Bitvy u prameníku aneb slušnost proti aroganci

Vlna tepla v minulých týdnech byla abnormální.  Všude, kam oko dohlédne. A to, co jsem zažíval u prameníku takřka se železnou pravidelností, nebylo nic chvályhodného. Inu, stojíce takto jednou mezi růžicí pítek a trpělivě čekajíc až na mne přijde řada, prohlédl jsem si okolní takřka všechny nervozní spolučekatele  a v rámci konverzace se snažil dopídit, odkud že to vlastně jsou. K mému údivu jsem se setkal s nevrlostí, odpovědi já jsem z Brna, já su ze severu, ba i nevraživé oko nejbližšího  zahraničního souseda na mne zlověstně utkvělo (Ti jsou zcela bezkonkurenčně v největším počtu). A světe div se, nikdo z Náchoda. Představil jsem si tedy iluzorní situaci, jak příjíždím třeba do Ostravy, a překročiv katastrální hranici tohoto města obdržím gratis povolenku jezdit den nebo dva jejich městskou dopravou. A ještě bych jim tam pěkně pohulákal a vynadal jim, že jezdí příliš pomalu. Úsměvné, ne? Princip je ovšem identický. Proč bych já měl něco dostat za peníze ostravské radnice nebo chcete li ostraváků? Kdybych to tedy chtěl.

Takže si to shrnem. Prameník Idy v Bělovsi byl zrekonstruován na základě smlouvy s majitelem nemovitosti za peníze náchodské radnice, tudíž každého z nás, kdo v Náchodě žije a kdo svými penězi plní rozpočet městské kasy. Takřka každý z nás ví, co se tam děje, a jak jaksi slušnost a zdrženlivost je výraznou nevýhodou. Nedávno Rada města schválila záměr na vybudování nového prameníku, vědoma si patrně toho, jak to tam vypadá a snažíce se situaci odlehčit resp. vyřešit. Ovšem nemyslím si, že to je řešení. Prostě místo jednoho bince budou bince dva. V naší zemi totiž platí, že co je zadarmo, to si jeden bere aniž by to vlastně v takovém množství potřeboval. I komunistický soudruh, a předpokládám, že mne nikdo jako člena TOP 09 nenařkne s přílišných sympatií k této straně, totiž věděl jak na to. Kdysi byli permanentky za symbolicky peníz pro odběr Idy. Výsledek je nasnadě. Poměrně výrazný příjem, a pocit sounáležitosti s městem, které mi umožní jakousi přidanou hodnotu.  Každý z nás stál jistě na lyžařském vleku a čekal na odbavení. Protáhl se trnoží a už pohodlně stoupal vzhůru. Dokážu si představit a myslím, že by to bylo správné, aby každý náchoďák, řekněme v souvislosti s platbou za svoz domovního odpadu, obdržel roční kartu s čárovým kodem, která by ho pustila zdarma do prameníku. A ostatní ? Inu automat, vstup na omezený časový úsek, který mu umožní si odebrat rozumné množství vody, a ne načepovat cisternu nebo lépe celý vlak. Možná, že bychom se všichni divili, kolik prostředků v drobných mincích od oněch stále žíznivých nenáchodských odběratelů by přiteklo do městské kasy. Troufám si tvrdit, že by to jistě vydalo na nějaký další významný solitér pro Masarykovo náměstí, když už tam máme tak vkusně vedle kostela Sv. Vavřince zakomponováno dělo. Mohla by to být třeba ponorka. Ta by se mi líbila.