Prosperující a konkurenceschopnou firmu představuje největší charitativní organizace Královéhradeckého kraje Oblastní charita Červený Kostelec.
Charita ve čtvrtek v domovském městě spustila v pořadí druhou manufakturu sociálního podniku Pro Charitu, kde našla práci zatím třicítka lidí většinou s omezenou pracovní schopností.
Invalidé zde vyrábějí přírodní sirupy Camellus, pojmenované po jezuitském misionáři, brněnském rodáku a botanikovi Josephu Camellusovi (1661–1706), jenž dal jméno kaméliím, a zdravotnické pomůcky.
Provozovně v objektu zrekonstruované přádelny předcházela přede dvěma lety šicí dílna v Žírči u Dvora Králové nad Labem. Výtěžek práce dohromady zhruba 130 vesměs zdravotně hendikepovaných lidí jde na podporu charitativní činnosti hlavně červenokosteleckého hospicu Anežky české a jediného sanatoria v Česku pro pacienty s roztroušenou sklerózou Domu sv. Josefa v Žírči.
Symbióza komerční výroby a charity přináší pomoc nemocným lidem. „Otevřením provozu v Červeném Kostelci naše aktivity nekončí. Nejbližším cílem, je rozšířit zázemí pro mobilní hospic, k čemuž by nám výrobní činnost měla pomoci,“ prozradil ředitel Oblastní charity Červený Kostelec Miroslav Wajsar.
Přádelnu, považovanou za červenokostelecký brownfield, charita koupila od restituentů. Jeden ze sedmičky vlastníků Ivo Matyska okamžitě věnoval celý nemalý podíl charitě.
Matyskův příspěvek pomohl postavit na nohy manufakturu, jež začala na poli formalínových roztoků histofor nebezpečně konkurovat léta zavedeným firmám. „Řekli jsme si – musíme je zničit, nebo koupit. Nakonec jsme se stali jejich výhradními distributory,“ přiblížil začátek spolupráce s červenokosteleckou charitou Otakar Klepárník, statutární zástupce společnosti Medesa, specializované na distribuci ředěného formalínu a technologie zdravotnických laboratoří. „Dříve jsme nakupovali ředěný formalín v Irsku. Nyní ho nakupujeme pouze od charity. Spojili jsme jejich a naši distribuční síť,“ popsal Klepárník.
Trh žádá i sirupy Camellus, vyráběné tradiční metodou našich babiček z produktů částečně z bylinné charitativní zahrady. Výčet zdravotnických potřeb sahá od speciálních, často na zakázku vyráběných pomůcek po originální vaky na inkubátory, kupované dříve nemocnicemi ze zahraničí ve srovnatelné kvalitě za nesrovnatelně větší ceny.
Sortiment charita přizpůsobuje zákazníků od jejich prvotní představy po hotový výrobek.
„Charita představuje nejvýznamnějšího zaměstnavatele zdravotně postižených lidí regionu,“ podotkl starosta Červeného KostelceRostislav Petrák (TOP 09).
Peníze na projekty výrobních manufaktur získává charita z dotací a příspěvků dárců. „Nejprve zpracujeme projekt a požádáme o evropskou dotaci obvykle ve výši 85 procent z připravované investice. Realizaci projektu do uvolnění dotačních peněz řešíme úvěrem,“ upřesnil Wajsar.
Cílem charity, úspěšně etablované na tvrdém poli kapitalistického byznysu, ale zůstává charitativní činnost. I když udělat z pasivního nemocného člověka prostřednictvím speciální manufaktury aktivní součást společnosti lze taktéž považovat za charitu.
„Máme zkušenosti s lidmi, kteří o práci dlouho nezavadili a zbůhdarma seděli doma. Doslova u nás ožili a znovu se jim rozsvítily oči. Není to sice jenom o penězích, ale i ty jsou potřeba,“ podotkl Wajsar.
Regionalni mutace| Právo
severovýchodní Čechy
