Nepokoje v severních Čechách, Ostravsku a dalších místech, protiromské pochody a eskalace extremistických nálad a skupin vyvolává otázku, jak jsou Češi tolerantní ke skupinám spoluobčanů jiné barvy pleti, národnosti či kultury. Soudy pečlivě zkoumají, zda ten, či onen incident měl rasový podtext a slyšel jsem dokonce názor, že Češi mají k rasizmu sklon.
Osobně si to nemyslím. Při pohledu na různá asijská bistra, která si zachovávají slušnou návštěvnost i navzdory občasnému hygienickému problému, i na jejich provozovatele, jejichž děti chodí do škol s výborným prospěchem, bude problém pravděpodobně jinde.
V ČR dokonce existují mešity a žádné protimuslimské pochody nevidíme.
Hlavní potíží je, že tato problematika se v ČR dlouhodobě a zásadně neřeší. Zákony sice přistupují ke všem občanům stejně, avšak ti kteří např. ničí veřejný majetek, obecní byty apod., jsou na tom v důsledku stejně, jako ti, kteří je neničí. Důsledně se neuplatňuje zásada, že kdo v produktivním věku pobírá od státu peníze (samozřejmě s výjimkou zdravotně handicapovaných), měl by za ně něco odvést. Ústavní soud sice loni v listopadu institut veřejné služby nezrušil, ale zrušil povinnost ji zdarma vykonávat pod sankcí vyřazení z evidence úřadu práce. S lehkostí přehlédl, že tuto službu zdarma nikdo nevykonává. Takový výklad práv občanů „ zdá se býti poněkud nešťastným“. Nejde však jen o veřejnou službu. Jestliže stát dlouhodobě vyplácí dávky kterémukoliv občanu, má snad právo na to, aby tento občan nekradl, neničil veřejný majetek, zachovával pravidla občanského soužití a posílal děti do školy. Orgány samosprávy toto mohou velmi přesně posoudit a poskytnutí podpor odsouhlasit. Stav, kdy se skupina občanů vehementně dožaduje svých podpor bez jakýchkoliv návazných povinností, nese pak společnost zcela logicky a oprávněně s velkým odporem. Pokračující nečinnost státu tak vyvolává extrémistické nálady a snahy, vzít věci „do svých rukou“. Vázat určité podpory na určité normy chování vůči těm, z jejichž kapes se tyto peníze platí, snad není porušování lidských práv. Jistě je otázkou, jak fungují např. poradenská centra či pracovní úřady. Finanční motivace však patří vždy k těm nejsilnějším a pokud se na podobných zásadách a legislativním postupu neshodne celá politická reprezentace, žádné zlepšení nečekejme.
