Vitula: Kdo pečuje o historii svého města, připravuje jeho budoucnost

Kdo v Židlochovicích něco stavěl, ví, že mnohá stavební povolení v našem městě dříve či později končí posuzováním Národního památkového ústavu v Brně (dále NPÚ). Není se tedy čemu divit, že už pouhé slovo „památkáři“ probouzí v občanech neklid. Opravdu má naše město s památkáři napjaté vztahy a proč?

Tak to musíme trošku do historie. Když se v devadesátých letech město rozhodlo stavebně řešit zdevastovaný areál bývalého cukrovaru, bylo zvažováno postupně několik konceptů. První z nich byl záměr vybudovat v areálu průmyslovou zónu. Znělo to logicky, protože se fakticky o starý průmyslový areál jednalo. Z tohoto období například pochází rozhodnutí o umístění provozu pana Moudrého v blízkosti cukrovaru, což bylo s tímto záměrem zcela v souladu. Jak se však později ukázalo, v Židlochovicích byl daleko větší zájem o výstavbu bytů a rodinných domů, popřípadě prodejních ploch. Proto došlo k přepracování celé koncepce do současné podoby, která počítá se zadní částí určenou k bydlení, zatímco přední slouží k vybudování obchodních ploch. Rekultivace starého cukrovaru pochopitelně pro Národní památkový ústav sporná nebyla. Zásadní problém se však objevil v okamžiku, kdy město začalo usilovat o zastavění plochy podél zámecké zdi několikapatrovou budovou. Jak se konflikt přitvrzoval, docházelo k vyhrocení stanovisek na obou stranách. Nakonec hrozilo zastavení výstavby nejen u zámecké zdi, ale i v cukrovaru, popřípadě dostavby základní školy či projektu nového nádraží.

Kdo v těchto sporech nakonec ustoupil?

Po nástupu nového vedení města došlo k nejednomu zásadnímu posunu. Rozhodli jsme se přistoupit k řešení tohoto území coby jedinečného prostoru, kde je skutečně potřeba pracovat s blízkostí zámku, a tomu přizpůsobit i naše záměry. Po řadě intenzivních jednání s NPÚ se obě strany dokázaly shodnout na řešení celého území tak, že město akceptovalo celou řadu námětů z NPÚ a naopak památkáři akceptovali naše rozvojové záměry. Je důležité si uvědomit, že i město si muselo připustit, že historické hodnoty, které se na jeho území nacházejí, je důležité nejen respektovat, ale také na ně stavebně a kulturně navazovat. Díky tomuto vzájemnému vyjasnění postojů mohlo dojít ke shodě s památkáři. Byl vytvořen nový systém ochranného pásma zámku a město tím má možnost dále pracovat na svém rozvoji. Přetrvávající spory by mnohou výstavbu ve městě mohly zastavit na dlouhá léta, a to by určitě nikdo nechtěl.

Stavební památky nereprezentuje v Židlochovicích jen zámek. Zahrnujete do svých dlouhodobých úvah i další lokality?

Ač je zámek velmi výraznou a také nejznámější stavbou v Židlochovicích, je jasné, že nejde jen o něj. Samozřejmě v Židlochovicích máme celou řadu dalších architektonicky zajímavých míst, u nichž musíme citlivě plánovat, jak s nimi do budoucna nakládat. Z tohoto důvodu jsme si jako město u renomovaných architektonických kanceláří objednali studie řešení zmiňovaných prostor. Jedná se o nejbližší okolí radnice, a dále pak okolí kostela, zvonice a ve vazbě na tyto objekty i ulici Strejcův sbor se Švestkovým domem. Už nyní je nezbytné, abychom měli představu, jak by tato území měla vypadat za dvacet, padesát nebo i sto let. Návrhy jsme již obdrželi a musím říci, že některými jsem byl velmi příjemně překvapen.

Budeme se moci s těmito návrhy jako veřejnost někde setkat?

Ano, rádi bychom v nejbližší době tyto studie občanům města představili a dali jim tak prostor k zamyšlení, kudy se může urbanistická budoucnost našeho města ubírat.

Takže když se vrátím na počátek našeho rozhovoru: Spory o památkové zóny Židlochovic jsou definitivně zažehnány?

Ano! A já jsem potěšen, protože situace ukázala, že na našem městě záleží nejenom městské radě. Musím vyzdvihnout i příkladnou práci památkářky městského úřadu paní Hanzlíkové či občanského sdružení Za zámecké Židlochovice, které bylo právě na základě osobních postojů k stavbě u zámecké zdi založeno. Tento zájem o dění ve městě mi dává víru v naši budoucnost, protože koneckonců město nejsou jenom domy, ale především lidé, kteří v nich žijí… A kdo pečuje o historii svého města, připravuje jeho budoucnost.