„A ať si havloidi a antihavloidi myslí, co chtějí, tak prostě ta Česká republika byla právě díky Havlovi ve světě vnímána jako stabilní a moderní demokracie,“ říká poslanec František Vácha. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz promluvil i o EU. „Vystoupení z EU by pro Českou republiku znamenalo absolutní katastrofu,“ míní poslanec. Vysvětlil také, proč si myslí, že Miloš Zeman už neměl kandidovat na prezidenta. „Obávám se, že dneska už mnoho z těch jeho rozhodnutí nejsou jeho rozhodnutí, ale jsou to rozhodnutí jeho administrativy, která ho tam drží už možná jako loutku jenom proto, aby se oni udrželi u moci,“ říká profesor František Vácha.
Opět se blíží výročí 17. listopadu. Co se od roku 1989 podle vás povedlo a co ne? Proč podle vás někteří lidé stále tvrdí, že za minulého režimu bylo líp? Nebo snad skutečně bylo?
Já si myslím, že se toho povedlo hodně. Ona totiž ta lidská psychika funguje tak, že na to špatné se zapomene; a to dobré máme tendenci kritizovat, protože si myslíme, že by to mohlo být mnohem lepší. Já jsem přesvědčený, že žijeme v podstatě nejlepší době, v jaké jsme si kdy mohli přát žít. A takové ty tendence, že třeba za první republiky bylo všechno skvělé, ta politika byla čistá a dneska je to špína… to tak nebylo. Ono i za té první republiky to bylo možná hodně podobné tomu, co je dneska. Co se povedlo? Povedlo se hodně věcí. Povedlo se transformovat ekonomiku, myslím si, do funkčního stavu – z toho systému plánování do nějakého tržního hospodářství. Lidi mají svobodu. I když pravda je, že teď poslední dobou je ta svoboda pořád nějakými zákony oklešťována. Úředníci vám mohou vtrhnout do bytu a kontrolovat kamna, aniž by se vás zeptali. Mohou na vás sbírat různé informace. Otázka je, jestli je to pro tu společnost dobře. Já si to nemyslím. Já jsem spíš ten člověk, který preferuje svobodu jedince nad tím kolektivním vědomím té společnosti.
A pro srovnání toho, co bylo lepší dříve a co je teď – ono je to jednoduché. Musíme si uvědomit, že průměrná mzda, která je dnes deklarovaná nějakých těch třicet tisíc korun, asi úplně neodpovídá té reálné mzdě. Tak řekněme, že to bude nějakých 20 až 25 tisíc. Ale před rokem 89 ta mzda průměrná byla dva tisíce. To znamená, že dneska je to více než desetinásobek. Žigulík tenkrát stál 60 tisíc. Dnes si za 600 tisíc určitě koupíte lepší auto než žigulík. Rohlík tenkrát stál 30 nebo 50 halířů, dnes stojí korunu padesát, dvě koruny… Takže, nemáme se hůř. Máme se mnohem, mnohem lépe. A je důležité, abychom to lidem pořád opakovali.
Jak tedy vidíte současný stav demokracie u nás. Někteří lidé tvrdí, že je ohrožena. Mluví o Babišovi, Zemanovi. Přitom sám Andrej Babiš tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili: Fungující ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura, fungující státní správa… Tak jak to vlastně je?
Tak za prvé, já jsem zásadně proti heslu řídit stát jako firmu. Protože řídit stát jako firmu znamená mít pro sebe co nejvyšší zisky. A těm lidem dát nějakou mzdu, za kterou budou pracovat, a když nebudou poslouchat a pracovat, tak je vyhodíte z práce. Takže to ohrožení demokracie, a nechci se bavit jen o Babišovi, ale vůbec o trendech ve společnosti, já vidím v tom, že lidé ztrácejí důvěru v parlamentní demokracii. Ztrácejí důvěru v ten zastupitelský systém. Mají pocit, že je ti politici dostatečně nereprezentují v těch funkcích, do kterých jsou voleni. A z toho potom vyplývají ty tendence, jak psal ten nejmenovaný v tom, o čem sní, že by omezil parlament, že je to žvanírna, že bude méně poslanců, nedá se tam pracovat… Už jen tyto myšlenky, to, že je někdo schopen toto říct, nabourává v lidech důvěru v tu parlamentní demokracii. A já neznám nic lepšího a účinnějšího, co by zachovalo lidem svobodu, ale přitom bylo schopné nějakým způsobem řídit stát, než je právě parlamentní demokracie. Ono je totiž strašně důležité si uvědomit to, že ta funkce té poslanecké sněmovny, ta „žvanírna“, není jenom schvalovat zákony, ale také přenést tu debatu z ulic někam do nějakého orgánu, který zastupuje ty lidi. A ať se tedy ti politici v té sněmovně pohádají. Ať se tam pohádají do krve. Ale tím nějakým způsobem ochrání tu společnost před tím, že se ti lidé budou prát na ulicích. Tohle si myslím, že je také jedna ze základních funkcí parlamentu. I když možná není daná v Ústavě. Ale je to forma parlamentní demokracie. Ve chvíli, kdybychom neměli ten parlament, tak se lidé budou dohadovat, poperou se na ulicích a všechno by bylo mnohem horší. Takže takové to nálepkování – tohle je dobře, tohle je špatně, tohle zruším, protože to nefunguje… Ony ty procesy v tom parlamentu jsou složité a možná trvají dlouhou dobu, ale má to svoji logiku a částí té logiky je i ta ochrana té společnosti před různými nepříjemnostmi.
Řekněte mi jako pedagog, jak dnešní studenti vnímají 17. listopad a osobnost Václava Havla?
Mám pocit, že ta mladá generace mnohem lépe vnímá osobnost Václava Havla a uvědomuje si, co pro tu republiku znamenal. On člověk jak stárne, tak se z něj stává mnohem větší cynik a začíná se mnohem kritičtěji dívat na některé věci. Tím nemyslím, že by ta mladá generace byla nějak naivní. To není vůbec pravda. Ale mají prostě úplně jiný, možná nezkažený, možná mnohem racionálnější pohled na svět než ta generace starší. Takže v tomhle ti študáci jsou mnohdy příkladným vzorkem populace. A sedmnáctý listopad? Tak to byl den studenstva, což byl komunistický svátek. Já si myslím, že by to měl být den studentů. Opravdu těch osob, ne nějakého studenstva, což je nicneříkající obecný pojem. A oni to podle mne vnímají jako den studentů. Myslím si, že nebýt těch studentů, jak v roce 1938, tak i potom v roce 1989, by starší generace ten boj za svobodu vzdala. A ti studenti si to uvědomují a vnímají to jako svůj den, den boje za svobodu. A to je dobře.
Vy říkáte, že čím jsou lidé starší, tím častěji na různé věci koukají možná více kriticky. A právě ohledně Václava Havla mi přijde, že ho čím dál víc lidí kritizuje. Vidíte to také tak? A jaký vy na něj máte názor s odstupem těch 28 let od revoluce? Mnozí lidé mu vyčítají tu obrovskou amnestii, schvalování bombardování tehdejší Jugoslávie...
A tady bych možná apeloval na ty lidi, jak jsme o tom na začátku mluvili, aby zapomněli to špatné a uchovali si jen to dobré. Protože samozřejmě nikdo není dokonalý, žádný politik. Ani ty nejvyšší elity našeho národa, kteří si o sobě myslí, že jsou elitami, anebo právě ti nejsou dokonalí. A myslím si, že zrovna Havel si o sobě nemyslel, že byl elitou. Tak dělal chyby. Stejně jako všichni ostatní děláme chyby. Některé byly možná fatálnější, některé menší, ale v tom kontextu historie si myslím, že byl nejvýraznější osobností polistopadové politiky. A ať si havloidi a antihavloidi myslí, co chtějí, tak prostě ta Česká republika byla právě díky Havlovi ve světě vnímána jako stabilní a moderní demokracie. A to si myslím, že pro ten rozjezd, hlavně tedy do té mezinárodní politiky, bylo strašně důležité. Že to té republice obrovsky pomohlo. Ohledně té vnitřní politiky, tam možná chyb bylo víc. Můžeme říci, že jsme se měli s minulostí vypořádat razantněji, možná zrušit komunistickou stranu, spoustu dalších věcí... On po bitvě je každý generál. Já si myslím, že by jednoznačně ta osobnost Václava Havla mnou i tou společností měla být vnímána pozitivně.
Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“ nebo „na Západ“. Příznivci EU se děsí referenda, které by dle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. Co by pro nás podle vás znamenal případný odchod z EU?
Vystoupení z EU by pro Českou republiku znamenalo absolutní katastrofu. To není jenom o tom, že bychom měli najednou hranice, museli jezdit třeba do Německa na pas. Není to jen o tom, že bychom neměli evropské dotace a peníze na všechny dálnice, co se tady staví, a na podporu malého a středního podnikání. Je to hlavně o tom, jestli patříme do té „Evropy“ nebo ne. Ono totiž srovnání Británie a Česka není úplně adekvátní, protože Británie do té Evropy geograficky vždycky patřila a bude patřit, i když odejde z EU. Ale my, když odejdeme z EU, tak se vyloučíme z toho klubu evropských států. A nějaká neutralita v našem regionu neexistuje. V České republice, a to všichni ví, nejvíc zahraničních agentů je z Ruska a jsou schopni, myslím si, velmi umně ovlivňovat veřejné míněně. A jsem na sto procent přesvědčen, že pokud bychom vystoupili z Evropské unie, tak skončíme pod vládou úplně někoho jiného, koho ,myslím si, většina národa tady nechce.
Ale s Evropskou unií jako takovou je řada lidí nespokojená...
Evropská unie je obrovský projekt, je to obrovský byrokratický moloch. A pokud se nám Evropská unie nelíbí, no tak ji změňme. Vždyť jsme součástí EU. Tak dělejme něco, aby byla lepší. Nenadávejme. Pošleme do Evropy lidi, kteří jsou schopni něco změnit. Zvolme si vládu, která je schopná s tou Evropskou unií vyjednat nějaké lepší podmínky. Já nevím, jestli to bude Babiš. Babiš Evropskou unii vždy kritizoval, teď se tváří jako, že jo; předtím, že ne… Takže ona ta jeho zahraniční politika je taková – kam vítr, tam plášť. Ale tak ať se ukáže. Já budu jenom rád, když prokáže a bude schopen České republice v Evropě vyjednat lepší podmínky a EU změnit k funkčnějšímu systému.
Blíží se volba prezidenta. Jak vidíte kandidáty a jak šanci Miloše Zemana? Neublížil mu tak trochu jeho postoj po volbách ohledně sestavení vlády a jeho pro někoho možná přílišná vstřícnost k Andreji Babišovi?
Osobnost současného pana prezidenta Miloše Zemana je velmi kontroverzní. Já vůči jeho politice mám mnoho zásadních výtek. A nemyslím si, že by to byl ten ideální prezident, kterého bych si představoval. Takže jsem rád, že se objevují kandidáti, kteří mají potenciál být velmi silnými protivníky současnému panu prezidentovi.
Například kdo?
Především taková ta „hlavní“ jména, jako je Drahoš, Horáček, ale i třeba ten Topolánek, Kulhánek, ale i ti další, to jsou všechno významné osobnosti, které nějakým způsobem už ta společnost vnímá jako schopné a vyzrálé kandidáty, kteří by byli schopni nějakým způsobem konkurovat současnému panu prezidentovi. Pan prezident si velmi zjednodušil svoji roli. On říkal, že nebude s nikým bojovat a že nebude dělat předvolební kampaň. Ale to, že je prezident a má Ústavou dané pravomoci zasahovat do sestavování vlády a podobně a tvářit se všelijak moudře, tak to může využít jako svou předvolební kampaň. A on tak prostě žádnou předvolební kampaň nepotřebuje. Takže já se na ty volby docela těším a myslím si, že to bude docela zajímavý boj.
A jak tedy vidíte momentálně Zemanovi šance?
Přestože pan ministr Chovanec tvrdí, že pan prezident je zdravý jako řípa, je to na něm vidět, že je měsíc po měsíci den ode dne, řekl bych, „sešlejší“ a myslím, že už na ty celé čtyři roky zdravotně nebude mít. A obávám se, že dneska už mnoho z těch jeho rozhodnutí nejsou jeho rozhodnutí, ale jsou to rozhodnutí jeho administrativy, která ho tam drží už možná jako loutku jenom proto, aby se oni udrželi u moci. A to vidím jako zásadní problém. Myslím si, že by českou společnost neměla vést loutka. I když, samozřejmě, teď se ozve Ovčáček i on sám, že není loutka. Ale takhle to prostě vnímám. Neměla by to vést loutka, měla by to být nějaká opravdu významná osobnost, a to už bohužel dneska pan prezident není. On tou osobností byl! Když byl předseda vlády, přestože i tehdy jsem s ním měl obrovský vnitřní problém, tak on byl výraznou osobností. On se snažil tou výraznou osobností tou kontroverzí být i v první polovině svého prezidentského období. Ale teď už je to v podstatě jenom karikatura toho, co bývalo. A mám pocit, že se to stupňuje. A toto pro mne je zásadní bod, kdy si myslím, že ten člověk by už neměl být prezidentem České republiky.
Ale myslím, že Václav Havel na tom podle různých informací nebyl zdravotně na sklonku svého prezidentského období o moc lépe...
Pro mne byl Václav Havel do konce svého funkčního období pořád tou osobností s velkým O. A tento pocit, a je to možná jen můj vnitřní pocit, jsem u současného pana prezidenta ztratil.
Pro Parlamentní Listy františek Vácha
