Kdyby si dal ministr Leoš Heger dohromady, co mu jen za poslední měsíc vzkázali přes média lékaři, zjistí, že promrhal jejich důvěru, že je likviduje a že má raději odejít. Jenže paradoxně právě na jejich protestech politicky vyrostl a teď ani při vládních rošádách nejenže nekončí, ale za pár dní se dokonce stane nejdéle sloužícím polistopadovým šéfem zdravotnictví.
Ve funkci je totiž 881 dní, což znamená, že trvanlivějším porevolučním ministrem byl k dnešku už jen Bohumil Fišer, i toho ale Heger 17. prosince přežije.
Když přitom rentgenolog a někdejší ředitel fakultní nemocnice po volbách v létě roku 2010 nastupoval, mluvilo se o něm jako o ministrovi, který půjde z vlády mezi prvními. Kritizovali ho totiž v koaliční ODS i ve vlastní TOP 09.
„Udělal jsem spoustu kroků, kterým bych se už dnes vyhnul. Tehdy nepříjemně překvapily jak mé kolegy, tak pana premiéra. Bylo to nedostatečnou znalostí prostředí,“ říká k tomu dnes ministr. Jenže nyní je jeho pozice ve vládě i ve straně úplně jiná – silná natolik, že se začíná mluvit o jeho ambicích vést TOP 09.
K vystopování toho, kde se obrat začal rodit, je třeba vrátit se do roku 2010.
Tři tisíce výpovědí Leoš Heger tehdy téměř nespal. Kromě běžné práce trávil hodiny vymýšlením vyjednávacích taktik, schůzkami s odboráři a pak ještě bleskovými tiskovými briefingy, které se v hale úřadu na pražském Palackého náměstí konaly i v devět večer.
Byl totiž začátek prosince a lékaři byli naštvaní nejen – jako každoročně – kvůli papírům jménem úhradová vyhláška, ale také proto, že nikdo nebere vážně jejich výpovědi. Vrcholila jejich největší protestní akce Děkujeme, odcházíme.
„Tím, jak gentlemansky to nakonec zvládl, si vysloužil uznání a to ho postupně etablovalo i v TOP 09, třebaže předtím, jak je známo, na funkci ministra moc připravený nebyl,“ říká Marek Ženíšek, dnešní Hegerův náměstek a zároveň místopředseda TOP 09.
Heger tehdy poprvé úspěšně vybruslil z protichůdných politických tlaků. Zatímco ODS nechtěla o požadavcích odborů a České lékařské komory na jednorázové výrazné zvýšení platů ani slyšet, tehdejší nejmenší vládní strana Věci veřejné si vynucovala sepsání dodatku o spolupráci s Českou lékařskou komorou a odborům stále častěji naslouchala. To, že pak na poslední chvíli Heger přišel s příslibem postupného zvyšování platů, který byl po sérii úmorných schůzek schůdný pro koalici i pro tři tisíce lékařů ve výpovědi, vypadalo jako zázrak. Domů noční tramvají To, co z dnešního pohledu může vypadat jako dobře připravená strategie vyjednávat tak dlouho, až už nebude kam couvat, je však spíše Hegerova přirozenost.
„Není to žádný reformní bourák, který by spektakulárně prosazoval své bez ohledu na zájmy a názory ostatních. Jeho styl je jít krůček po krůčku a pořád naslouchat okolí,“ popisuje ministrův poradce a dlouholetý známý Pavel Vepřek.
A nejlépe vidět to je asi na tom, jak vznikal příplatek za vybraného špičkového operatéra. Z ministerstva nejprve znělo NE, poté, co Heger podebatoval s lékaři, to ale bylo rázem ANO.
Jenže ne u všech návrhů to tak hezky vyjde. Především u těch klíčových je totiž neshod tolik, že se často stylem kompromisu nezmůže vůbec nic. „Nedaří se zavádění nadstandardů nebo škrtání zbytných zákroků ze systému hrazené péče,“ uvádí příklad farmakoekonom Tomáš Doležal.
Na druhou stranu plánů, které ministrův tým chrlí, je tolik, že i když něco nevyjde, pořád zbývá dost toho, co může projít: například z doporučení expertů NERV se ve zdravotnictví podařilo prosadit zhruba 60 procent, naproti tomu třeba ve školství zatím nic.
Navíc, jak přiznávají lidé, kteří s ministrem přicházejí denně do styku, jeho image dost drží také to, jaký je. „Je to člověk, který dodneška sám odbíhá z jednání ke kopírce, než aby někomu řekl,“ popisuje jeho poradce Pavel Vepřek. A podobně se ministr chová i třeba na pracovních večeřích. Než aby na sebe nechal čekat řidiče, vyrazí domů noční tramvají.
Na ostatní byl totiž zvyklý myslet už i jako ředitel královéhradecké fakultní nemocnice. Když mu například přišel na stůl návrh na propuštění uklízeček a nákup automatických strojů, vzal si papíry domů a propočítal, že cenově to vyjde nastejno, a tak přece není důvod brát lidem práci. A i kvůli této auře, kterou kolem sebe ministr má, si nyní TOP 09 uvědomuje, že v Hegerovi je možná více, než se na první pohled zdálo.
Jenže jak upozorňují lidé z jeho okolí, on může být symbol, ale určitě ne univerzálně použitelný politik. „Nemůže být chvíli na obraně a pak v zemědělství. Leoš Heger potřebuje jakýmkoli schvalovaným materiálům zcela rozumět,“ říká Pavel Vepřek. Příklad? Úhradovou vyhlášku na příští rok nyní studoval natolik podrobně, že se její vydání muselo o týden zbrzdit.
888 dní v úřadě oslaví příští pondělí Leoš Heger, překoná tak rekord svého předchůdce Bohumila Fišera.
106 dní byla ministryní zdravotnictví Daniela Filipiová. Je to nejkratší působení v tomto úřadě – s výjimkou Vladimíra špidly (61 dní) a Zdeňka škromacha (24 dní). Oba však zdravotnictví řídili jen na „vedlejší pracovní poměr“ – špidla byl v té době vicepremiérem, škromach ministrem práce.
Hospodářská noviny, 10.12.2012 | Michaela Mužíková
