Celosvětový fenomén stárnoucí populace se nevyhnul ani České republice. Nacházíme se v nové situaci, na kterou je třeba reagovat na úrovni jednotlivců i všech systémů společnosti: s prodlužující se délkou života výrazně roste podíl starších lidí ve společnosti. Co s tím?
Stáří je bohužel spojeno s nebezpečnými předsudky. Změnit je můžeme pouze výchovou mladé generace tak, aby začala vnímat stáří jako přirozenou a plnohodnotnou součást lidského života. Ukázat mladým lidem, že ti starší mají jim i celé společnosti hodně co dát. Že stáří není obdobím tupého soupeření o zlevněné kuře v Kauflandu, jak je často zkratkovitě vykreslováno na sociálních sítích, ale dobou zralé moudrosti a předávání zkušeností.
Proto pokládám za důležité zařadit problematiku stárnutí a mezigeneračních vztahů do českého vzdělávacího systému důslednějším a promyšlenějším způsobem. Využít lze možnosti občanské výchovy, akcentování problematiky v jiných předmětech, nebo využití externích projektů mimoškolního vzdělávání. Dokladem, že tento přístup funguje, jsou projekty spolku Mezigenerace, jehož jsem zakladatelkou a ředitelkou. K nejúspěšnějším patří projekty Můžeš to změnit!, Mezig eneračn í občanská nauka, Senioři do škol a Senioři, přijďte si hrát. Všechny úspěšně posilují mezigenerační vztahy mezi žáky základních škol, studenty středních škol a seniory. To, co děti a studenty zajímá nejvíce, jsou konkrétní životní příběhy nebo projekty, na kterých s lidmi o generaci až dvě staršími mohou spolupracovat.
Výchova mladé generace není samozřejmě záležitostí pouze školních lavic. Zásadní roli hraje rodina, v níž by měly děti od nejútlejšího věku vnímat ohleduplnost a přátelské vztahy s okolím bez ohledu na ročník narození jako naprostou samozřejmost a základ
Zdeňka Dubová (TOP 09)
V Brně dne 1. října 2018
