Devátou sezonu předsedá moravskokrumlovským fotbalistům Tomáš Třetina, který je zároveň i starostou Moravského Krumlova. Fotbalový tým mužů je už dvanáct let účastníkem krajského přeboru. „Neumím si představit neděli bez fotbalu,“ sděluje v rozhovoru a zároveň přibližuje sportovní dění v Moravském Krumlově.
Měli jste někdy touhu postoupit do vyšší fotbalové soutěže než je Krajský přebor?
TT: Pro nás je krajský přebor ideální soutěž, neboť ambice na divizi nemáme. Nemáme na to hráčský kádr ani finance a krajský přebor Moravskému Krumlovu sluší. Je to dobrá, kvalitní soutěž. Škoda, že už v ní nejsou mančafty z Rosic, Miroslavi. Byla to derby, která přivedla spoustu lidí, bylo v nich spoustu emocí, skvělá atmosféra. Teď máme derby už jen s Ivančicemi. To mám rád.
Hecujete se s Ivančicemi navzájem?
TT: Vzhledem k tomu, že se hráči navzájem znají, někteří spolu i pracují, tak se hecují už dva týdny před zápasem. I mezi námi starosty probíhá pošťuchování. Když u nás Ivančice vyhrály, volal mi ve čtyři ráno ivančický starosta Buček, jak jsme hráli. Samozřejmě jsem mu to pak oplatil, když jsme vyhráli my. Takové zápasy mám rád, je to fajn.
Ambice fotbalového klubu jsou tedy zůstat v krajském přeboru?
TT: Já to vždycky zlehčuji, když říkám, že naším cílem je udržet krajský přebor a skončit lépe než Ivančice.
Je pro vás fotbal rozptýlením všedního života? Vzhledem k tomu, že jsem předseda, tak ty zápasy jsou třešnička na dortu. Kolem fotbalu je hodně práce. Náš rozpočet je zhruba milión korun ročně. Sehnat ty peníze je složité. Zakládáme si na tom, že hrajeme převážně s vlastními odchovanci a hráče neplatíme. Budeme muset ale udělat nějaké změny z hlediska vedení klubu. I na nás dopadá, že se doba zrychluje. Řešíme problémy, které před těmi deseti lety nebyly.
Vychovat vlastní hráče není jednoduché. Jak jste na tom?
TT: Měli jsme někdy před čtyřmi pěti lety všechna mužstva od přípravky až po muže v krajských soutěžích. Od té doby to jde ale s počtem hráčů i jejich kvalitou dolů. Když chodilo v Krumlově do první třídy sto padesát dětí, tak bylo z čeho vybírat. Teď jich chodí s bídou šedesát sedmdesát, z toho půlka jsou děvčata a další mají jiné zájmy. V okolních vesnicích si chtějí udržet fotbal, takže odtud hráč do Krumlova nebo do Znojma nepřijde. Když jdou od nás kluci do Zbrojovky nebo do Znojma, tak jim nebráníme. Se Znojmem máme domluvenou výbornou spolupráci. Kvalitních hráčů je čím dál tím míň a sportovních nabídek čím dál více.
Jakým jiným sportům se u vás ještě daří?
TT: Máme velmi dobré stolní tenisty MK Řeznovice. Jindřhich Bíla a Michal Makovický uchopili klub velmi dobře. Pro Krumlov je jejich oddíl skvělá reklama v rámci sportu, když k nám přijedou mančafty z celé republiky. Výborně pracují tenisté. Jen je škoda, že je tenis jen pro malé děti a není v Krumlově návaznost. Dobře funguje gymnastický a atletický oddíl. V podstatě, kdo má zájem starat se o sportovní a kulturní vyžití dětí, má na radnici otevřené dveře. Podpořili jsme výuku jazyků ve spolupráci se školami. Něco podobného chceme i ve sportu. Rodič by ráno o půl osmé přivezl dítě do školy, vyzvedl si ho ve čtyři o půl páté a dítě by bylo naučené a mělo odsportováno. Jako město máme nějaké nápady, jak dětem, rodinám, klubům, školám pomoct.
Jak jste na tom se sportovišti?
TT: Řekl bych, že dobře, ale máme rezervy. V téhle době budujeme hřiště u základní školy na Ivančické. Velkým problémem je, že tři školy uvnitř města mají k dispozici pouze pískové hřiště v areálu Na Střelnici. V příštím volebním období tam musíme jednoznačně udělat nové školní hřiště, které pak odpoledne budou využívat fotbalisti, atleti, tenisté. Pro sálové sporty máme tři haly. Hrozně se mi líbí, že přišla parta mladých lidí a chtěla vybudovat hřiště pro discgolf a prostory pro překážkový běh Spartan Race. Discgolf se u nás už hraje. Je to výborná hra, kterou může hrát pětileté dítě s prarodiči. Překážky pro Spartan Race, které budou rozmístěny po městě a mohou je využít i děti i senioři, budou dodělány teď v srpnu nebo v září. Budujeme cyklostezky.
Jak je pro vás důležitý sport?
TT: Odmalička jsem s kluky na hřišti kopal do balónu. Ve fotbale jsem chytal a hrával jsem basketbal. Sport je jednoznačně součástí mého života. Neumím si představit neděli bez fotbalu. Jednou jsem to zkusil. Po dvaceti minutách, když jsem pořád volal, jak hrají, mě manželka dovezla na hřiště. Je skvělá, má pochopení pro moji sportovní vášeň.
Znojemský deník
V Moravském Krumlově 27. července 2018
