S fotbalem ale nepraštil úplně. Stále hraje za fotbalový tým Letovic, kde bydlí.
„Ze začátku jsem byl kvůli politice terčem posměšků, jak už to v partě bývá. Mé nadšení bylo vnímáno jaksi zvláštně, ale jsou to všechno rozumní kamarádi, takže jsem se s nimi vždycky dokázal domluvit,“ vzpomíná na aktivní vstup do politiky.
Koketoval s tím už od šestnácti, kdy se o politiku začal zajímat hlouběji. Jako člověk vychovávaný v křesťanských a konzervativních zásadách hledal nějakou stranu, která mu bude blízká. V roce 2010 podle svých slov „zapadl do škatulky“ teprve krátce fungující TOP 09 s tehdejším předsedou Karlem Schwarzenbergem. Kandidoval zatím dvakrát v komunálních volbách. Pokaždé ale neúspěšně. V posledních volbách byl přitom na třetím místě. Jiný kandidát ze spodnějších míst ho však preferenčními hlasy přeskákal a mandát získal místo něj.
„Spousta voličů si řekne, vždyť on je tak mladej, co on tam bude dělat. Radši tak upřednostní starší než mladší,“ myslí si mladík, který je v okresní organizaci TOP 09 už tři roky místopředsedou.
Láká ho Poslanecká sněmovna
Na kandidátní listině do krajského zastupitelstva nejspíš také bude, ale nepředpokládá, že by mohl v listopadu do krajského křesla usednout. „Kandidátka se ještě dokončuje. Nepovažuji ale za reálné být v první desítce,“ pokračuje Stria.
Jen v komunální politice, kde se zatím pohybuje, zůstat nechce. Rád by zamířil do Prahy. Proto také vstupoval do politické strany. „Jednou bych byl rád poslancem ve Sněmovně,“ přeje si Petr Stria. Vyloženě si to ale jako životní cíl neklade. „Nejlepší by však bylo, kdybych splnil, co jsem řekl babičce. Tedy že budu prezidentem,“ směje se. Smála se i jeho babička, když jí jako malý kluk na základní škole pořád dokola takto odpovídal na otázku, co chce v životě dělat.
„Mým vstupem do strany nebyla nadšená, ale přijala to. Mohl jsem jí u komunálních voleb říct: Babi, cesta za prezidentem startuje,“ říká dnes v nadsázce.
Kamarády k politice nepřitáhl
Svým zájmem o politiku překvapil i doma. Nikdo z jeho rodičů se neangažuje v žádné straně. „Mamka sleduje politiku jen tak zpovzdálí, taťka trochu více,“ doplňuje mladý topkař, který pracuje jako obchodní manažer.
O politice se baví s rodiči i s přáteli. Ty také v minulosti přemlouval, aby kandidovali. Marně. „Mladí si neradi berou na sebe dres, za který by bojovali. Rádi věci komentují, rádi se o nich baví, ale v konečném důsledku nechtějí být viděni,“ domnívá se.
Podporu tedy cítí kolem sebe a měl ji i u své bývalé přítelkyně. „Momentálně jsem sám. Je možné, že holky nevědí, co si přesně mají myslet o někom, kdo je v tak mladém věku v politice,“ zamýšlí se. „Ale je to prostě věc, která ke mně už zkrátka patří,“ dodává.
Mladá fronta DNES
18. července 2016
