Tomáše jsem znala více než čtyřicet let. Moje maminka ho dokonce doučovala na přijímačky z fyziky a z chemie, a vždycky když jsem přišla domů, protože jsem o tři roky starší, než byl on, tak tam byly obrovské boty. A ty boty patřily jemu. Moje maminka mu vždycky říkala Tomášku – i když Tomášek měřil přes metr devadesát. Stali jsme se kamarády, a i když jsme se potom už moc nevídali (protože nás život tak nějak rozdělil), tak jsme k sobě vždycky zpátky našli cestu.
Za co jsem ráda a za co jsem vděčná, tak za to, jak Tomáš úžasně působil v celém brněnském zdravotnictví, ale i v zahraničí, dokonce i ve Spojených státech. Snažil se sem do Brna přivést Mayo Clinic, což se mu taky podařilo. Nicméně, byl to opravdu báječný člověk a doktor, a myslím, že neexistuje nikdo, kdo by na něho vzpomínal ve zlém.
Jeho lidskosti, protože on uměl propojit medicínu i s tím osobním životem. Byl úžasný kardiolog a do té medicíny vždycky zapojoval i tu lidskou stránku. Ptal svých pacientů jak se jim daří, jak žijí, jestli třeba mohou na svém životě něco změnit – typicky pokud pacienti například kouřili a nebyli zrovna nejštíhlejší – on to těm lidem dokázal podat. Samozřejmě, někdo to přijal někdo ne, ale Tomáš to uměl podat – nebyl urputný ani nepříjemný. Jeho asi takovým krédem bylo pomoct a neškodit.
Ta zpráva o jeho úmrtí mě silně zasáhla, třebaže jsem věděla, že je nemocný. V takový moment se člověk zastaví, má mrazení v zádech... bude nám chybět. Nejen nám, co jsme ho osobně znali, ale bude chybět celému tomu našemu lékařskému řemeslu.
Tak rozhodně Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC) ve Fakultní nemocnici u sv. Anny (FNUSA). To je vědecko-výzkumná instituce, která má za cíl zlepšit péči o pacienty, zejména v oblastech kardiologie, neurologie a onkologie. ICRC je celý Tomášův projekt.
A pak je tu samozřejmě ta spousta pacientů, které po sobě zanechal a kterým bude určitě také chybět.
Tomáš byl posledních několik let jeho profesního života spojený s Nemocnicí milosrdných bratří a myslím si, že by byla velká škoda, kdyby tam nezůstalo místo, kam by se mohli pacienti obrátit pro pomoc. Takže by bylo skvělé, kdyby se našel šikovný a schopný kardiolog, který by na Tomášovu práci navázal.
Upřímnou soustrast rodině, přátelům a všem, kteří ho znali, vážili si ho, a pro které dokázal mnohé udělat.
Dagmar Seidlová je primářkou anesteziologicko-resuscitačního oddělení ve Fakultní nemocnici Brno. V současnosti je také neuvolněnou zastupitelkou Zastupitelstva města Brna, kdy jí byla svěřena oblast zdravotnictví.
Mgr. Šárka Pittnerová
V Brně dne 5. dubna 2024
