Leoš Heger: Surfovat jsem se naučil v Kuvajtu

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No, já jsem na to ministerstvo přišel tak trošku moc rychle.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Ale dnešní Zálety nebudou o politice. Oborem doktore Hegera je počítačová tomografie a ultrazvukové zobrazení. 13 let byl ředitelem Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Během své práce pobýval často v zahraničí například v Kuvajtu. Mluvit budeme ale i o sportu. Dlouhá léta šéfoval například veslařskému klubu v Hradci Králové.

/ Písnička /

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Doktor Leoš Heger se narodil v Hradci Králové a tam taky vystudoval lékařskou fakultu. Jeho oborem je rentgenologie, působil na katedře radiologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V 70. letech se podílel na zavádění céteček a ultrazvuků do kardiologie a břišní diagnostiky. Habilitoval v oboru radiologie a získal vědecký titul kandidát věd. No a po Sametové revoluci vedl první cété pracoviště u nás. Jsem ráda, že se potkáváme v Záletech. Dobré dopoledne, pane docente.

Leoš HEGER, lékař
--------------------
Dobré dopoledne.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Řekněte mi prosím hned na začátku, je ještě nějaké odvětví medicíny, kde se cétečka a ultrazvuky nepoužívají?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No, je to zajímavé, protože obě byly naprosto revolučním průlomem do rentgenologie a do medicíny vůbec, protože to zobrazování předtím zobrazovalo plynové bubliny v těle, kosti a když se chtělo vidět něco z měkkých tkání, tak se většinou musely používat nějaké kontrastní látky, které ty tkáně zviditelnily jako třeba nástřik cév. No a tahle změna opravdu vyvolala revoluci, která odpovídala tomu, že první Nobelovu cenu v rentgenologii dostal Conrad Röntgen a druhou Nobelovu cenu dostal konstruktér toho prvního cété přístroje Godfrey Houndsfield. A moje generace měla to štěstí, že jsme vlastně tu druhou vlnu mohli zavádět a mimochodem vám vyšel tenhle rozhovor docela zajímavě, protože letos to je 40 let, co se to cété v Hradci Králové jako první v republice otevíralo a s velkou slávou začalo zavádět.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Když teď mluvíme o rentgenologii jako o vašem oboru, bylo vám to jasné už od samého začátku, že to bude rentgenologie, kterou budete chtít potom v praxi dělat a zároveň tedy hlouběji studovat?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No, já myslím, že ne. Já jsem, když jsem začal studovat gymnázium, tak úplně na začátku to říkám schválně, že vedeme rozhovor spolu. Tak jsem strašně chtěl být meteorologem.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Vážně?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
A bylo to takhle trošku jako mladistvé nadšení. Já jsem se tenkrát dostal do ruky knížku o mracích a ona byla taková jednoduchá jako, když laik něco chce vědět, tak nejlepší je vzít si nějakou středoškolskou učebnici jednoduchou tak asi tohohle typu a popisovala se tam ta klasifikace a nějak ta fyzika atmosféry, která zatím je a já jsem jezdil rád už tenkrát na hory a do přírody a tak jako to pro mě bylo takové rozšíření pohledu na přírodu. No, nevěděl jsem co je zatím, ale studoval jsem na gymnáziu v Hradci na matematickofyzikální větvi gymnázia a měl jsem k té fyzice nějak vždycky blízko. A když jsem začal už teda medicínu, tak tam té fyziky je relativně méně. Medicína je v podstatě taková aplikovaná biologie, ale hodně stojí na chemii daleko víc, než na té fyzice, ale já jsem k té fyzice měl blíž. Tak jsem jako student dělal na ústavu biofyziky a chtěl jsem tam zůstat. Ale protože to byla taková doba nejrozkvetlejší normalizace a mojí dědečci byli v padesátých letech oba ve vězení jako bývalý živnostníci. Tak já jsem tenkrát neměl důvěru, abych zůstal na lékařské fakultě jako učitel a vyzvedl si mě tehdejší šéf rentgenu v Hradci nebo počínající šéf profesor Steinhart, který jako hledal mladé lidi. Tenkrát ten obor byl velmi neatraktivní a tak jsem takovouhle shodou náhod u toho skončil.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
V Záletech si dnes povídám s doktorem Hegerem.

/ Písnička /

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
My už jsme dnes v Záletech s doktorem Leošem Hegerem naznačili, že vlastně první Nobelova cena, která byla za fyziku udělena souvisela s jeho oborem, s rentgenologií. A že to byl objev skutečně nadmíru významný, když v roce 1901 byla ta Nobelova cena panu Röntgenovi udělena. Když jste rentgenologii začali studovat nebo a začali hlavně zavádět do praxe, co se zdálo, že je největším oříškem? Co bylo největším problémem?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
My jsme začínali, ta moje generace byla poměrně silná v Hradci Králové z našeho promočního ročníku 1972 a první ultrazvukový aparát už se objevil někdy v roce 1973-4, ale byl strašně primitivní. Takže to všechno prošlo takovým klasickým technologickým vývojem, že nejdřív to byla akademická sféra, kde je vždycky odpad 1:10, protože všichni nadšenci říkají, to bude něco nového a u toho ultrazvuku to vypadalo dlouho, že to bude opravdu jenom jakási rarita. Vyšetřovalo se jedním paprskem jenom a teprve, když asi za 10 let se objevilo plošné zobrazování v těch řezech dvojrozměrných, tak to najednou udělalo velký průlom. Překlopilo se to do velmi užitečné metodiky, která už nebyla jenom v akademických centrech ale v každé malé nemocnici a pak jako dneska už těch ultrazvuků na každém oddělení je několik téměř.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Bavíme se o tom, jak to vypadalo v začátcích, když se nové přístroje do medicíny zaváděly. Jenom krátká otázka ještě mluvila jsem o tom, jaký největší oříšek jste řešili tenkrát. Co je největším problémem současnosti vlastně v rentgenologii nebo v oborech, které pod ní spadají?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No, já si myslím, že je to expanze té magnetické rezonance, která je náročná poměrně technicky. Spotřebuje velké množství odborníků. Ale ten přechod od těch metod, které používají záření ionizační, tak přece jenom je poměrně pomalý a jak se ví, že to záření je škodlivé a jak se dneska bez toho cété neodoperuje téměř nic. Počínaje zánět slepého střeva, který se velmi často diagnostikuje i přesto cété vyšetřování, tak ta zátěž se velmi hlídá, je trochu riziková. Tak to asi tím se lidé zabývají teďka nejvíc.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
V Záletech si povídám s doktorem Leošem Hegerem.

/ Písnička /

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Už jsem říkala, že můj dnešní host doktor Leoše Heger habilitoval v oboru radiologie. Já si vzpomínám, že jsem někde viděla vaší fotografie z konce 70. let, kdy cosi ukazujete tehdejšímu ministrovi zdravotnictví Jaroslavu Prokopcovi. Pamatujete si o co šlo?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No ano, to bylo těch 40 let zpátky s prvním cété. To byla velká, velká sláva. Já jsem byl v tom týmu, který na tom zavádění pracoval a dokonce nás navštívil tady i tehdejší ministr, což bylo pro Hradec Králové poměrně neobvyklé, přestože on byl ve funkci asi 20 let.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste v 70. letech byl na roční stáži v Americe.

Leoš HEGER, lékař
--------------------
Já jsem byl v Los Angeles na univerzitě a tam bylo jedno z prvních cété těch úplně prvních, kde to pole bylo ještě velmi malé. Scan trval asi 40 minuty. Ta hlava byla v takovém gumovém vodním vaku, aby se to zobrazení nebo ty výpočty, aby se zjednodušily. Tenkrát počítače byly taky podstatně pomalejší. A ty první obrázky se daly použít jedině na vyšetřování mozku, kde už ale byly vidět mozkové komory. Ono to rozlišilo, co je tekutina a co je měkká tkáň mozková. Tak to byl velký, velký průlom a opravdu i s těmi primitivními obrázky se daly dělat ty základní rozhodnutí, které jsou neurologií a neurochirurgií, jestli ta vada je někde v mozkové tkáni a v jejím fungování a nebo jestli tam roste něco, nějaký nádor nebo něco, co tam prostě nemá být. Já do dneška s tím mám malinko problém, protože samozřejmě kdo vycestoval na západ v té době, tak to byla rarita a vždycky na něj padl stín podezření, že je nějak ve styku se státní bezpečnostní. V té medicíně to bylo malinko jinak. Tam se přeci jenom lidé občas dostali. Ono se říká takové zlatné přísloví, že když je národ pod jihem diktátora, tak správný muž nedělá kariéru. Tak v té medicíně to tak úplně neplatilo a vždycky pár lidí ročně vyjíždělo. Já si pamatuju, než jsem se tam dostal, tak jsem konzultoval pár lidí v IKEMU, kteří měli zkušenosti a poradili mně nějaké praktické věci. Ale bylo to hrozně dramatické, protože samozřejmě tomu strana a vláda bránila, v mém případě obzvlášť se to lidem nelíbilo. Ale my jsme měli šéfa, který byl takový střihoun. On byl velmi silný straník, jmenoval se pan profesor Steinhart. A měl taky trošku štěstí, protože on byl velmi drzý a říkal, co si myslí. Takže on kdyby býval byl v té době Pražského jara tady, tak určitě přišel do hrozného průšvihu a z té strany ho vyhodili. Ale on to přežil v Kuvajtu, protože tam rozvíjel rentgenologii. Tehdy se hodně do toho Kuvajtu jezdilo z Hradce. Tam byla taková enkláva lidí. No a on, když se vrátil, tak získal velmi silnou stranickou pozici, kterou ale nezneužil a vždycky jako pracoval pro ten obor a v té své síly tehdejší využíval pro ten obor a držel nad námi takový politický deštník, takže pár se nás takhle dostalo, ale kupodivu ani o to nebyl velký zájem. To mě docela překvapilo.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem v tom Kuvajtu, o kterém jste mluvil, jste taky byl?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No, ona byla potom druhá vlna zájmu Kuvajťanů, protože oni tam postavili lékařskou fakultu. Předtím, když tam byl v té první vlně náš profesor, tak to zakládali medicínu moderní v podstatě a potom postavil lékařskou fakultu a byl zájem o odborníky a ti Hradečáci tam měli velmi silné jméno, takže byli osloveni a profesor si tam mohl s sebou vzít tým lidí z republiky. Asi 3 jsme tam byli. A tam opravdu on to nabízel kde komu a moc, moc se nikomu nechtělo. No, tak já jsem to tak dobrodružně na to kývnul. Moje žena to k mému překvapení akceptovala a jeli jsme tam i s malými dětmi. To bylo tenkrát možné v těhle těch. To byla jaksi ne stáž, ale taková expertní pomoc do zahraničí. Já jsem přijel a připadala jsem si jako, že jsem úplně v jiné, v jiné galaxii. Krajina pouštní, na kterou si člověk musel trošku zvyknout, ale pak si jí, pak si jí oblíbil. A samozřejmě Kuvajt byl u moře, takže to jsme si tam užili i s dětmi a bylo to moc hezké. Já jsem se tam naučil serfovat, takže jsem tam měli vindserfer a bylo to moc, moc pěkné. A do dneška to je pro mě moment, který byl daleko silnější než jakékoliv pozdější cesty i cesty třeba turistické, protože prostě když někde pracujete déle, než čtvrt roku tak tam zakotvíte a poznáte tu zemi daleko, daleko dokonaleji než při takových běžných průjezdech.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Doktor Leoš Heger je mým dnešním hostem v Záletech.

/ Písnička /

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Doktor Leoš Heger stál 13 let v čele Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Předtím tam působil jako přednosta radiodiagnostického oddělení.

Leoš HEGER, lékař
--------------------
Tak já ještě, když začnu trošku ze široka, tak já jsem se k tomu manažerskému postu dostal vlastně díky té Americe, protože já jsem tam v té Americe se učil jenom některé kapitoly rentgenologie, které se tady nedělaly nebo se tam dělaly lépe. Ale také jsem se tam nějak dostal k organizaci práce a zjistil jsem, že v tom máme obrovské rezervy. Ne jen třeba rentgenu obstarávat rentgenový archiv, kde byly tuny, doslova tuny rentgenových snímků. To vyžadovalo prostě úplně jiný systém, než byl tady tak nějak jako spontánně vzniklý. Takže, když se okolo revoluce ty věci uvolnily, tak já jsem se mohl tou organizací zabývat poměrně hodně. Udělal jsem řadu takových reorganizačních kroků na klinice. A nějak jsem začal fungovat ve vedení lékařské fakulty chvíli. A pak se hledal náměstek k tehdejšímu řediteli, lékařský náměstek, tak jsem na to kývl. No a postupně jsem se přešel tady až do toho, do toho ředitelského postu. Takže vlastně já jsem tu rentgenologii dělal pořádně a jaksi dlouhodobě vlastně jenom půlku svého profesního života a tu druhou půlku už jenom hodně, hodně okrajově.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste potom přijal po 13 letech v čele nemocnice nabídku řídit ministerstvo mezi roky 10 a 13. Vlastně byl jste nejdéle sloužícím polistopadovým ministrem zdravotnictví.

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No, já jsem na to ministerstvo přišel tak trošku jako moc rychle. Když člověk dělá ředitele velké nemocnice, tak se pohybuje jako hodně vysoko v politickém prostředí a zejména v té první porevoluční části té naší historie. Ti ředitelé do toho zdravotnictví hodně mluvili. Tak já jsem si myslel, že o tom mnoho vím, ale než se na ten úřad posadíte nebo když se tam posadíte, tak zjistíte, že to je prostě na čtvrt roku se učit jak, jak ty procesy tam fungují. Teďka atmosféra mezilidských vztahů a pracovních vztahů v Hradci Králové jak říkám v uvozovkách v naší provincii je úplně jiná, než v Praze kde ti lidé mají jaksi daleko prestižnější záměry. Je tam strašné kvantum velmi chytrých lidí. Ale jaksi různých hodnot pokud jde o to, čemu dávají přednost. Takže tohle to všechno je takový malý šok a navíc to řízení zdravotnictví já jsem se tomu hodně, hodně věnoval. Ale na tom úřadu vládním je to, je to prostě něco jiného. Já jsem nad tím dlouho, dlouho váhal a radil jsem se svou rodinou. Nakonec jsem tu výzvu přijal. A nevím do dneška, jestli to bylo správně nebo ne. Ale rozhodně to byla úžasná zkušenost a veliké dobrodružství.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Vaše děti a vaše žena museli přijmout hlavně v té době asi vaše žena, přijmout zásadní změnu životního rytmu vaší rodiny. Když se teď zpětně spolu možná i s úsměvem na tváři za těmi roky 10 až 13 ohlížíte, jsou tam určitě i okamžiky, které vás teď rozesmějí. A ten úsměv, o kterém jsme mluvili, vyloudí na vaší tváři?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
Tak já, já musím říct ještě, když se vrátím ke své osobní historii, tak já jsem o tu svou první ženu, o které jsem mluvil, že jsme byli spolu v Kuvajtu, tak jsem přišel a ona zemřela, když ji bylo asi 40, takže ono to tu rodinu jako strašně rozhází a já jsem tu ženu, s kterou jsem dneska, kterou jsem si vzal až strašně pozdě. My jsme spolu žili asi 13 let, než jsme se vzali. Až když jsem odešel z toho ministerstva a bylo trochu času, tak jsem byl zvyklý na to, že ta rodina je taková trošku jako atypická a zvyklá na ledacos. Ale naštěstí jsme to všechno přečkali já i mí dva synové. No a s tou svojí současnou ženou já jsem to neřešil nějak dramaticky. Ona prostě jaksi řekla fajn, budeš, budeš tady v Praze. Ona je velmi samostatná a nějak se o sebe dokázala postarat, takže jsme ten režim toho týdenního manželství nebo víkendového manželství zvládli celkem dobře a ona je, ona pracuje v nemocnici a je také dost zaměstnaná. Tak si myslím, že to bylo pár let, které byly docela zajímavé a nějak nás to nepoškodilo ten náš vztah.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Doktor Leoš Heger je mým dnešním hostem v Záletech a jsem za to moc ráda.

/ Písnička /

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Zdravý životní styl je podle mého dnešního hosta doktora Leoše Hegera nejlepší prevencí. Pane doktore, vy spolupracujete s Českým olympijským výborem a upozorňujete kromě jiného na to, že se české děti nehýbou. Skutečně jsou na tom české děti ve srovnání s tím, jak to funguje jinde ve světa tak špatně?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No, tak já bych se na to podíval ještě šířeji. Já si myslím, že dnešní generace se liší od té generace mých otců a dědečku tím, že jí chybí trošku skautská výchova. Ono to souvisí ne jenom s tou fyzickou výchovou ale i s tou psychickou výchovou a výchovou prostě k jistému pořádku a skezi. No a ta fyzická výchova je zanedbána a tak jak se okřídleně říká, že děti sedí u počítačů, tak asi je to pravda a je to pravda víc, než tomu bylo dřív. Ale ona celá společnost je taková prostě méně asketická než, než tomu bylo zvykem dříve. A promítá se to v celém západním světě. Pro mě bylo velké překvapení, to jsem ještě seděl jako ředitel v nemocnici. Spolupracoval s nějakými Holanďany, kteří dělali pro britskou vládu. A už někdy okolo roku 2000 říkali, že jeden z největších problémů v Británii je obezita dětí. Tak mě to šokovalo, protože já jsem do té doby si Británii moc nebyl, ale vždycky jsem si jí představoval jako hubené, sportovní muže, kteří žijí na biftecích bez tuku a ono to je všechno, všechno jinak. A u nás se tahle ta vlna objevila taky. Sice je řada dětí, které sportují ale v tom průměru jaksi ta populace není úplně na tom dobře a je potřeba to podporovat.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Že plavete, jezdíte na kole, o tom jsem četla. Ale to veslování přiznám se, že mě trošku ve výčtu vašich sportů překvapilo, jak jste se k němu vlastně dostal?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No, to je taková legrační záležitost. Oni o mně vždycky, když sejdu s těmi špičkovými veslaři tady, tady v Praze na nějaké akci, tak oni vždycky o mně říkají, to je ten co vesluje ještě jako starý člověk a je nadšený veslař. A všichni si myslí, že jsem tedy dobrý veslař, ale já jsem se to naučil zcela amatérsky až asi v 55 letech, no možná ještě později. A tak trošku se stydím, že to o mně říkají. Já jsem teďka dostal, když byl Veslař roku, tak jsem dostal čestný odznak veslařského svazu za propagaci veslování ale jak říkám, já jsem v životě nezávodil a nejezdil pořádně jako ty závodníci. Ale objevil jsem, že to veslování je skvělý kondiční sport. Je to sport celotělový, který jaksi vás donutí k tomu, abyste udýchala co nejvíce a nebolí to tolik na svalech, když člověk trénuje jako závodník, tak to je pěkná řehole jo. Ale jako takový sport kondiční je to něco jako říkám vždycky, je to takový setrvační sport, když jezdíte na běžkách, tak je to zábavnější než běhat. Protože je to takový setrvačný sport, kde se odrazíte a jedete chvíli a ta loď taky chvíli jede, tak to je na tom to kouzelné. Je to sport v přírodě. No a v Hradci jsou dobré podmínky a nikdy se tam neveslovalo. Takže my jsme to asi před 15 lety založili ten klub a není žádný špičkový, ale je tam okolo 50 lidí a fungujeme.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
S doktorem Leošem Hegerem si povídám v dnešních Záletech a jsem ráda, že nás posloucháte.

/ Písnička /

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Zálety dnes s doktorem Leošem Hegerem. Mluvili jsme spolu hlavně o oborou medicíny, kterou jste se zabýval, tedy o rentgenologii. Za těch 40 možná 45 let významně pokročila. Troufáte si pane doktore odhadnout, o čem bychom mluvili, kdybychom se tady v Záletech sešli a mluvili bychom tedy na téma medicína, radiologie po dalších 40 letech?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
Já myslím, že to není, není možné. Zcela určitě ten rozvoj, půjde, půjde dál a 40 let je strašně, strašně dlouhá doba. Ale které konkrétní věci to budou, se opravdu nedá říct. Ono se mluvilo o tom, jak je na spadnutí celá řada věcí v onkologii a pak se ukázalo, že ty cesty jdou úplně, úplně jinudy a posunuly se zase jiné věci. V každém případě si myslím, že bude se pořád zdůrazňovat zdravý způsob života, že ten medicína nikdy, nikdy nenahradí. A když jsme před chvíli mluvili o tom sportu, tak já jsem byl poslední rok v parlamentu hodně ve styku se sportovními lékaři, kteří už nejsou tak četní jako dříve, kdy, kdy se platili prohlídky a ty sportovci byli podporovaný socialistickou vládou. Dneska mají trošku problémy. Tak oni přešli na sport nemocných. A je to úžasné, protože oni říkají, že ty efekty, které to má na mladé lidi a lidi ve středním věku to má i v 90 letech života a ti lidé potřebují méně léků a udržují se déle, déle v dobrém stavu. Takže tohle je jedno z důležitých věcí, kterou je potřeba dál rozvíjet.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Na závěr tradiční štafeta otázek. Minule tu se mnou byla herečka Zdeňka Žádníková Volencová a tady je její otázka pro vás.

Zdeňka ŽÁDNÍKOVÁ VOLENCOVÁ, herečka
--------------------
Tak možná i v souvislosti s tou hradeckou nemocnicí bych se ráda pana doktora Hegera zeptala, jaký je jeho názor na tradiční čínskou medicínu a jestli ji on považuje za věc prospěšnou a nebo opravdu za odsouzení hodnou, která vlastně v evropských vodách nemá co dělat?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
To je těžká otázka, protože v Hradci se ta medicína propaguje a je za to dneska nemocnice velmi, velmi kritizována. Já nejsem velký příznivec léčitelství ale faktem je, že když čtete moudré lidi. Jeden z nich je třeba psychiatr Radkin Honza, tak oni říkají, že placebo efekt prostě je věc, která funguje, i když jsou si ti lidé vědomí, že třeba to není úplně exaktní, tak jim to může pomoct a cokoliv vám může pomoct a posílit ne jenom vaše zdraví ale pocit toho zdraví, tak je dobré. A já si myslím, že tak jako česká medicína se snažila umravňovat léčitele, ale nezakázala je nikdy a je spousta lidí, kteří k nim chodí, dávají za to hodně peněz a některým to pomůže tak zrovna tak, jestliže mají zájem ti lidé chodit na procedury čínské medicíny, mají z toho dobrý pocit a zaplatí si to sami a nejde to z veřejného zdravotního pojištění jako ty opravdu exaktní a potřebné věci, takže by se to nemělo úplně zatracovat.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
A příští neděli to tu se mnou bude režisérka Silvie Dymáková, autorka slavného dokumentu Šmejdi. Vaše otázka pro ní pane doktore?

Leoš HEGER, lékař
--------------------
No, tak já bych se jí zeptal, jestli jí to hodně poznamenalo ten dokument, o kterém se velmi mluvilo a ukázal bohužel pravdivě na řadu nešvarů v naší společnosti. Jestli už dneska s nějakým odstupem a jinou prací je schopná vidět taky ty pozitivní věci, které se ve společnosti odehrávají a kterých je také hodně a někdy máme tendenci mluvit o těch negativech ale ty dobré věci nevidět. Tak jestli, jestli je vidí?

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Pane doktore, já moc děkuju za to, že jste si našel na Zálety čas. Upřímně, upřímně řečeno já jsem čekala, až budu mít tu příležitost si vás pozvat. Nechtěla jsem si zvát ministra zdravotnictví, chtěla jsem si pozvat pana doktora Leoše Hegera. A to se mi teď po letech podařilo a mockrát za to děkuju.

Leoš HEGER, lékař
--------------------
Já, já taky děkuju a jsem rád, že jsme nemluvili o politice. Já jí teďka víc sleduju z dálky a docela si jí užívám víc, než když jsem byl v ní.

Alena ZÁRYBNICKÁ, moderátorka
--------------------
Krásnou neděli vám všem a děkuju za to dnešní povídání.

Leoš HEGER, lékař
--------------------
Děkuju také.