Praha - Akademici volají na poplach. Stav české krajiny se zhoršuje, a jestli se s tím nezačne něco dělat, dopadne to špatně. Politik a ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy Bedřich Moldan tvrdí, že náprava bude trvat desítky let.
Česká krajina se nachází ve špatném stavu. Co je toho příčinou?
V naší krajině se nehospodaří dobře. Všichni jsme doufali, že po listopadu 1989 se toho ujmou vlastníci půdy, kteří by hospodařili odpovědně. To se bohužel nestalo, a to z jednoduchého důvodu: vlastníci byli definitivně rozprášeni komunistickým režimem a už není cesty zpět.
V české republice jsou po restitucích tři miliony vlastníků půdy. Jsou to ale lidé, kteří k tomu už nemají žádný vztah, takže výsledek je ten, že 80 procent půdy je pronajato. Nájemcům přitom jde jen o krátkodobý ekonomický prospěch. To je základní problém našeho zemědělství ve vztahu ke krajině. Zajímavé je, že se to projevuje i v dalších věcech, nejen na stavu krajiny. Nejsme soběstační v pěstování zeleniny nebo základních druhů ovoce.
Co tedy budeme muset udělat, aby se stav krajiny nezhoršoval?
Chybí tady dlouhodobější přesah. Zisk zemědělského závodu není dán jenom tím, co se ten rok prodá, ale musíme myslet i na roky další, kdy bychom měli zachovat úrodnost půdy. Tato dlouhodobá perspektiva nájemcům absolutně chybí.
Jak tedy změnit nájemce na odpovědné hospodáře?
S tím musí něco udělat stát. Není jiná cesta než stanovit pravidla, která do velké míry už existují, ale stát musí zajistit jejich vynucování. Když říkám stát, tak mám na mysli obecně veřejnou správu - nejen národní úroveň, ale celou vertikálu včetně obecních samospráv.
V České republice už tedy nemůže fungovat přirozený systém hospodaření, který se vytvářel po staletí a který funguje třeba na západ od našich hranic?
Bohužel ne. Rozhodně ne v krátkodobém horizontu. Není vyloučeno, že se to časem vyvine, ale teď to má spíše tendenci opačnou. Osvícených zemědělců je zanedbatelné procento. Dokonce, i když se na vesnici udělá něco prokazatelně dobrého, ti lidé se pak setkávají s obrovskou opozicí "normálních" lidi, kteří v tom vidí jenom to, že se jim bere práce a nějaký ekonomický zisk. Začalo to už za nacistů, ale komunisté to dotáhli do konce. Venkov se totálně zbavil elit, mám na mysli výkvět populace, který se přirozené vytváří mnoho let. Když si třeba přečtete Naše od Josefa Holečka, zjistíte, jaký měli sedláci ke krajině vztah. To je nenávratně pryč. Teď je to velkými nájemci bráno jako výrobní prostředek, dokonce ještě hůř, než jak to brali komunisté, v tom smyslu, že půda je brána jako prostředek získání zisku. To je hrozná věc.
Vy jste byl na začátku 90. let ministrem životního prostředí. Začato se s tím něco dělat už tehdy?
V době, kdy jsem byl ministrem, jsme toto nebezpečí takhle nevnímali. Bylo jasné, že zemědělství musí projít transformací, a nijak jsme do toho nezasahovali. Spíše jsme se zabývali otázkami, jak co možná nejdříve zlepšit čistotu ovzduší a toků, zacházení s odpady a nebezpečnými látkami, což bezprostředně ohrožovalo lidské zdraví. Tohle je záležitost, která vyplula na povrch přibližně po prvních deseti letech.
Co se stane, když stát nezasáhne?
Krajina bude trpět, za chvíli budeme mít i nedostatek potravin, protože tímto hospodařením se to zlepšit nemůže. Tady už se to může udělat jen na novém základě. Třeba na moderně pojatých osvícených zemědělských podnicích. Budou velké, ale budou hospodařit jiným způsobem. Jinou cestu nevidím.
Myslíte si, že politici začínají tuto devastaci krajiny vnímat?
Už začínají. Byl jsem překvapen, že u Starostů a nezávislých takové tendence byly. Jsou to starostové, takže je vidět, že nejsou v područí velkých podniků.
Jak dlouho náprava krajiny může trvat?
Je to dlouhodobý proces a já se toho už nedožiju. Jde o desítky let. Ta nejhorší zvěrstva, jako jsou třeba erozní procesy, se ale dají tvrdým vymáháním práva během pěti let odstranit.
