Všichni dnes hovoří o energetické bezpečnosti, státy se snaží zabezpečit dostatek zdrojů energie, zejména ropy a plynu. Ve Spojených státech amerických nastal boom těžby břidlicového plynu, v podstatě metanu obsaženého v geologických strukturách až několik kilometrů pod zemí.
Ano, slyšíte dobře, několika kilometrů. Těžba se uskutečňuje takzvanou hydraulickou frakturací (hydrofracking, HF), kdy se do podzemí hlubokými vrty pod velkým tlakem vhání voda, která zároveň obsahuje chemikálie, a vytlačuje z pórů hornin břidlicový plyn. Těžební pole zaujímají rozsáhlé areály s desítkami či stovkami vrtů.
Jako odborník na otázky životního prostředí vím, jaká nebezpečí jsou spojena s těžbou břidlicového plynu. Právě ze Spojených států, kde je tato metoda již poměrně široce využívána, jsou dokumentovány četné případy znečištění, zejména podzemních vod, ale i celého širokého okolí. Těžba se provádí sítí těžebních zařízení, která se opírají o hluboké vrty. Vyvrtat takový vrt samo o sobě vůbec není jednoduché, samotné práce jsou zdrojem znečištění, a to nemluvím o příjezdových komunikacích a různých doprovodných zařízeních. Jenom sklad vrtného nářadí (včetně potřebných několika kilometrů trubek) už stojí za to. Prostě menší továrna, příslušné sklady, autodoprava a vše ostatní, co k náročnému provozu patří.
Amerika je trochu jiná země, než je naše hustě obydlená republika s rozmanitou krajinou. Ovšem i v USA roste kritika tohoto způsobu těžby, který je vůči životnímu prostředí velmi necitlivý. Soudí se, že obecně není vůbec vhodný pro Evropu a zejména ne pro střední Evropu, protože nutně vede k nevratným změnám, při čemž vážné znečištění je jenom jedním z negativních jevů. Další je rozsáhlá plošná devastace celé krajiny, ale i seismické projevy (jakási minizemětřesení) spojená s narušením struktury hornin v podzemí. Velmi nepříznivé jsou také nekontrolovatelné úniky samotného břidlicového plynu z hornin narušených frakturací. Chemicky jde především o metan, který je velmi účinným skleníkovým plynem a přispívá výrazně k prohlubující se změně klimatu.
Honba za zdroji energie je sice pochopitelná, ale existují věci stejně důležité, ne-li důležitější. Například zdroje kvalitní pitné vody budou mít v nedaleké budoucnosti nejméně stejný význam. Břidlicový plyn je navíc fosilní palivo, a prozíraví politici i technici na celém světě se snaží bez fosilních paliv se postupně obejít. Budoucnost má energetika založená plně na obnovitelných zdrojích doplněných moderní distribuční infrastrukturou a inovativními způsoby uchovávání energie. Rozvoj fosilních zdrojů, zejména těch investičně a technicky náročných jako je břidlicový plyn, odvádějí vzácné ekonomické i technické prostředky principiálně nesprávným směrem.
K tomuto negativnímu hodnocení přistupuje však ještě další, a to zcela zásadní skutečnost. Úvahy o případné těžbě a jejích souvislostech mají pochopitelně smysl jen tam, kde vůbec nějaký plyn může být, kde by teoreticky bylo co těžit. A to u nás, a zejména na Náchodsku, vůbec neplatí! Ba právě naopak, podle rysů geologických struktur v tomto území je téměř jisté, že zde žádný břidlicový plyn být nemůže.
Zastánci případné těžby samozřejmě odpovídají: To si myslíte vy, my to vidíme jinak. Abychom to rozhodli, musíme mít geologické vrty! Avšak samotné průzkumné vrty – jeden by zcela jistě nestačil – jsou do té míry devastující a celkový krajinný ráz do té míry ohrožující, že je nelze připustit, i kdyby nakonec byly negativní.
Mohl by pomoci plošný zákaz těžby břidlicového plynu na celém území České republiky zákonem?
Odpovídáme: V principu mohl, ale tato cesta není ani rychlá ani jednoduchá. Legislativní proces má svá pravidla a přesně stanovené procedury, dobře je znám ze své minulé senátní praxe. Zejména zcela nové přístupy, které by takový zákon představoval, potřebují důkladnou přípravu včetně změny celé řady souvisejících právních předpisů. To by zabralo dost času. Pokud někdo naznačuje, že řešení by se mohlo najít v řádu týdnů, buď neví, o čem mluví, nebo vědomě populisticky cosi předstírá. Hrozba těžby břidlicového plynu na Náchodsku má pro mne osobně velký význam, byla tím zásadním argumentem, proč jsem se zde rozhodl kandidovat do Senátu. Uvědomil jsem si, že překrásná krajina Kladského Pomezí by se mohla změnit v krajinu téměř měsíční, a tím budou trpět i lidé, kteří zde žijí. Nemluvě už o ohrožení vzácného, neobyčejně cenného zdroje čisté pramenité vody svým významem přesahujícím jen místní rozsah. Je třeba využít všech stávajících prostředků, především právních nástrojů, a těžbě včetně její přípravy geologickým průzkumem v každém případě zabránit.
MF DNES 22.srpna 2012
