil.
iDNES.CZ | Hana Válková
