Doležel: Josef Mašín ztělesňuje ideál silného a naprosto pevného ducha

Letos slavíme 30 let svobody. Je to hodně důležitá událost. A já jsem moc rád, že postupně až do listopadu mohu za Sokol Brno I ocenit 3 statečné osoby, kterých si celý život vážím, protože za svobodu dokázaly bojovat. První z těchto osob je Josef Mašín (*1932)

Je mi naprosto jasné, že pro mnohé stačí jen vyslovit jméno Mašín, aby se okamžitě snesla palba kritiky a samotný Josef Mašín byl tradičně onálepkován jako vrah. Určitě nehodlám nikoho přesvědčovat o správnosti či nesprávnosti tohoto ocenění, za kterým si pevně stojím, ale rád bych tu uvedl tři zásadní momenty, které mě přesvědčují o tom, že si celá rodina Mašínova naši pozornost a ocenění zasluhuje.

Jedním z klíčových pilířů naší třicetileté svobody jsou otevřené hranice. Pro moji a mladší generaci je naprosto nepředstavitelná situace, že vládnoucí systém uzavře státní hranice a zakáže obyvatelům země volně se pohybovat, cestovat, odcházet za prací, nebo jen volně myslet. V Československu 50. let, kdy se skupina bratří Mašínů rozhodla nakonec ze země odejít, ale přesně taková situace nastala. Protizákonné bylo nejen hranice fakticky překročit, ale ilegálním bylo dokonce takový čin jen zvažovat nebo plánovat. Ozbrojené i neozbrojené složky komunistické moci se lidem vlastní země snažily všemi myslitelnými prostředky zamezit a zakázat dobrovolný odchod do západního svobodného světa.
Hranice byly zadrátované a nepřístupné, na některých úsecích byly zřízeny i minová pole. Státní bezpečnost disponovala sítí falešných převaděčů, jejichž úkolem bylo vzbuzovat důvěru u prchajících lidí a nasměrovat je do spárů Pohraniční stráže. Vládnoucí totalitní režim dokonce neváhal ani jednat v rozporu s tehdejšími zákony, když vytvořil provokační metodu s cílem vytvořit falešné hranice ještě na území Československa a vzbudit u prchajících lidí dojem, že se ocitly v americké okupační zóně západního Německa (tzv. Akce Kámen). Zkrátka z vlastní země se stalo vězení. Ani na okamžik se nedivím nikomu, kdo si nenechal spoutat svoji skutečně svobodnou duši a odešel. Těm, kterým se to nepovedlo, byli buď rovnou zastřeleni nebo zatčeni, zmláceni a uvězněni.

Zdaleka tu ale nejde jen o uzavřené hranice a nemožnost se volně pohybovat. Tohle jen zločinnost komunistické moci symbolicky akcentuje. Podstatné je, že celá naše země se po únoru 1948 ocitla v situaci, kdy zde komunisté vyhlásili třídní boj. Zatýkáním a popravováním se zbavovaly třídních nepřátel, ve skutečnosti domnělých i skutečných politických oponentů, kterých se prostě jen báli. A to je pro mě první zásadní hledisko. Celý dobový společenský a politický kontext, ve kterém se skupina bratří Mašínů ocitla, doprovázená terorem vůči vlastnímu obyvatelstvu, nutila mnohé lidi proti takovému systému bojovat, jak jen to šlo. Všechno bylo ale tajné a ilegální, téměř ve všech skupinách odboje a odporu byli konfidenti StB a taky téměř všechny skupiny byly záhy zatčeny. Oprávněnost bojovat proti takovému systému je víc než na místě a já si jen říkám, že bych chtěl mít vždy takovou sílu a odvahu, abych se dokázal v takové situaci zachovat podobně.
Druhou podstatnou záležitostí je pro mě motivace jejich činů. Skupina bratří Mašínů se po sérii sabotážních akcí nakonec rozhodla opustit zemi nikoliv proto, aby ve svobodném světě zlepšila svůj ekonomický status, ale s pevným odhodláním zapojit se do americké armády a bojovat za osvobození jejich země tak, jak bojovala generace jejich otců během druhé světové války. Na počátku 50. let hrozil totiž válečný konflikt mezi západem a východem a oni věděli, na které straně mají v případě války stát. Když se jim také jejich legendární útěk na západ povedl, a to navzdory tomu, že ve východním Německu po nich pátralo asi 20 tisíc vojáků a policistů se samopaly a tanky, skutečně do americké armády nakonec vstoupili.
A konečně třetí a možná nejpodstatnější hledisko je jejich rodinné zázemí. Ctirad, Josef a Zdena Mašínovi byli vychováváni v neskutečně silném ideovém prostředí. Jejich tatínek se stal legendou protinacistického odboje. Jeho výslechy na Gestapu vstoupily do širokého povědomí. Josef Mašín starší se s gestapáky u výslechů pral, takže ho nakonec museli k výslechům přivádět ve svěrací kazajce a chodili k němu zásadně ve dvou. Odkaz, který svým dětem po sobě zanechal, se nejvíce odráží v textu dopisu na rozloučenou, kde mimo jiné píše: „Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat.“

Ne všem, kteří s bratry Mašíny odcházeli za svobodou, se podařilo tuto dramatickou cestu úspěšně překonat. Zbyněk Janata a Václav Švéda byli během útěku dopadeni a popraveni. Popraven byl i jejich strýc Ctibor Novák. Jejich maminku komunisté v kriminále utýrali k smrti, jejich sestru celý život perzekuovali. Samotného Josefa Mašína se Státní bezpečnost snažila celkem 4 krát unést zpět do Československa. Komunistický režim k tomu neváhal využít i tak nechutné praktiky, že agent StB se stal přítelem jejich sestry a jeho úkolem bylo vylákat Josefa Mašína do Vídně, odkud jej chtěli unést do Československa. Až do závěru 80. let je Státní bezpečnost sledovala a vedla na ně složku. Kde je pochován jejich tatínek popravený nacisty se neví, kde je pochována jejich maminka popravená komunisty se taky neví. Je smutné, že se musíme scházet v Mnichově, protože Josef Mašín se odmítá vrátit do Česka, protože zde neproběhlo žádné vypořádání s komunistickou minulostí. Pro mě Josef Mašín ztělesňuje ideál silného a naprosto pevného ducha.