Včera mi přistála v mailu nabídka, že si za pouhopouhých 999 Kč mohu koupit titul Dr. h. c.. Vím, že se jedná o čestný doktorát, nicméně se uděluje za vynikající zásluhy o vědu, umění, stát apod. a rozhodně by neměl být předmětem obchodu. To mě přivedlo k zamyšlení, jestli už se dnes dá koupit opravdu všechno. Všichni máme v živé paměti causu na plzeňských právech a chci věřit, že se jednalo o výjimečný exces. Vysoká škola je přece instituce, která má zajistit to nejkvalitnější vzdělání v jakémkoli oboru a připravit odborníky pro praxi. Nedovedu si představit, že mě bude zastupovat rychlokvašený advokát a už vůbec ne, že se dostanu do rukou doktorovi medicíny, který měl dostatek peněz na to, aby si titul koupil. Je dobře, že dnes nikdo nikoho nekádruje a neodpírá mu tím možnost studia jako v minulosti, kdy spousta chytrých a šikovných lidí studovat nemohla. Hlavním kritériem pro přijetí však musí být odpovídající prospěch a zájem o studium, ne peníze. Tlak na dosažení co nejvyššího vzdělání je samozřejmě v pořádku, ale ne za každou cenu. V poslední době však mám pocit, že kdo nemá titul před jménem a nejlépe i za ním, jako by nebyl. Existuje přece spousta možností jak se realizovat i bez absolutoria vysoké školy.
Všichni máme nejednu zkušenost s tím, jak je těžké sehnat šikovného a poctivého řemeslníka, protože zájem o učební obory je malý a některá řemesla pomalu vymírají. Přitom se vždycky říkalo, že řemeslo má zlaté dno, za první republiky fungovaly rodinné firmy, které se dědily z generace na generaci. Je jasné, že tuto tradici přerušilo dlouhé období vlády jedné strany, kdy všechno patřilo všem a nikomu nic, ale doufám, že se ji podaří obnovit. Malí a střední řemeslníci, totiž zajišťují celou škálu služeb, bez kterých se neobejdeme. Je přece v našem zájmu, abychom měli v dosahu truhláře, sklenáře, instalatéra a další řemeslníky, kteří nám pomohou v případě nutné drobné opravy. Proto si zaslouží mou podporu, aby v budoucnu nedopadli stejně jako drobní obchodníci, které pomalu likvidují obchodní řetězce.
