Senátor Tomáš Třetina jako první reagoval na tragické události, k nimž došlo na pražské filozofické fakultěve čtvrtek 21. prosince. Tím došlo k paradoxní situaci, poněvadž nás pohotově předběhl. Nestačili jsme požádat o rozhovor my jeho, nýbrž on nabídl rozhovor nám.
Pane senátore, původně jsme připravovali novoroční dialog, jenomže události posledních dnů změnily Českou republiku jednou provždy. Nenapadá mě otázka, o níž bych byl přesvědčen, že na ni lze adekvátně odpovědět.
Máte pravdu, zhruba půl století naše země nezažila takový hrůzný útok. Navíc vedený vůči mladým lidem. Pro mě osobně to bylo ohromení, smutek i vztek. Upřímně nevím, zda už je za námi. Vánoční atmosféru to poznamenalo, ale nejen negativně. Semknutí a solidarita je pro nás v dobách krize důležitá. Český národ v těžkých chvílích vždy drží pospolu. Ty tisíce svíček a pomoci přes různé sbírky životy nenavrátí, ale dávají jasně najevo, že nejsme lhostejní. Nesmíme být, proto jsem si dovolil oslovit nejčtenější regionální tištěné médium, protože před tím, co se stalo, není možné takzvaně schovávat hlavu do písku.
Jestli tomu dobře rozumím, tak vyloučit riziko nelze. Nezní to příliš fatalisticky?
Zní a nepochybuji, že se dost věcí změní. Na druhou stranu, v emocích se často rozhoduje chybně. Všechny ty rychlé recepty na bezpečí, jako je zákaz zbraní nebo naopak pistole do každé kapsy, jsou směšné a nebezpečné. Teror je o vyvolání strachu. Musíme se nejprve vypořádat se strachem a pak se bavit, co můžeme udělat jinak. Zásoby populistických receptů se na nás valí z každé sociální sítě - obvykle to jsou nesmysly. Já kolem filozofické fakulty v Praze chodím do práce a i já se budu muset nejprve naučit žít s tím, abych si v hlavě nepřehrával hrůzu, která se tam odehrála. Zatím si myslím, že budu pokaždé vzpomínat na ty policisty, kteří přijeli jako první - mimochodem byly tam v řádu minut a jestli je něco dobrá zpráva v té mizérii, tak potom ta, že tenhle systém zafungoval. Velký dík těm, kteří tam nasazovali své životy.
Mnoho lidí si pokládá v současné době otázku: Nebyl svět před Listopadem přece jen o trochu bezpečnější?
Ne, nebyl, a to nikdy předtím. Blázni tu byli a vraždili. Olga Hepnarová najela náklaďákem do davu na Strossmayerově náměstí v Praze. Na chodníku zůstalo devět mrtvých. Navíc tu byli cizí vojáci, kterým se zabití například v opilosti a za volantem víceméně promíjelo. To je díky Bohu pryč. A bezpečnost zajišťovaná šmíráky a agenty StB byla evidentně zaměřená spíš na ochranu režimu a papalášů než na bezpečnost lidí.
Jako senátor můžete – a patrně mít budete – podíl na tom, aby se některé věci posunuly někam jinam. Předpokládám, že se tyto věci zcela jistě měnit budou. V současné době je v republice více než tři sta tisíc platných zbrojních průkazů. Nešlo by zprůhlednit, kdo a proč si o tento průkaz zažádá, popřípadě kolik střelných zbraní má v držení?
O tom bude vážná debata. Budu chtít vidět podklady, seznámím se podrobně se systémem, který vydání průkazu předchází. Nejsem příznivcem extrémů. Nechci brát flinty myslivcům, nebudu ani souhlasit s tím, že se máme postarat o sebe sami. Revize nás čeká. A bude důkladná.
Co může právě teď udělat obyčejný člověk, aby se neprobouzel se strachem, že se něco přihodí? Položil jsem zdánlivě primitivní otázku, ale je to otázka, která v těchto dnech napadá snad každého.
Kdybych znal odpověď, měl bych sám klidnější dny. Já jen vím, že když se uzavřeme do sebe a uzamkneme v sobě svůj strach, nic nevyřešíme. Pokud někdo má obavy - prosím nestyďte se svěřit se. Tohle je extrémní situace a není žádnou hanbou říci si o pomoc, třeba na jedné z linek bezpečí.
Mohou být některé věci jinak?
Sám vnímám, kolik věcí by mohlo být jinak, kdybychom se netěšili tak malému zájmu o lidi ve svém okolí, jak žijí a co je trápí. Možná tohle je moje nejvroucnější přání, které bych pro rok 2024 tlumočil všem znojemským občanům. Všímejme si v tom dalším roce svých blízkých, známých, přátel. Věnujme jim svůj čas. Je to to nejcennější, co máme. Přeji všem všechno dobré a co nejméně toho špatného!
