Loni se Brno objevilo v žebříčku o kvalitě života Numbeo na 46. místě, letos dokonce na 27. místě v žebříčku měst, která by dle New York Times bylo dobré navštívit v roce 2016. Jako Brňan jsem na to pyšný, ale…
Jsou tyto žebříčky skutečně důkazem kvality života v Brně? Jaká byla kritéria a metodika posuzování? Nejdříve je nutné znát, co skutečně město trápí, co řeší, a hlavně jaké jsou strategické cíle. Ty by neměly být sestavovány z dojmů, je nutné mít informace a data a zapojit všechny stakeholdery. Častou otázkou je, kolik má mít město tzv. strategií. Za mě jednu, která bude obsahovat měřitelné cíle, termíny a odpovědnosti. V Konceptu Smart City Brno jsme si vytyčili vše, včetně stanovení mezinárodního srovnání dle kvalifikovaných žebříčků.
Sám za sebe vidím nekoordinovanost jednotlivých odborů a odvětví. Zdá se mi, že se spíše jedná o nezdravé konkurenční prostředí, jehož výsledkem je nechuť společně cokoliv řešit, a to zejména pokud se pod to nemohu podepsat jako autor. Jak je možné, že jedni neposkytují data druhým nebo připravují koncepční dokumenty, aniž by je prodiskutovali se všemi dotčenými? Příkladem může být návrh tzv. Strategie bydlení 2016-2026, který nelze považovat za koncepční, a to kvůli neprojednání s developery, majiteli bytových domů apod. Chybí i jasné pojetí a rozvoj městského bydlení, zda se jedná o sociální byty, o udržitelné bydlení pro všechny či specifické skupiny (mladé rodiny apod.).
Dalším stále diskutovaným bodem je zvýšení počtu osob s trvalým pobytem v Brně. Podle některých by tomu mohla napomoci zlevněná roční „šalinkarta“. Městská hromadná doprava je i v porovnání se zahraničím na vysoké úrovni, což s sebou nese velké finanční nároky, nicméně je zde jistý prostor k zatraktivnění. Je skutečně cílem města dávat malusy a bonusy? Za mě ne. Je nutné vytvářet takové prostředí, aby zde chtěli lidé žít sami o sobě.
Jaroslav Kacer, člen zastupitelstva města Brna
8. března 2016, Brněnský Metropolitan
