Jsem člověk, který miluje svobodu

Kandidátka do poslanecké sněmovny za TOP 09 v Královehradeckém kraji s číslem 15, MUDr. Silvie Šidáková, se narodila v Chrudimi, vystudovala medicínu v Praze a žije v Trutnově. To je ta kratší verze. Podívejme se na tu delší.

Její pracovní angažmá začalo v rodné chrudimské nemocnici, které završila atestací z oboru neurologie, konečné profesní směřování však určilo setkání s profesorem Karlem Lewitem, jedním ze zakladatelů oboru rehabilitace u nás. Byl určujícím stimulem, proč se rozhodla věnovat právě rehabilitaci a přestěhovala se do Janských Lázní. Po letech praxe a atestace z oboru, se přesunula do Trutnova, kde si otevřela soukromou ordinaci rehabilitace a lymfologie. V současné době pracuje zároveň v trutnovské nemocnici, jako primářka rehabilitačního oddělení.

Intenzivněji se zajímá o politiku od roku 2010, kdy vstoupila do TOP 09. Ve volbách v roce 2014 se dostala do zastupitelstva obce a usedla v radě města.

Vaší ordinací prošlo za těch několik let více než 7000 lidí. Co jste si z těch setkání odnesla?

Víte, když člověk pracuje ve zdravotnictví, je v podstatě celý život v kontaktu s osobními příběhy lidí různého věku, vyznání a postavení. Myslím, že lékař by měl svého pacienta dobře odborně vyšetřit, ale také pečlivě vyslechnout. Mě ta setkání s mými pacienty přinesla poznání, že nemoci těla jsou odrazem životního stylu každého z nás a zároveň odrazem naší duše. Ve své práci si každý den uvědomuji, jak důležité je se o své zdraví zodpovědně starat, jak prevence ovlivňuje to, jaká bude kvalita našeho života, jaké bude naše stáří. Možná se tomu dříve říkalo osvěta. Ale já tuto osvětu považuji za velký úkol pro nás lékaře, abychom se nebáli toto pacientům předávat.

Odráží se tohle poznání nějakým způsobem v té Vaší druhé roli, myslím v roli politika?

Určitě ano. Jsem člověk, který miluje svobodu, možnost se volně rozhodovat o tom, jak budu žít. Svoboda pro mne ale znamená především zodpovědnost. Myslím, že bychom se měli snažit co nejvíce zapojit do možnosti ovlivnit svůj život, tím myslím se nějak občansky angažovat. Zdá se mi, že lidé mají k politice negativní vztah, protože mají špatnou zkušenost z minulého režimu, nicméně žijeme v jiné době a musíme se rozhodování o svém životě naučit, musíme se přestat bát. Takže ano, člověk se má starat zodpovědně o své zdraví, ale stejně tak by se měl zodpovědně starat o věci veřejné. To je také důvod, proč jsem do politiky sama vstoupila.

Kandidujete v těchto volbách do poslanecké sněmovny za TOP 09. Domníváte se, že má tato strana v parlamentních volbách šanci uspět? Absence populismu může být v dnešní době pro stranu smrtící.

Jsem přesvědčena, že TOP 09 v těchto volbách uspět může. Toto jsou volby do poslanecké sněmovny, kdy se rozhoduje zejména o tom, kam bude naše země směřovat ve svém dalším vývoji. A protože je TOP 09 jasně proevropsky orientovaná, tak věřím, že lidé, kteří si uvědomují, jak důležité je být součástí Evropské unie, si zvolí právě tuto jistotu.  Pro mne je důležité, že TOP 09 dokázala v tehdejší vládě ustát období ekonomické krize i za cenu nepopulárních opatření, díky kterým ovšem nyní můžeme zažívat hospodářský růst, to je třeba zdůraznit. Je pro mne tím pádem garantem strany, která drží své slovo a nemění názory podle toho, co je momentálně výhodné.

Udělala jste si volební kalkulačku? Kdopak Vám vyšel?

Udělala a několikrát. Některé otázky byly trochu zavádějí a nepřesné, nicméně je to dobrý způsob, jak se zorientovat v základních politických tématech, člověk si totiž taky musí něco o těch otázkách zjistit a pomůže mu to ujasnit si své postoje.  Z 83 % mi vyšla shoda s TOP 09, což mě potěšilo.

Co byly pro Vás ty hlavní priority, která jste ve výběru volila?

Pro mne je hlavní prioritou zůstat aktivním členem Evropské unie. Celý projekt EU je ambiciózní myšlenka, která se bude ještě dlouho rozvíjet, za dobu její existence se ukázala i řada chyb, ale členství v EU je pro mne především garance míru a bezpečí a také zakotvení v demokratických principech fungování státu.  EU se bude do budoucna měnit a já bych byla ráda, aby se Česká republika k těmto změnám mohla vyjadřovat jako aktivní člen. Prioritou je pro mne i ochrana životního prostředí a TOP 09 má velmi dobře zpracovanou tuto problematiku ve volebním programu. A vzhledem k mé profesi je pro mne zásadní další vývoj ve zdravotnictví. TOP 09 prosazuje spoluúčast pacientů, propracovanou tak, aby na základní péči dosáhli všichni občané. Nicméně ti, kteří si chtějí doplatit nějaký nadstandard, by měli mít tu možnost. V medicíně je, díky technologickému rozvoji, možné dosáhnout na čím dál kvalitnější terapie, avšak ufinancovat to nejlepší ze současného zdravotního pojištění není možné. Pojišťovny se brání rozšiřování ambulantní péče, čímž se neúnosně prodlužují objednací doby na ambulantní vyšetření. V nemocnicích je zase nedostatek personálu, a je třeba říci, že přišel čas, kdy vláda musí do svých zdravotníků začít opravdu investovat a starat se o ně, jinak se systém v nejbližším období může zhroutit. Doplatky u lékaře nevyřeší všechny palčivé problémy zdravotnictví, nicméně měli bychom mít na výběr tak, jako tomu je už dnes například u zubařů, kde se můžeme rozhodnout pro korunku z kovu, hrazenou pojišťovnou, nebo dražší korunku z lepšího materiálu s doplatkem.

V září tohoto roku jste nastoupila do trutnovské nemocnice na pozici primářky rehabilitačního oddělení. Jaké jsou vaše první dojmy z práce v místní nemocnici?

Musím říct, že moje dojmy jsou převážně pozitivní. Rehabilitace je obor, kdy se pacient vrací do života a zdravotníci mu pomáhají v tom, aby ten jeho návrat do domácího prostředí byl co nejjednodušší a další život co nejkvalitnější. Myslím, že to, jak se pacient v nemocnici cítí, závisí zejména na přístupu personálu. A já jsem se na rehabilitačním oddělení setkala s vynikajícím personálem. A tím myslím jak lékařky, tak fyzioterapeuty a zdravotní sestry. Je s nimi skutečně radost pracovat. Jediné, co nám ještě trochu chybí je to, že oddělení je, co se týče interiérů zastaralé, ale v příštích třech letech se v rámci přestavby pavilónů bude celá  budova rekonstruovat, takže se můžeme těšit i na “nové oddělení”.

Máte zkušenosti ze soukromé ambulance i jako zaměstnanec nemocnice. Jak byste tyto dva světy medicíny srovnala?

Oba ty světy jsou něčím zcela specifické. Ambulantní sféra je svět podnikání se vším, co k tomu patří. Lékař se musí naučit uvažovat ekonomicky, komunikovat s pojišťovnami, je zodpovědný za své zaměstnance, musí svou péči více plánovat, má možnost osobně ovlivnit to, jakou kvalitu pacientům nabídne, jak bude svou ordinaci rozvíjet a tím i rozhoduje o tom, jakou pracovní zátěž ve svém profesním životě zvolí. Nicméně, jako každý podnikatel, si nesmí dovolit moc často onemocnět a až na výjimky v některých oborech, zvažuje delší dovolenou. Lékař nemocniční má jistoty státního zaměstnance, dovolenou, nemocenskou, stále se zvyšující plat garantovaný státem, nicméně vzhledem k nedostatku personálu v nemocnicích je čím dál častěji přepracovaný a vzhledem k nemožnosti svou situaci zásadně změnit, také nemotivovaný a rezignovaný. Myslím, že problémy současného zdravotnictví, které se de facto od r. 1989 dosud nezačaly nějak systémově řešit, už zdaleka nejsou jen o platech zdravotníků, jak často slyšíme ve volebních programech. Ty problémy se týkají toho, jak se stát – tedy zaměstnavatel, ke svým zdravotníkům staví, jak si jich skutečně váží, v jakém prostředí pracují. Před 27 lety!  jsem měla možnost navštívit běžné zdravotnické zařízení v Amsterodamu. Lékaři měli k dispozici společenský prostor se skvěle vybavenou knihovnou, možností studia, debat i občerstvení, odpočívárnu a malé fitness. Administrativa byla zajišťována administrativními pracovnicemi.  Bylo jasné, že je zde myšleno na to, aby se opravdu v práci cítili dobře. Myslím, že přišel čas, aby nemocnice v rámci svých investičních akcí začaly myslet i na své zdravotníky a zajistili jim důstojné pracovní prostředí, které je bude motivovat nejen platy, ale i tím, jak celá nemocnice působí. Zkrátka zdravotník by měl cítit, že si ho zaměstnavatel za jeho náročnou práci váží, a že o něj stojí.

Mnoho lidí hovoří o tom, že by TOP 09 volili, ale ne když je předsedou Miroslav Kalousek. Jak to máte s Kalouskem Vy? Nepřinesla by TOPce změna ve vedení větší volební šance?

Jsem členkou TOP09 od r. 2010 a musím upřímně říct, že jsem měla spoustu předsudků kolem osoby M.Kalouska, které vycházely zejména z informací uváděnými v některých médiích. V současnosti mohu otevřeně říct, že patřím k těm, kteří M.Kalouska ve vedení TOP09 podporují a to proto, že jsem si ujasnila, že je to člověk pracovitý, velice vzdělaný a také zkušený politik. Naučit se politice neznamená naučit se pouze lobovat, intrikovat, lhát a podvádět, jak si mnozí lidé, kteří neměli možnost nahlédnout pod pokličku politického světa, představují. Je to náročná práce a ustojí ji jen silná osobnost, politik je člověk jako každý jiný, ale musí umět stát za svým názorem, musí být pevný v základních postojích strany, za kterou byl občany zvolen a nesmí se bát vymezit proti praktikám, které ohrožují základní principy politického zaměření státu. To pro mě M. Kalousek představuje. Myslím, že se časem vedení TOP 09 vymění, rostou tam moc zajímaví mladí lidé, nicméně v tuto chvíli, kdy je třeba se vymezovat vůči praktikám, které mohou ohrozit směřování naší země, není nikdo dostatečně zkušený a silný, aby dokázal politiku TOP09 udržet tak, jako to dělá M. Kalousek.