SPOLU se starosty – Branišovice

O Marku Sovkovi jste už patrně slyšeli, možná vám zní povědomě i jeho oslovení „mladosta“, kterému se mu dostalo, když se místostarostou stal ve 20 a starostou ve 24 letech. Coby člen „městské strany“ TOP 09 vede obec se 600 obyvateli a rozhodně se mu daří.

Na co jste nejvíce pyšný, co se v obci povedlo?

Pro mě to nejsou stavby, hotové projekty, ale to, co na první pohled není vidět, ale je to strašně důležité, možná nejdůležitější. Víte, tady lidé dlouho volili komunisty nebo jinou levici. V zastupitelstvu byli lidé, kteří jakž takž zajišťovali to nejdůležitější, ale bránili se čemukoliv navíc. Žádné žádosti o dotace,  minimální spolupráce se spolky, žádné společné akce, všechno stagnovalo, vesnice nežila, jen přežívala. Já jsem si moc přál, aby se to změnilo, a naštěstí jsem nebyl sám. Začali jsme u hodů. Říkali jsme si, že musíme mít něco, co nás spojí a na co budeme hrdí. Před válkou žilo v Branišovicích 80 % Němců, místní tradice i kroje byly pochopitelně převážně německé a zanikly s odsunem původních obyvatel. Lidé, kteří sem po válce přišli třeba z Volyně nebo z Valašska se s novým místem sžívali jen pozvolna a komunismus tomu pochopitelně také nepřidal. Museli jsme v tomto směru začít téměř od nuly, ale začalo se dařit, a pak už bylo na čem dál stavět.

Když jsem v roce 2014 poprvé kandidoval a stal se místostarostou, bylo dost těch, kteří mi nevěřili, nebylo to lehké. To mě ale ještě víc motivovalo. Jak vést obec se nikde nestuduje, všechno si musíte zjistit sami. Pořád jsem něco četl, ptal se, vysvětloval, přesvědčoval. Měl jsem chvilky, kdy jsem si říkal, jestli mně to vůbec stojí za to. V dalších volbách ale naše kandidátka dostala neuvěřitelných 100 % hlasů a tedy všech 7 zastupitelů. To bylo potvrzení, že poctivou práci lidi ocení. I když pořád platí, že stěžovat si přijde každý hned, ale pochválí jen málokdo. Prostě jsem hrdý na to, že naše obec skutečně žije, že se lidé zajímají.

Začali jsme u hodů. Říkali jsme si, že musíme mít něco, co nás spojí a na co budeme hrdí.

No a z těch hmotných věcí: těší mě třeba opravená hasička, nová dlážděná cesta lemovaná obecním vinohradem k ochutnání pro všechny, která vyřešila nebezpečně ujíždějící svah, schody ke kostelu, které respektují kdysi typickou místní architekturu, dětské hřiště s přírodními prvky tzv. vrbových staveb, samozřejmě opravené komunikace, nové chodníky i obnovený úsek historické císařské silnice, který je moc pěkný na pohled, ale nejvíc jsem pyšný na naše Komunitní centrum. Opravili jsme starý kulturák postavený v 70. letech v Akci Z, mimochodem z 95 % to pokryly peníze z fondů EU. Vybudovali jsme tam zázemí pro všechny naše místní spolky, děti tam mají kroužky a v létě „příměstské“ tábory, naše seniorky tam pečou koláče, šily se tam roušky, nebo se připravovaly bagety a jiné občerstvení pro dobrovolníky v tornádem zničené Moravské Nové Vsi. Máme tam krásný sál podle návrhu profesionálního designerského studia s moderním ozvučením i osvětlením a v neposlední řadě je tam také pracoviště naší komunitní sociální pracovnice, ze kterého mám obrovskou radost.

Komunitní centrum poskytuje zázemí branišovickým spolkům.

Pro lidi na vesnici je obecní úřad místo, kam přijdou řešit opravdu cokoliv. Tak dvě třetiny naší práce se vůbec netýkají toho, co je skutečně v naší kompetenci. Pomáháme například s nejrůznějšími formuláři, v komunikaci s úřady, třeba s novými daněmi z nemovitostí, nebo zastupujeme naše seniory v boji proti nejrůznějším šmejdům. Víte, 49 % našich obyvatel má základní vzdělání, jsou tedy velmi zranitelní a mnohdy se dostanou do situací, se kterými si opravdu neví rady a neví na koho se obrátit o pomoc. Přichází za námi nejen senioři, ale třeba i maminky samoživitelky a vůbec lidé v těžké životní situaci. Kontaktujeme je s neziskovkami, charitou, potravinovou bankou, pomáháme jim ve věcech spojených s finanční gramotností… Je toho hodně, a s tím vším nám teď pomáhá právě naše sociální pracovnice. Ohromně se to osvědčilo v době Covidu. Obec se byla schopná o vše postarat.

Císařská silnice

A jaké jsou vaše plány do budoucnosti?

Moc bych si přál, abychom tu měli alespoň jedenkrát za týden lékaře. Můžeme ho i financovat, ale zatím se nedaří nikoho sehnat. A také jsme na maximu kapacity naší mateřinky. Rádi bychom vybudovali novou v budově bývalé fary. Když jsem byl malý kluk, tak tam školka bývala, ale budova přestala vyhovovat, potřebuje rozsáhlou rekonstrukci. No a pak velké téma – boj se suchem a zadržování vody v krajině. Mívali jsme tu tři rybníky, dva jsou stále funkční, jsou v nich chovy slavného Pohořelického kapra. Ten třetí, který býval přímo v centru obce, zanikl, a my na jeho místě chceme vybudovat biotop, mokřad. Chceme, aby to i pěkně vypadalo. To se mimochodem také dost změnilo. Lidé se mnohem více zajímají a starají o přírodu a své okolí. Vysázeli jsme tu nové aleje, asi 300 stromů a najednou jako by se v lidech něco zlomilo. Už jim není jedno, jak to kolem nich vypadá.

To jsou i body programu koalice SPOLU, jak její vznik a dosavadní práci hodnotíte?

Já jsem moc rád, že to takto dopadlo. Každá strana má své spektrum témat, takže nyní pokrýváme vše důležité a můžeme to nabídnout voličům, kterým není jedno, jak to tady bude vypadat. Trošku z legrace, jsem rád i za své rodiče. Ti vždycky volili ODS, teď kvůli mně TOPku, tak alespoň nemusí mít dilema. Ale vážně, mě vlastně až překvapuje, jak to dobře funguje, a jak je koalice i dobře vnímána. Jasně, že se to nemusí líbit všem, v každé straně se najde někdo, kdo na to má jiný názor, často na základě nějaké křivdy z minulosti, ale v mém okolí a v mé generaci tím zatížení nejsme, my se díváme do budoucnosti.

Kostel sv. Vavřince v Branišovicích

A jaká podle vás ta budoucnost bude, pokud SPOLU uspěje? Na co byste kladl důraz?

Naprosto nejdůležitější je, aby se konečně prosadilo, že slušnost není slabost! Dost už s boucháním do stolu a prázdným marketingem. Musíme se chovat státotvorně a myslet na budoucnost. A když to vezmu konkrétně s ohledem na obce, tak bych zvedl téma spravedlivého ohodnocení starostů a zastupitelů. Naše práce je opravdu velmi náročná, musíme znát nepředstavitelné množství věcí z nejrůznějších oborů, za mnohá rozhodnutí neseme osobní odpovědnost, naše práce doslova nikdy nekončí, stále máme pohotovost, nikdy nevíte, co se stane, naše soukromá telefonní čísla fungují jako kontakty v případě jakýchkoliv nečekaných událostí. Není možné toho po samosprávě tolik chtít a přitom ji adekvátně neohodnotit. Komunální politika nesmí umírat na tom, že starosta přemýšlí, jak důstojně zabezpečit vlastní rodinu. Pokud se to podaří, zvedne se konkurence i kvalita, schopní lidé nebudou z existenčních důvodů dávat přednost soukromému sektoru, kde si vydělají klidně trojnásobek.