Praha 19. srpna (ČTK) - Počátkům ježdění na skateboardu v Čechách od poloviny 70. let minulého století do roku 1990 se věnuje nová výpravná obrazová publikace Prkýnka na maso jsme uřízli, která vyjde na začátku září. Autoři Martina Overstreet a Michal Nanoru v ní vycházejí z rozhovorů s pamětníky dob, kdy se na prknech jezdili z dnešního pohledu nezvyklé disciplíny jako slalom či skok do výšky. Doplňuje je kolem 250 fotografií.
Právě fotografie byly na počátku samotné publikace. "Dostaly se k nám archivní fotky ze Staré Role z Karlových Varů. Přišlo nám neuvěřitelné, že takovýhle lidi mohli existovat v době, kterou si všichni pamatují jako defilé estébáckých baloňáků a chrchlajících autobusů. Takže jsme to chtěli nějak přiblížit a pátrali jsme po více a více fotkách, až jsme se dostali k pamětníkům a zjistili jsme, že je to mnohem větší, než jsme si představovali,” řekl v rozhovoru s ČTK Nanoru.
Fotek se nakonec sešlo asi 3000 a k nim vzniklo 20 rozhovorů. Z rozhovorů následně vznikla koláž, když je autoři "rozstříhali" tematicky podle kapitol, kterých je 11. Věnují se například tomu, jak si lidé vyráběli skateboardy a jak se dostávali k informacím o nich
Nanoru vyrostl v 90. letech a skateboard vždy považoval za něco svobodomyslného a spojeného se subkulturou, která "je o ježdění po městě a nevázání se". "Takže mi přišlo samozřejmé, že skate tohle znamená. V době před rokem 1990 ale tohle skate v Čechách překvapivě neznamená," řekl. Předlistopadoví "skejťáci" podle něj nevytvořili jednotnou subkulturu, ale prolínaly se mezi nimi tři skupiny - lidi, kteří poslouchali hard rock, lidi, kteří poslouchali punk, a lidi, kteří chodili na diskotéky.
Specifická byla sportovní tvář českého skateboardingu. "I na západě se jezdil slalom a skákal se skok vysoký, ale nerozvinulo se to do takové ortodoxie jako tady, že si jedna větev zakládala na tom, že mají švýcarskou časomíru Heuer. Byl to pro ně opravdu vrcholový sport, byli to slušný kluci, žádná subkultura," uvedl Nanoru.
Čeští skateboardisté odříznutí od světa železnou oponou si prkna museli většinou vyrábět sami. Závěsy na kolečka se například jeden čas vyráběly z tankových pásů. Názorně toto kutilství v knize shrnul Robert Thiele, jehož slova tvoří i název publikace. "Prkna zbouchaný z kolečkovejch bruslí. Prkýnka na maso jsme uřízli a jezdilo se. Ono to teda vůbec nejelo. Člověk do toho kopnul a ono to nejelo," řekl syn spisovatele Vladimíra Thieleho.
Kdy a kde v Čechách ježdění na prknech s kolečky zapustilo kořeny je předmětem sporů. Vůbec první lidé v Čechách na skateboardech ale možná jezdili v Karlových Varech někdy kolem roku 1976. Město navštěvovalo hodně cizinců a s nimi tam pronikaly západní trendy. Od číšníků tak mohli skateboarding odkoukal lyžaři, kteří se rozhlíželi po nějakém letním sportu. Jedním z nich byl současný senátor a starosta Božího Daru Jan Horník, který v knize také figuruje.
Na prknech někdy v té době jezdili ale třeba i bratři Formanové, kteří je dostali od svého otce, režiséra Miloše Formana žijícího ve Spojených státech. Nebyla přitom nouze o bizarní situace. "Lístek na autobus do Varů stál třeba 80 korun a my zjistili, že letadlo stojí stopade. A my, celá parta skejťáků, letěli na jedny závody letadlem Praha-Karlovy Vary. Skejt si nikdo nedal do zavazadlovýho prostoru, samozřejmě si ho každej držel u sebe. To si pamatuju, jak jsme jeli po tý ranveji, parta 20 lidí. A teď v tom letadle, všichni takoví pankáči, na nás: ‚Prosím vás, uklidněte se...‘“ vzpomíná v knize Petr Forman.
Postoj komunistického režimu ke skateboardingu nebyl jednoznačný. "Když člověk jezdil na Václaváku na skatu, tak ho honili policisté, na druhé straně se v Akci Z stavěly U rampy,” podotýká Nanoru. Když pak Luděk Váša vyhrál v roce 1986 na mistrovství světa ve skateboardingu v kanadském Vancouveru, Socialistický svaz mládeže jeho vítězství využil jako úspěch socialistického sportu k propagandě. Znamenalo to boom skateboardingu, ale i možnost pro další jezdit na závody na západ.
Po roce 1990 se všechno změnilo. “Přestaly se jezdit staré disciplíny a začal se víc dělat street style,” říká Nanoru. Průkopníci skateboardingu v Čechách změny vnímali spíše negativně. Nová generace jezdců byla drzejší a otevřenější a poslouchala jinou hudbu. “Staří” byli zklamaní, že se kdysi poměrně uzavřený sport, do kterého bylo nutné investovat hodně času třeba na výrobu prken svépomocí, najednou demokratizuje. Po roce 2001 se ale staré disciplíny začaly vracet na závodech pro “seniory” nazvaných "Stará kolena".
Publikace Prkýnka na maso jsme uřízli vyjde v nakladatelství Yinachi na začátku září, křest má 6. září v pražské Meet Factory. Jde o druhý počin autorské dvojice Nanoru/Overstreet. V roce 2010 vydali knihu Zde jsou psi o vizuálních stylech české hudební scény.
