Většina občanů našeho státu si pod pojmem pivo představí světlé pivo s výraznou pěnovou čepicí. Už ale pomalu doznívá doba, kdy jsme si v restauraci objednali desítku nebo dvanáctku a nezajímali jsme se, odkud je. Ve skutečnosti je pivo nápoj s výraznými a specifickými druhy chutí, které se často i vzhledově velmi liší. V naší zemi nyní probíhá proces renesance pivní kultury a pomalu přecházíme od kvantity ke kvalitě ve spotřebě piva. K tomu je nutná i určitá osvěta. Ve světě se vaří velké množství různých piv mnoha druhů, z nichž některé pomalu přicházejí i k nám. Proto vám nyní představím několik druhů piv , které se už u nás začínají objevovat.
Začneme tím, co je to vlastně plzeňské pivo. Představujeme si totiž, že je to výhradně pivo Prazdroj ze stejnojmenného pivovaru v Plzni. Ve skutečnosti jde o druh piva, který své jméno dostal po městě Plzeň. Je to spodně kvašené pivo, má výraznou chmelovou chuť, je vařeno výhradně z ječného sladu. Poprvé bylo uvařeno 5.10.1842 v Plzni. Ve světě se pro něj užívá název pilsner, pilsener nebo pils. Má tři poddruhy.
Je zlaté barvy, středně hořké s výrazným aroma
Je slámové až zlatavé barvy, dobře prochmelené až hořké chuti.
Je sladké, málo prochmelené. Může se vyrábět i z jiného než ječného sladu. Vyrábějí ho ve velkých objemech nadnárodní výrobci po celém světě.
Toto pivo vařili už staří Čechové. Jde o silné, výrazně hořké pivo, říkalo se mu také mařec. Termín březňák pochází z doby, kdy byl březen posledním měsícem, v němž se dalo vařit pivo. Později by teplejší počasí neumožnilo správné kvašení, které je možné jen za nižších teplot. Březňák se tedy vařil v březnu a popíjel přes léto až do konce září. Tradice březnového piva zůstala zachována pouze v některých oblastech Německa, jinde se tak často označuje běžné pivo plzeňského typu. Pivo značky Březňák vyráběné u nás je jen značka piva, nejde typově o pivo březňák.
Také toto pivo se dříve vařilo v Čechách, jeho tradice se udržela v Německu, kde se nazývá bock, což znamená kozel a druhým významem chuť, nálada. Pivo je spojeno s ročním obdobím, pije se na podzim a v zimě. Jde o silné pivo, které má zahřát. Charakteristická je dlouhá doba ležení. U nás známé pivo Kozel je také jen obchodní značka a také zde nejde typově o druh silného piva. V Německu se vaří ještě doppelbock, což je ještě silnější varianta bocku, nejde u něj však o dvojnásobek obsahu alkoholu, jak by se z názvu mohlo zdát.
Pochází z Bavorska a bylo to první pivo, při kterém se využila technologie spodního kvašení. Barva je měděná až tmavě hnědá. Pivo má slabou sladovou chuť až sladkost s jakoby připálenými tóny na patře. Vaří se z karamelového sladu, který se vyrábí prudkým zahříváním sladu, při kterém cukry ve sladu zkaramelizují.
Vyrábí se z praženého, téměř zuhelnatělého sladu. Vyznačuje se svěžestí a hladkostí na patře. Na pohled je tmavohnědé až černé, prakticky neprůhledné. Jeho svrchně kvašenou variantou je stout, který pochází z Britských ostrovů a je velmi oblíben především v Irsku. Stout má z pravidla o něco vyšší obsah alkoholu než spodně kvašené černé pivo.
Je svrchně kvašené pšeničné pivo s přibližně polovičním podílem pšeničného a ječného sladu. Do nástupu spodně kvašených piv v 19. století to bylo u nás nejvíce rozšířené pivo, poté postupně jeho výroba u nás zcela zanikla..Obliba tohoto piva nyní celosvětově stoupá a jeho výroba se k nám pomalu vrací. Pivo je při prvním napití poněkud trpčí. Koho však neodradí první napití, zjistí, že jde o velmi osvěžující nápoj vhodný ke konzumaci především v létě. Existuje i tmavá varianta tohoto piva, která se poněkud paradoxně jmenuje tmavé bílé pivo. Bílé pivo se vyrábí většinou zakalené, může však být i čiré, které se nazývá krystal.
Poddruhem bílého piva je berlínské bílé pivo, které má nízký obsah alkoholu a k jeho výrobě se používají vedle běžných kvasinek i kvasinky mléčného kvašení. Má ostře trpkou, ale osvěžující chuť, pro kterou se mu říká šampaňské severu.
Je tmavé pšeničné pivo, při jeho výrobě se používá nakouřený slad, je středně silné nebo silnější. Pivo má velmi charakteristickou uzenou chuť. Je to specialita bavorského města Bamberg, jeho napodobeniny odjinud bývají většinou chuťově horší.
Toto pivo se vyrábí ze sladu, kde je nejméně poloviční podíl sladu žitného. Mívá bronzovou až tmavě zlatou barvu. Obsah alkoholu bývá střední až silnější. Může mít i tmavou verzi při použití karamelového sladu. Má hrubší chuť. Vaří se hlavně v Bavorsku a Rakousku, k nám přichází jen velmi zvolna.
Je svrchně kvašené pivo původem z Anglie, kde je vůbec nejrozšířenějším druhem piva, mají nižší říz, vysokou hořkost a nízkou pěnu. Někdy se do něj přidává ovesný slad. Toto pivo bylo Brity šířeno po celém světě. Výroba tohoto piva je jednodušší oproti pivům spodně kvašeným. Pivo je světle zlaté až granátové barvy a má zpravidla nižší obsah alkoholu.
Je silnější verze piva typu pale ale. Tento druh piva vznikl už v 17.století, kdy britské lodi vozili pivo pro své posádky v Indii. Běžné pivo se však při dlouhé cestě lodí kazilo a tak řešením bylo pivo s poměrně vysokým obsahem alkoholu, které cestu vydrželo. Pro toto pivo se často užívá zkratka IPA. Omylem z neznalosti se mu někdy u nás říká indiánské pivo.
Je vždy svrchně kvašené, většinou silnější až velmi silné pivo, které se původně vyrábělo v klášterech. Dnes se některá tato piva vaří i mimo kláštery a někdy takto označená piva nemají již ke klášterům žádný vztah. Mniši prodejem těchto piv získávali prostředky na provoz klášterů. Jejich vlastí je Belgie, kde se jich vyrábí mnoho druhů. Jsou v celé barevné škále od světlých až po téměř černá. Také výroba klášterního piva byla u nás obnovena, avšak Pivo značky Klášter je zase jen obchodní značka, i když se vyrábí v bývalém klášteře, ale typově nemá s klášterním pivem nic společného.
K napsání tohoto článku byly využity informace ze serveru www.svetpiva.cz
