Tohle je po dlouhé době jediný a definitivně poslední můj příspěvek k Miloši Zemanovi. Přestal jsem jeho osobu od určité doby řešit, jednoduše proto, že si on a celá jeho uzavřená hradní skupinka podivných, arogantních a nebezpečných lidí nezasluhovala větší pozornost veřejnosti. Naopak doufám, že nyní nastanou podmínky k tomu, aby se mohlo konání celé této hradní skupiny lidí šetřit a analyzovat.
Už před deseti lety, kdy se Zeman radikálními, manipulativními a lživými
metodami dobýval na Hrad, bylo zjevné, že si v nové pozici nenechá ujít příležitosti mstít se za staré křivdy, vykládat si svým způsobem právo a přisvojovat si zahraniční politiku k orientaci na východ. Nepomyslel jsem si ale, do jaké absurdity tyhle svoje tendence dokáže přivézt.
Jeho soustavný a dlouhodobý příklon k Číně a Rusku se dnes - naštěstí - plně vyjevuje nejen jako naprosto mylný, ale hlavně jako nebezpečný. Proto jsem taky jako zastupitel Jihomoravského kraje opakovaně odmítal se s prezidentem Zemanem setkat.
Mnohem podstatnější ale je, jakou za těch 10 let zde Zeman svým chováním vytvářel atmosféru a politickou kulturu, a jak výrazně negativně ovlivnila náladu ve společnosti a dospívající generaci. Proto si dovolím tvrdit, že Miloš Zeman se bude s čím dál větším odstupem času hodnotit jako zoufalá a nešťastná osobnost.
A stejně tak se při této příležitosti vyjádřím poprvé i k tomu, koho budu volit. Bude to Petr Pavel, a bude to přesně proto, že věřím, že se díky němu dokážeme vymanit z uplynulých deseti let marnosti a abych opět cítil hrdost a uznání k hlavě státu. A důvodem je i fakt, že právě on dokáže čelit člověku - který dnes od soudu sice odchází jako nevinný - ale o kterém jsem přesvědčený, že představuje stejné nebezpečí a ztělesňuje stejnou marnost jako Miloš Zeman.
