Důvod je prostý, vynecháme-li nepříliš širokou škálu atraktivních pracovních příležitostí, dostaneme se k jádru dle mého názoru nejpalčivějšího problému našeho městečka, tedy jeho chabému kulturnímu životu, či přesněji absenci živoucí energie běžně existující v městských komunitách. Nemusíte přitom být mladý člověk ani místní občan, abyste si po pár hodinách strávených v Ostrově uvědomili absenci jakéhosi „genius loci“, prvku utvářejícího společenskou soudržnost obce. Analogicky se mi vybavují komentáře Václava Havla z doby porevoluční, kdy duchovní krizi v republice charakterizoval výrokem, že v zemi panuje „blbá nálada“. Mnozí se domnívají, že viníkem je již samotná urbanistická koncepce Ostrova, jež jako dosud nezacelená rána brání vytváření kulturních podmínek pro hlubší duchovní integraci. Přestože tomuto tvrzení neupírám určité dílčí pravdivé aspekty, přijde mi poněkud krátkozraké se s ním spokojit. Ostatně měla-li sorela se svými přírodními motivy a lidovou barevnou kompozicí v socialistickém člověku probouzet idealistické obrazy vesnického prostředí, jistě se jednalo o scény veselí a s ním spojeného utváření a scelování komunit. Bohužel u pouhého klamavého zdání zůstalo, Ostrov se ve své historii dál neposunul a to ani po pádu „železné opony“ a vstupu do EU. Přitom obce podobné velikosti a významu na západ od našich hranic na duchovní aspekty života své aktivity přímo zacilují. Systémy posilování místních společenství skrz kulturní a zážitkově stmelující akce, obnovu a údržbu místních tradic jsou esenciální součástí politiky radnic těchto měst. Tamní volené orgány tak na bázi PPP spolupráce vystupují jako zaštiťující patron nejen neziskových organizací ovšem i komerční sféry. Bohužel, Ostrov se ubírá jiným směrem. Díky štědrým dotacím z programů EU bylo vystavěno mnoho nového (což nelze hodnotit jinak než pozitivně), z těchto budovatelských návrhů ovšem stejně jako za minulého režimu vypadla esenciální část - vytváření určité nadhodnoty. Tímto termínem však na rozdíl od duchovního otce komunistického hnutí nemyslím žádný ekonomický pojem, nýbrž absenci vytváření podmínek a stimulů pro zakořenění, růst a rozvoj místních pulzujících komunit, umění a kultury, které by nejen sváděly mladé lidi k návratu domů (o turistech nemluvě), ale vnesly hlubší smysl do životů i stávajících obyvatel jiných věkových kategorií. Domnívám se, že již nastává čas se konečně oprostit od čistě materiálního pojetí a poučit se u našich západních (ovšem i řady domácích) sousedů v otázkách neméně důležitých. Závěrem mi dovolte zdůraznit, že cílem tohoto článku je především otevřít diskuzi k tomuto závažnému problému, který (ačkoli není hmotně viditelný) máme denně na očích.
Jan Železný
Místopředseda MO TOP 09 Ostrov
