Za poslední čtvrtstoletí jsme vzduch kolem nás vyčistili od toho nejhoršího. Přesto jsme podle ředitele Centra pro otázky životního prostředí při Univerzitě Karlově Bedřicha Moldana v rámci Evropy slušný podprůměr. Potíž je v tom, že jsme s tím spokojeni.
Ředitel Centra pro otázky životního prostředí Bedřich Moldan řekl regionálnímu Deníku:
Jak lze zprávu o stavu životního prostředí číst?
Životní prostředí se u nás zlepšuje, ale strašně pomalu, přičemž je řada věcí, které se naopak zhoršují. Lze tedy říct, že je tu jistá stagnace a věci, které se zlepšují, jsou s velkými „ale“.
Které oblasti se tedy zlepšují?
Například klesají emise skleníkových plynů, tedy těch, které způsobují změnu klimatu. Pořád jsme však v přepočtu na hlavu velmi vysoko a emise se snižují velmi pomalu. Stejně tak můžeme říct, že se zlepšuje stav našich toků. Některé ukazatele jsou však nepříznivé, zejména dusík a fosfor. S podobnými „ale“ je to vlastně u všeho.
V čem se naše životní prostředí naopak zhoršuje?
Za výrazně negativní považuji dvě věci. Jednak stav naší krajiny, v níž ubývá zemědělské půdy a naopak se rozšiřuje zástavba zejména v blízkosti měst. Nevyužívá se různých opuštěných průmyslových areálů, takzvaných brownfieldů. Stále se staví na zelené louce a to je veliká chyba. Stav je velmi špatný u zemědělské krajiny, která je ohrožena zejména vodní erozí, a roste plocha, která je nevhodně kultivována. Mám na mysli obrovské lány, které se do naší krajiny naprosto nehodí. Zapomíná se přitom na ochranu biodiverzity. Pozná se to třeba tak, že výrazně klesají stavy ptáků v zemědělské krajině.
Co je ta druhá negativní věc?
Celkově se nezlepšuje stav znečištění ovzduší. Naopak se ukazuje, že u nejmenších částic znečištění stoupá. V kritickém stavu je Moravskoslezský kraj.
Čím si to vysvětlujete?
Především je třeba říct, že to, čeho jsme dosáhli na začátku 90. let, byla výjimečná situace, protože tu byla velká podpora. Lidé věděli, že životní prostředí se bude muset obrovským způsobem zlepšit. Dnes je to přesně naopak. Když přijde ministr do parlamentu s nějakým návrhem zákona, začnou poslanci přemýšlet, jak to omezí náš slavný ekonomický rozvoj. Navíc lidé jsou více méně spokojeni. Neuvědomují si, že to stále není dobré. Třeba právě co se týká znečištěného ovzduší. Dá se vyčíslit, kolik lidí na to ročně umře. Jsou to desítky tisíc, takže to není úplně zanedbatelná věc.
Nevypadá to, že by se celkový stav životního prostředí u nás zlepšoval.
Musíme čestně přiznat, že třeba masové odsíření v 90. letech odstranilo nejhrubší věci. Bylo to náročné a stálo to spoustu peněz, ale je to stále snadnější, než když se snažíte vyčistit „zbytky“. To je po stránce technické, finanční a stránce monitoringu náročnější. Je to úkol, který lidé neberou moc vážně a jenž nebere vážně ani vláda. Není tu politická vůle to zlepšit. My jsme se dostali na takový slušný podprůměr Evropy a jsme s tím více méně spokojeni.
Nakolik se nám daří využívat peníze z Bruselu?
V posledních letech se velmi zvýšily finanční příspěvky, zejména se to týká vody. Postavilo se množství čistíren nebo se ty stávající vylepšily. To se v příštích letech projeví na kvalitě vody. Smutné ale je, že ministerstvo životního prostředí, teď nechci kritizovat současné, protože ministr (Richard) Brabec tam není dlouho, bylo velmi špatně vedeno. Ministr (Tomáš) Chalupa to vedl opravdu velmi špatně. Projevuje se to například tím, že vracíme hodně peněz z operačních programů, což je hrozné.
Jak by musela naše příroda vypadat, aby lidé zbystřili?
Kromě ovzduší a krajiny třeba právě kvalita vod. Když se dnes podíváte na okolí Orlíku, tak je to obraz bídy a utrpení. Rekreační objekty jsou opuštěné a chátrají. Jeden z důvodu je ten, že nádrž nemá kvalitní vodu. Lidé by se měli i trochu strašit.
Opravdu?
Velice akutní je třeba změna klimatu, ale českému občanovi to vůbec nic neříká. Spíš poslouchá, co o tom říká bývalý prezident (Václav) Klaus, a nebere to vážně. Přitom to hýbe světem, jsou k tomu summity a politici na nejvyšší úrovni se kvůli tomu hádají.
