Teplý: Jeden za všechny, všichni za jednoho

Proto je skvělý nápad, že se jmenujeme SPOLU – zrovna tak dobře bychom se mohli jmenovat třeba Aliance pro obnovu republiky. Pokud jste fanoušci Hvězdných válek tak jako já, jistě víte, že jde o oficiální jméno povstalecké aliance, bojující proti impériu zla a za svobodu všech bez rozdílu. Přestože totiž pocházíme – obrazně řečeno – z různých světů a jsme každý úplně jiný, spojuje nás stejný cíl: touha a odhodlání vrátit do správy věcí veřejných slušnost, rozum a kompetentnost. A změnit k lepšímu svoji obec, kraj, zemi, nebo klidně celou galaxii. Ukázat všem, že i v politice mají pořád místo opravdové partnerství a přátelství.

I když je v tom trocha patosu, který my Češi nemáme moc rádi, je potřeba na to nezapomínat. Stejně jako ostatní členové a sympatizanti TOP 09 dostávám víc než kdy dřív stejné otázky: co má TOPka s těmi dalšími dvěma stranami společného? Proč bychom vám to spojenectví vůbec měli věřit? A následuje dlouhý výčet toho, co nás má rozdělovat, v čem se lišíme, v čem jako TOP 09 popíráme sami sebe. Tak například: TOPka je nejvíc proevropská a environmentální strana ve sněmovně, a přesto je v zájmu kompromisu ochotná ztlumit zvuk, když mluví o přijetí eura, a tolerovat názory, které má jeden z jejích partnerů na ochranu přírody. V našem, Královéhradeckém kraji, jsme si získali řadu voličů, kteří jsou na zacházení s krajinou velmi citliví a jejich důvěru samozřejmě můžeme ztratit; zrovna tak jako důvěru velmi početné skupiny aktivních a podnikavých lidí v Krkonoších, v Orlických horách nebo v Hradci, kterým by zavedení eura hodně ulehčilo život.

Jako přesvědčenému stoupenci evropské spolupráce mi může vadit, že jedna ze stran aliance SPOLU zůstává v Evropském parlamentu ve skupině ECR, ve společnosti s opravdu podivnými názory. Nebo to, že – i když jsem sám členem evangelického sboru a chodím do kostela – druhá z těchto stran často využívá náboženství v politické diskusi. To všechno nás může rozdělovat, ale přesto se rozdělit nechat nesmíme. Jde mnohem, mnohem o víc. V zemi, kterou (ne)řídí premiér pomocí podvodů, manipulací a obřího střetu zájmů, nejde vlastně o nic menšího než o návrat k vládě práva a tím i svobody. Jak říká Karel Schwarzenberg: „Nemůže být právo bez svobody, nemůže být svoboda bez práva.“

Proč ještě si tedy myslím, že musíme, máme a můžeme držet SPOLU, společně se zakousnout do kampaně před letošními volbami, opřít se o sebe a důvěřovat si jako přátelé? Co nás tedy spojuje? Odpověď je podle mě jednoduchá: společné hodnoty. Evropská lidová strana, jejímiž členy jsou TOP 09 i KDU-ČSL a ke které původně patřila i ODS, se ráda označuje za „stranu hodnot“, party of values. A já myslím, že je to pravda a že to dobře vystihuje i naši alianci. Je správné, že se stále otevřeně hlásíme k základům a dědictví porevolučních devadesátých let, které formovaly naši moderní společnost i politiku – na rozdíl od jiných stran, i těch nám bližších.

Zatímco Starostové se nám často vysmívají, že jsme ideologičtí a že se příliš zajímáme o svět a Piráti zase nabízejí, jak sami říkají, „hacknutí“ systému, naše tři strany takový systém budou hájit. Je to naše DNA (v dobrém i zlém), naše dědictví; dědictví Václava Havla a jeho od Masaryka převzaté vize země, která se sama definuje jako obhájce svobody, lidských práv a humanitních ideálů. My jsme ti, kteří tenhle odkaz i praktickou politiku, která z něj vyplývá, chtějí bránit za všech okolností. Včetně křesťansko-demokratických lidovců, včetně ODS, která kdysi opakovaně nominovala Václava Havla na prezidenta a která v sobě tohle dědictví dnes opatrně znovuobjevuje.

Ještě jednou si vezmu na pomoc Hvězdné války. Často se v nich opakuje jedno slovo: NADĚJE. Je neodpustitelné, ale bohužel tak časté, že političtí lídři obchodují se strachem místo toho, aby dávali lidem naději. A té není nikdy dost. Já se ji snažím dodávat ostatním jako zastupitel Vrchlabí, jako člen Výkonného výboru TOP 09 i jako manžel, táta, kolega, soused. A stejně tak se snažím trpělivě vysvětlovat, proč jsme naši alianci uzavřeli a jakou naději můžeme našim spoluobčanům dát. Naději, že tuhle zemi bude zase řídit slušná, kompetentní a rozumná vláda (o moc víc teď asi ani Češi nechtějí). Naději, že i v politice je pořád možné se dohodnout, překonat nedůvěru a rozdíly, věřit si, být partnery nebo dokonce přáteli – to má přece být hlavním vzkazem naší aliance. My totiž nejsme, jak se nám snaží kdekdo namluvit, žádná koalice neúspěšných, koalice těch, co si zbyli, koalice poslední záchrany. My jsme koalice naděje. A budeme u toho, až zase jednou dobro zvítězí nad zlem.