Lubomír Šmíd (61) je starostou obce Kobylnice již páté volební období. Do starostovského křesla usedl poprvé v roce 1994. Za tu dobu se mu z devítistovkové obce podařilo vybudovat oblíbený domov pro dalších 200 občanů. Do Kobylnice se stěhují lidé nejen z nedalekého Brna, ale také z okolních obcí a život tady si chválí. Co všechno se úspěšnému starostovi za TOP 09 povedlo a jaké jsou jeho další plány?
Pane starosto, ohlédnete-li se těch více než 25 let nazpět, co považujete za svůj největší úspěch ve funkci?
V době, kdy jsem v Kobylnicích poprvé získal důvěru občanů a stal se starostou, trpěla obec katastrofickým stavem chodníků a veřejného osvětlení, nebyl zde vodovod ani splašková kanalizace. Voda ve studních tehdy víc než 17krát překračovala povolené množství dusičnanů, přesto lidé tuto vodu pili, protože balená pitná voda tehdy ještě nebyla běžná. Pro malé děti jsme si vozili kvalitnější vodu třeba z dvacetikilometrové vzdálenosti. Jsem moc rád, že se tehdy podařilo zapracovat na tom, aby obec měla vodovod s kvalitní pitnou vodou a že je protkaná funkční kanalizací. Ve všech domech se tehdy topilo uhlím, a obec, která leží v údolí pod Prateckým kopcem, se dusila pod příkrovem hnědouhelného dýmu. Dnes už si ani neuvědomujeme ten rozdíl, když každá domácnost má vlastní přístup k plynu. Osobně pyšný jsem také na to, jak u nás funguje třídění odpadu, tak propracovaný systém nemají ani v Brně, protože naši občané jsou zvyklí třídit až 15 druhů odpadu.
Takové velké projekty Vás musely stát spoustu času a úsilí. Jak dlouho Vám trvalo vše dotáhnout do konce?
Myslím, že tato otázka není položena správně, protože do konce v životě obce vlastně není úplně dotaženo nikdy nic. Vždy jsou před námi nové úkoly, jejichž cílem je zvýšit komfort bydlení o něco nového nebo naopak něco staršího zrekonstruovat. Předloni jsme například takto opravovali jeden úsek dešťové kanalizace asi za 5 milionů korun. A pasport, který nyní děláme, nám pravděpodobně ukáže ještě další úseky, které už budou nezbytně potřebovat zásadní opravu. Každoročně se také věnujeme údržbě a obnově zeleně jak v intravilánu obce tak i okolo polních cest a loni jsme vysazovali novou alej i okolo krajské komunikace. Všechny tyto aktivity samozřejmě vyžadují nemalé úsilí, není to však pouze moje zásluha, ale děje se to díky všem mým spolupracovníkům a zaměstnancům obce.
České a moravské obce jsou charakteristické svým spolkovým a kulturním životem, týká se to i Kobylnic?
Rozhodně. Kulturním i sportovním centrem naší obce je sokolovna a park před ní. Sokolovny dnes bohužel na mnoha místech chátrají a nejinak tomu bylo i u nás. Jako obec jsme se rozhodli nenechat ji svému osudu a ačkoli nás každoročně stojí z obecního rozpočtu statisíce, není čeho litovat, protože žije dál aktivním životem a občané s ní. Vedle sokola velmi dobře fungují i dobrovolní hasiči, kteří již tradičně pořádají spoustu oblíbených akcí. Jen je škoda, že se sbor dlouho nedařilo omladit. Chybí nám tak do zásahové jednotky silná generace středního věku. Na druhou stranu zájem ze strany mladých je veliký, jen pak bude nějaký čas trvat, než do uniforem dorostou. Nadšení je v nich ale obrovské už teď.
Když jsme u mladých, co nabízí Kobylnice mladým rodinám s dětmi?
Určitě bych zmínil kvalitní vzdělání. Naše základka i mateřinka jsou oblíbené i za hranicemi naší obce. Pro místní je to určitě nezanedbatelný komfort, když mohou dítě poslat do školy nebo školky přímo v místě bydliště a neřeší dopravu, dojíždění nebo třeba finance na soukromou školku. Kvůli velkému zájmu se chystáme prostory školy rozšiřovat a navýšíme tak kapacitu, abychom uspokojili vzrůstající poptávku po místech pro děti. Z novinek, které přinesly uplynulé roky, bych vypíchnul rekonstrukci dětského hřiště za 530 tisíc korun a vytvoření taneční plochy pro nejrůznější druhy zábav a pořádání oblíbených hodů, dále nové work-outové hřiště za půl milionu korun. A v neposlední řadě mají Kobylnice obrovskou výhodu ve své poloze. Dojezdová vzdálenost do Brna je malá, což ocení zejména lidé, kteří do krajského města dojíždí za prací, anebo studiem. Díky zapojení obce do integrovaného systému dopravy Jihomoravského kraje máme dnes v Kobylnicích dvě autobusové linky, které se u nás kříží a umožňují tak snadno cestovat hned do čtyř směrů. Díky obcí placenému nadstandardu v dopravě mohou naši občané využívat i nočních spojů z Brna.
Ať jenom nechválíme, vidíte i nějaké nevýhody nebo prostor pro vylepšení?
Vždycky se dá vylepšovat! O tom svědčí již zmiňované přípravy na rozšíření školy. Chystáme také další etapu výměny veřejného osvětlení a těším se na novou cyklostezku, kterou následně budeme vybavovat doprovodnou zelení. S pomocí evropských dotací také letos dobudujeme nový sběrný dvůr za téměř 8 a půl milionu korun.
Co bohužel změnit nemůžeme, tak je fakt, že obec nedisponuje žádnými vlastními pozemky nebo nemovitostmi, které by mohla nabídnout třeba dalším mladým rodinám. Díky Bohu, dosud nemusela obec řešit situaci sociálně slabých, ale i to jednou může přijít a vedení obce na to musí být připraveno.
A co senioři? Jak těm se v Kobylnicích žije?
To byste se musela zeptat přímo jich, nicméně věřím, že jsou spokojení. V radě obce jsme si například přijali usnesení, že každé rozhodování v orgánech obce se budeme vždy snažit posuzovat i z pohledu právě seniorů. V současné době pracujeme na novém územním plánu obce a do něj chceme zahrnout také úpravy dopravní infrastruktury, sociální zařízení, které by mělo mít i denní stacionář pro naše starší spoluobčany. Velmi dobře funguje místní Klub seniorů, pro který obec pořádá nejrůznější akce, od výletů až po místní zábavy. Každoročně společně slavíme jejich svátek 1. října a před Vánoci se setkáváme s těmi nejstaršími u společného stolu. Jako starosta si také hlídám významná životní jubilea a vždy každému oslavenci nebo oslavenkyni popřeji, když to jde, tak osobně. Beru to jako milou součást své práce.
Šestadvacet let ve funkci je úctyhodná doba, dovolte mi otázku - jaký člověk je, podle Vás, ideálním starostou? Případně, koho byste si představoval jako svého nástupce ve funkci?
Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. To platí i pro starostu, kterého někdo miluje a jiný mu zase „nemůže přijít na jméno“. A to si musí také každý uchazeč o tuto funkci uvědomit, protože jej čekají i chvíle, kdy musí rozhodovat nepopulárně. Dále musí být připraven se celý život intenzívně učit novým věcem a neustrnout ve své „zkušenosti“. Musí být ochoten kdykoliv vyslechnout problémy, se kterými za ním lidé chodí a snažit se jim pomoci. Podle mého názoru by také měl být schopen a ochoten zapojit se do řešení problémů, přesahujících hranice jeho obce třeba spoluprací v různých sdružení obcí. A co je hlavní – musí tuto práci chtít dělat opravdu naplno a mít k tomu dobré rodinné zázemí. Svého nástupce nevybírám, toho musí vybrat společenství občanů ve volbách. Ale – bude-li mít zájem – chci mu alespoň na začátku významně pomoci vlastní prací a bude-li chtít, tak i později radou.
Andrea Lukáčová, krajská manažerka TOP 09 JMK
V Kobylnicích dne 3. února 2020
