Čtyři desítky zástupců kojeneckých ústavů a dětských center se v Pardubicích 15. listopadu zúčastnily workshopu na téma Budoucnost kojeneckých ústavů, který spolu s poslanci TOP 09 a Jiřím Olivou a Jiřím Skalickým připravilo občanské sdružení HanyCom a přizvalo i odpovědné pracovníky z ministerstev a krajské samosprávy. „I když moje odbornost je jiná, znám problematiku kojeneckých ústavů a dětských center, v minulosti jsem spolupracoval s dětskými domovy v Nechanicích i v Holicích,“ říká poslanec Jiří Oliva.
Ministerstvo práce a sociálních věcí chce do dvou let pěstounskou péči o děti do tří let věku plně profesionalizovat. „Naším cílem je dostat všechny služby do terénu, případně do ambulantní složky,“ uvedl v úvodu ředitel odboru rodiny a dávkových systémů Miloslav Macela. Ředitelé kojeneckých ústavů a dětských center nesouhlasí především s rychlostí, jakou to má být provedeno. A mají obavy o zdravotní péči o tyto děti v budoucnu. Hlavním argumentem pro nesouhlas zástupců ústavů s navrhovanou změnou je vysoká kvalita zdravotní péče, která je dětem umístěným v kojeneckých ústavech dnes poskytována. Ředitelé se obávají, že takovou péči pěstouni poskytnout nemohou a tyto děti pak budou umisťovány na ve zdravotnických zařízeních. Současně je mrzí, že tato významná zákonná norma neprošla řádným připomínkovým řízením a nebyla vůbec diskutována s odbornou veřejností.
„Workshop jsem podpořil, protože nejsem přesvědčen o správnosti prvoplánových řešení, která většinou neřeší dobře složitosti života. A v tomto případě se navíc jedná o složitost velmi výraznou, podtrženou absencí rodiny a často i zdravotním postižením. A protože jsem se až donedávna zabýval veskrze praktickými věcmi a postupy, vím, že tak složitý problém může být vyřešen pouze evolucí, nikoliv revolucí,“ říká Jiří Oliva, který je připraven udělat v Poslanecké sněmovně i na půdě poslaneckého klubu TOP 09 vše proto, aby zvítězil zdravý rozum. „I když se věci nakonec budou rozhodovat politickými prostředky, nemůže to být důvod pro rezignaci na prosazení odborných a praktických stanovisek. Proto se všichni, kteří mají na starost osud dětí v ústavech, budou muset politikou trochu zabývat a já budu rád v této věci jejich prostředníkem.“
V tuzemsku v současné době funguje 34 kojeneckých ústavů, kde odborníci dětem do tří let a maminkám poskytují komplexní zdravotní, ošetřovatelskou, rehabilitační a výchovnou péči. Jak zaznělo v příspěvku Lucie Krausové z ministerstva zdravotnictví, v roce 2010 bylo podle ÚZIS 54 % dětí umístěno zpět do své původní rodiny, 23 % dětí bylo osvojeno, 9 % dětí bylo propuštěno do jiné formy péče. Do rodin tedy putovalo 86 % dětí. Průměrně strávily děti v kojeneckém ústavu 4 – 5 měsíců. Důvodem pobytu v kojeneckém ústavu je z 59 % těžké zdravotní postižení, v 15 procentech pak zdravotní a sociální postižení. „Z těchto čísel je zřejmé, že zdravotní péče dominuje,“ brání se ředitelé ústavů převodu pod rezort ministerstva práce a sociálních věcí a chtějí zůstat pod zdravotnictvím. Ústavy často přebírají děti s novorozeneckým abstinenčním syndromem, vrozenými vývojovými anomáliemi či s nízkou porodní hmotností a nezralým nervovým systémem, poruchami zažívacího systému, poruchou svalového napětí - čili děti vyžadující vysoce specifickou a odbornou péči. „Zde je velmi čitelné rovnítko: Včasný záchyt – záchrana života,“ říká odborník František Schneiberg, předseda Společnosti sociální pediatrie ČLS JEP.
„Měli bychom vytvořit takový systém pěstounské péče, který bude na profesionální úrovni a který se bude umět postarat o všechny tyto děti,“ uvedl ředitel odboru pro rodinu a dávkové systémy Miloslav Macela. Podle něho je záležitost ve fázi další diskuze s cílem nalézt shodu na základních principech fungování nového systému péče o ohrožené děti do tří let. Členka meziresortní komise, která má transformaci kojeneckých ústavů na starosti, Helena Langšádlová, si za transformací péče o ohrožené děti do tří let tak, jak se připravuje, stojí. Připustila však, že se rušení kojeneckých ústavů nebude dít ze dne na den. “Každý kojenecký ústav bude transformován a žádný nemůže být zrušen, dokud nebudou pro děti, které jsou v tuto chvíli v kojeneckých ústavech, nalezeny náhradní rodiny. Pro ty děti, které musí z důvodu zdravotní indikace pobývat ve zdravotnickém zařízení, musí být tato péče nadále zajištěna.“
„Nikdo z nás nepochybuje, že kvalitní pěstounská péče, spojená se začleněním do rodiny, je pro tyto děti nejlepším řešením. Otázkou však je, kolik takových pěstounů máme k dispozici a jak si dokážou poradit s eventuálním zdravotním postižením svěřenců. Máme i příklady z jiných zemí, např. z USA, kde je pěstounská péče téměř podnikatelským záměrem, na hony vzdáleným od poskytování citového zázemí pro opuštěné a postižené děti. Neuvážené rušení ústavní péče za současného nedostatku kvalifikovaných pěstounů může však být k takové situaci rychlou cestou,“ varoval Jiří Oliva.
Výstupy z workshopu naleznete na www.hanycom.cz
