Klimatická dohoda po odchodu USA

Trumpovy USA oficiálně vypověděly pařížskou klimatickou dohodu, jejímž cílem je boj proti globálnímu oteplování.
Oznámení o odstoupení od klimatické dohody je však v této fázi ze strany USA spíše symbolickým, nikoliv praktickým krokem.
Odstoupit od nové mezinárodní dohody, jakou je Pařížská dohoda o klimatu, mohou USA nejdříve tři roky poté, co dohoda vstoupí v platnost.

Pařížská klimatická dohoda však vstoupí v platnost až v listopadu 2019. Vzhledem k tomu, že proces odstoupení od smlouvy trvá rok, může být fakticky dokončen nejdříve po nových amerických prezidentských volbách v roce 2020. 

Zatímco Trump odstoupil od pařížské klimatické dohody, vědci pracující pro americké vládní agentury zpracovali alarmující zprávu, podle které mají klimatické změny na USA už teď drastický vliv. Průměrná teplota od roku 1980 rapidně vzrostla a poslední desetiletí byla nejteplejší za 1500 let. "Řada důkazů demonstruje, že lidské aktivity, zejména emise skleníkových plynů, jsou primárně odpovědné za změny klimatu, které lze v poslední době pozorovat," píše se ve zprávě. Tvrzení tak jde proti prohlášením Trumpa, podle kterých není jisté, zda má člověk na globální oteplování vliv. 

USA se v pařížské klimatické dohodě zavázaly, že sníží emise skleníkových plynů v zemi mezi lety 2005 a 2025 o 28 procent. Jak ukazuje analýza dat, emise skleníkového plynu CO2 ve Spojených státech opravdu postupně klesají. Naopak v Německu, které v čele s Angelou Merkelovou je jedním z hlavních světových bojovníků proti globálnímu oteplování, emise skleníkového plynu CO2 rostou, či přesněji řečeno, v posledních letech se nesnižují. 

V roce 2015 ji v Paříži podepsalo 195 zemí. Jejím základním cílem je udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Loni k 5. říjnu dohodu ratifikovalo 55 zemí, které se celkově podílejí na více než 55 procentech emisí skleníkových plynů světa. Dohoda pak mohla vstoupit v platnost. K letošnímu květnu dohodu ratifikovalo 147 zemí. Svou vůli dodržet závazky, k nimž se přihlásily, potvrdily po odstoupení USA Čína, Brazílie, Kanada, Indie, Mexiko, Austrálie, Rusko nebo Japonsko. Obdobně vystoupily i další instituce, města, ale také zástupci soukromého sektoru USA, společnosti jako Apple, Goldman Sachs, General Electric či Microsoft. 

Česko je poslední zemí EU, která ji ještě neratifikovala. Po dlouhých obstrukcích ze strany ODS prošla v červenci prvním čtením ve sněmovně. Nyní zamířila k posouzení do zahraničního výboru a do výboru pro životní prostředí. Smlouvu by plénum mohlo schvalovat v září. Senát ratifikaci schválil už v dubnu. 

Podle Bedřicha Moldana, zástupce ředitele Centra pro otázky životního prostředí UK, odstoupení USA rozhodně neznamená, že se globální proces s cílem zmírnění klimatické změny zastaví. "Především jde jen o jednu zemi z přibližně 150, které Pařížskou dohodu ratifikovaly a rozhodně z ní vystoupit nechtějí. Celý proces, který míří k tomu, aby byl v průběhu druhé poloviny 21. století celosvětový energetický systém úplně přebudován a obešel se bez fosilních paliv, bude pokračovat dál. Stále výrazněji se prosazují obnovitelné zdroje energie a další komponenty nového energetického systému prakticky ve všech zemích - USA nejsou výjimkou - a tento trend nepochybně bude pokračovat. Je však třeba počítat s tím, že by se mohl celý postup globálně poněkud zpomalit, protože USA jsou velká a významná země, a navíc slouží jako model, který pozorně sledují ostatní státy a do jisté míry se jeho příkladem řídí," řekl Moldan pro Odpadové fórum. 

Největší škodu utrpí podle něj samotné USA. "Jestliže prezident Trump bude podporovat energetické soustavy založené na fosilních palivech, znamená to nepříznivý vliv na zavádění moderních obnovitelných technologií. To s sebou navzdory Trumpovým prohlášením nese ztráty pracovních míst, jichž je v těchto nových odvětvích už dnes daleko více než v uhelném či ropném průmyslu, které stejně nezachrání. V mnoha pokročilých technologiích představují USA světovou špičku, ale pokud by se Trumpovy aktivity nějak výrazně negativně projevily, mnoho zemí je připraveno vyplnit uvolněný prostor," míní Moldan. 

Podle Pavla Zámyslického, ředitele odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí, se neočekává, že by Trumpovo gesto mělo bezprostřední vliv na samotné snižování emisí skleníkových plynů. "Některé státy USA jako Kalifornie, New York či Washington, včetně mnoha velkých měst jako New York či Atlanta, potvrdily závazek USA v rámci Pařížské dohody. Takový přístup, postavený na přirozeném tlaku občanů, místních zastupitelů či regionálních vlád na zavádění klimatických opatření, může otevřít cestu k širší spolupráci na úrovni regionálních vlád po celém světě. Společně s rozvojem obnovitelných zdrojů, elektromobility a útlumem uhlí ve prospěch plynu tak mohou emise skleníkových plynů v USA klesat, i kdyby chyběla klimatická legislativa na federální úrovni," domnívá se Zámyslický. 

195 zemí podepsalo předloni v Paříži dohodu o klimatu, většina zemí ji už také ratifikovala. 

Potenciálně se vystoupení USA z Pařížské dohody podle něj může odrazit v odlivu klimatických financí a pomoci. USA představují v tuto chvíli významného přispěvatele do různých mezinárodních fondů (vč. Zeleného klimatického fondu), jejichž prostřednictvím se financují nezbytná adaptační opatření a opatření na snižování emisí skleníkových plynů v rozvojových státech. Pokud k významnému krácení finančních příspěvků ze strany USA dojde, může to znamenat značný problém např. s plněním cíle dohody, který slibuje, že úroveň klimatické pomoci vzroste v roce 2020 na 100 mld. USD. 

V současné době je však podle Zámyslického důležitá v první řadě příprava pravidel pro provádění Pařížské dohody, která by měla být přijata v roce 2018. Jejich přijetí je klíčem k efektivnímu a účinnému fungování Pařížské dohody, a to nejpozději od roku 2020.