Apatie a smutek věčného revolucionáře?
Reakce Petra Zahradníčka na úvahu Jiřího Kotka
Být iniciátorem takového předvolebního tahu, přinejmenším bych se zamyslel, jestli to nedělám třeba špatně. Ne tak Jiří Kotek. Ten píše o tom, že se opoziční osobnosti nedokázali spojit (já myslím, že někteří nechtěli a vědí proč), a že to nahrává koaličnímu potenciálu „velkých stran s nejrůznějšími přílepky“. Mezi tyto přílepky semlel dohromady stranické „Nestraníky“ (s Keřkou a Roubínkem), což lze souhlasit, ale naprosto mimo mísu sem zasadil i „Malého“ TOP 09 a „Škapíkovy“ Doktory. Nepřísluší mi hodnotit Doktory, ale důrazně se ohrazuji proti útoku na TOP 09! Mám-li srovnat, jakou přidanou hodnotu přineslo regionu působení v politice pánů Kotka a Malého, pak jednoznačně vítězí Josef Malý. Zatímco za Jiřím Kotkem je pouze kritika (mnohdy oprávněná), tak za Josefem Malým je přínos v řádu desítek milionů pro region. Ať už se jedná o dotace v památkové sféře nebo třeba oddlužení obcí nebo sokolovské nemocnice. Slovo „lobbista“ není v takových případech neslušným slovem a je mi milejší, než-li „permanentní revolucionář“. A také je mi milejší, když se nové rozumné tváře konečně rozhoupou a aktivně vstoupí do politiky inspirováni Karlem Schwarzenbergem s využitím zkušeností politického praktika Josefa Malého, než-li se slepě přidat k tomu, co pořád jen nadává. Mimochodem považuji za vrchol nekorektnosti a neloajality kandidaturu asistenta senátora Jana Horníka Jiřího Kotka ve volbách do senátu proti svému šéfovi. To se prostě Jiří nedělá...
Petr Zahradníček, TOP 09