Změna klimatu je zásadní silou, která pohání změny v energetice a ekonomice. Dnes se rodí energetický systém, který „uživí“ 10 miliard lidí a zároveň nebude oteplovat planetu. „Technologie na to už lidstvo má, pokud počítáme s jejich vylepšením,“ říká první český ministr životního prostředí po roce 1989 Bedřich Moldan.
Státníci podepsali pařížskou dohodu před rokem a půl a už loni v listopadu vstoupila po rychlé ratifikaci v platnost. Je to dobrý nástroj, jak se vypořádat s globální klimatickou změnou?
Rozhodně je to nejlepší a nejúčinnější nástroj, který kdy existoval. Ale pořád jsme na úrovni dobrých úmyslů. Před pařížskou konferencí skoro všechny státy předložily své plány pro zamýšlenou redukci skleníkových emisí. Když je odborníci sečetli, zjistili, že ani to nebude stačit, aby se oteplení do konce století udrželo pod dvěma stupni Celsia ve srovnání s předindustriální érou. Teď už státy předkládají skutečné závazky pro snižování emisí, které mají zabudovat do svých právních řádů.
Jsou ambicioznější než před pařížskou konferencí?
I tak se to dá říct. Příští rok se bude znovu počítat, jestli bude snižování emisí dostatečné. Ukáže se, jak to jednotlivé země myslí vážně. Existují dobré náznaky, jako třeba Čína. S ní je trochu problém, že ne všechna statistická data, která poskytuje, musejí být pravdivá. Dnes už ale existují monitorovací systémy založené na družicích, které umějí emise zkontrolovat.
Číňané tak už nemají moc velký manévrovací postoj. Navíc Čína je vedena čirou nutností. Ukazuje se, že řešení změny klimatu je hodně, i když nepřímo, spojeno s řešením problému znečištěného ovzduší.
Nebylo by pro zlepšení kvality ovzduší jednodušší čínské uhelné elektrárny odsířit a provést další úpravy, které se udělaly i v Česku?
Asi to mají dobře spočítané. Z dlouhodobější perspektivy vidí, že se musí vyplatit změnit energetiku od základu. Číňané teď také využijí toho, že nový americký prezident Donald Trump stáhl USA z pozice světového lídra při řešení klimatické změny. Vyklidil tím pole Číňanům a ti velmi nahlas říkají, že světové vedení převezmou. Čína se přitom do značné míry stává vzorem pro další země, především asijské či africké.
Co odchod Spojených států od pařížské dohody bude znamenat?
Americký postoj se otočil jen v nejvyšších patrech administrativy. Firmy i zákony v jednotlivých státech USA jsou už nějak rozjeté. Prezident Trump ani nezmění tyto trendy, ani nezachrání horníky v Ohiu. Jeho základním problémem je, že je nevěrohodný. Nelze věřit, že když něco řekne, tak se to také stane.
Jak je zatím svět úspěšný při snižování emisí?
Globální emise skleníkových plynů už třetí rok v podstatě stagnují. A podílejí se na tom významně i Spojené státy. Svět už určitého emisního vrcholu dosáhl.
Pořád ale platí, že pro omezení oteplení maximálně o dva stupně musejí světové emise začít razantně klesat?
Ano, možná ne razantně, ale musejí klesat rychleji, než si jednotlivé státy předsevzaly. Vychází se z předpokladu, že určité koncentraci CO2 v atmosféře odpovídá určitá míra oteplení. Ten platí. Teď se ale bavíme o tom, co to znamená v absolutním vyjádření, v milionech tun CO2 a v jeho koncentraci v atmosféře. Říká se tomu klimatická citlivost. Mezinárodní klimatický panel ji odhadl tak, že při zdvojnásobení koncentrace skleníkových plynů se teplota zvedne od 1,5 do 4,5 stupně. Střední hodnotu odhadl na tři stupně. Dnes řada výzkumů tvrdí, že citlivost je vyšší. To znamená, že oteplení by bylo větší než tři stupně.
Proč dál roste koncentrace CO2 v atmosféře, když celkové emise stagnují?
K lidským emisím z fosilních paliv se přidávají další. Především emise z půdy, která se otepluje. Pak intenzivněji oxiduje humus, což vytváří CO2. U tající trvale zmrzlé půdy na severu může být tento efekt ještě horší, protože se k CO2 přidává ještě metan, jehož skleníkový efekt je větší. Přesné údaje o něm zatím nejsou.
Jak významný je metan jako skleníkový plyn?
Jeho celosvětové emise jsou pravděpodobně podhodnocené. Metan je podle nynějších odhadů odpovědný za osm až deset procent skleníkového efektu. Dominantní je CO2 s podílem 75 až 85 procent, zbytek tvoří oxid dusný a další méně významné plyny. Všechny údaje se ale pořád zpřesňují. Řada výzkumů se třeba zaměřuje na chov krav, které jsou zdrojem ne úplně nevýznamného množství metanu. Zkoumá se třeba, jak změnit krmiva, aby byla produkce metanu menší. Další významný zdroj skleníkových plynů je odlesňování a změny ve využití území.
Klimatologové pracují s pojmem uhlíkový rozpočet, což je celkové množství emisí, které lidé mohou do vzduchu vypustit, pokud se má udržet oteplení pode dvěma stupni. Měly by tedy Evropa, Amerika nebo Čína směřovat k emisní neutralitě, aby v rámci tohoto rozpočtu umožnily ekonomicky růst rozvojovým zemím?
Mly by. V Evropě už diskuze směřuje k tomu, že v roce 2050 bude uhlíkově neutrální. Přičemž v pařížské dohodě se píše, že uhlíkové neutrality by se mělo dosáhnout až ve druhé polovině století. Odpovědnost vyspělých států je také v tom, že rozvojovým zemím pomohou technologicky a finančně. Určitou světovou laboratoří je Indie. Jestli se jí podaří vyhnout cestě obrovské výstavby uhelných elektráren. Teď patří Indie k zemím, které nejvíce brzdí všechna klimatická vyjednávání.
Zatím jsou obnovitelné zdroje v energetickém mixu poměrně okrajové. Nehrozí, že při jejich nasazení pro sedm miliard lidí sice snížíme emise, ale zase si vytvoříme problém jinde, třeba kvůli těžbě surovin pro jejich výrobu?
To je riziko, protože každá taková změna s sebou nese nové požadavky. Na to musejí odpovědět vědci, abychom se vyhnuli nejrizikovějším aktivitám. Úplně dobrý nápad nejsou například geoinženýrské pokusy, jako je odstínění slunečního záření. Nejsem ani příznivcem uskladňování CO2 pod zem.
Dá se vůbec mluvit o udržitelnosti, když je nutné zajistit dodávky energie pro sedm miliard lidí?
Tady asi větší roli hrají psychologicky orientované přístupy než seriózní výpočty. Podívejte se, jak se ještě před pár lety předvídala celosvětová spotřeba energie. Žádná z těch předpovědí se nenaplnila. Růst je nižší, než se čekalo. Jako fatální problém bych to neviděl. Teď máme na planetě sedm miliard lidí, ale do roku 2050 by jich mělo být devět až deset miliard. I to se musí brát v úvahu.
Je stávající technologické poznání dostatečné, abychom se kolem roku 2050 dostali na uhlíkovou neutralitu?
Ano, pokud se bavíme o stávajících technologiích s předpokládaným vylepšením. Třeba o různých typech baterií, větrných elektrárnách a solárních panelech. Nepředpokládám, že bychom potřebovali nějaké zásadně nové technologie. Ty stávající se navíc vyvíjejí v určitých přirozených proporcích. Nezdá se třeba, že by podíl geotermální energie měl být dominantní. Stejně tak to nevypadá, že by se výrazně rozvíjelo využití oceánské technologie. Potenciál vodní energie je už vyčerpaný. V podstatě jde o vylepšení biomasy, i když rezervy už nejsou velké, a rozhodně jde o rozvoj větrné a sluneční energie. Většina scénářů počítá také s tím, že z fosilních paliv vydrží nejméně do konce století zemní plyn. Bude se používat k topení a k malé kogeneraci, která je efektivní.
* Hlavní část snižování emisí se musí odehrát v energetice a dopravě, nebo se budou muset změnit i průmyslové procesy?
Klíčová je energetika a doprava. Průmyslové procesy tolik skleníkových plynů nevytvářejí. Asi se dá ušetřit nějaké CO2 v hliníkárnách nebo ocelárnách, ale nebude to zásadní objem. Poměrně důležitá je ale v tomto smyslu výroba cementu, který je velkým zdrojem CO2. Hlavní bariéru v tomto případě představuje fyzikální chemie. CO2 se prostě ze vstupní suroviny musí nějak dostat.
Jak hodnotíte českou ratifikaci pařížské smlouvy, která už byla v poslanecké sněmovně čtyřikrát odložena?
Je to ostuda. Poslanci vůbec nevnímají evropskou a světovou realitu. Navíc je to směšné. Evropská unie smlouvu dávno ratifi kovala.
Ministr životního prostředí Richard Brabec říká, že musíme být ve snižování emisí pragmatičtí, protože naše emise jsou globálně nevýznamné. Souhlasíte s ním?
Tak se to nedá brát. Srovnávat lze země jen podle emisí na hlavu nebo jednotku HDP. A tam k premiantům rozhodně nepatříme.
***
AMERICKÝ POSTOJ SE OTOČIL JEN V NEJVYŠŠÍCH PATRECH ADMINISTRATIVY. FIRMY I ZÁKONY V JEDNOTLIVÝCH STÁTECH USA JSOU UŽ NĚJAK ROZJETÉ. TRUMP ANI NEZMĚNÍ TRENDY, ANI NEZACHRÁNÍ HORNÍKY V OHIU. BEDŘICH MOLDAN (81) Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor analytická chemie. V roce 1997 byl jmenován profesorem v oboru ochrana životního prostředí. V letech 1990 až 1991 byl prvním českým ministrem životního prostředí za Občanské fórum. Působil jako předseda Vědecké rady Evropské environmentální agentury v Kodani. Vedl Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze, kde dnes působí jako zástupce ředitele.
