Měnit se má to, co nefunguje, nebo zastaralo, nebo žádá doplnění. V případě zákona 563/2004 zákona o pedagogických pracovnících se dle mého úsudku dlouholetého ředitele školy v případě zákona se jedná o doplnění ustanovení, které nám jako učitelům a ředitelům chybělo.
AD PROVÁZEJÍCÍ UČITEL, UVÁDĚJÍCÍ UČITEL
Existují studie dokazující potřebnost kvalitních praxí studentů pedagogiky na jejich rozhodnutí věnovat se povolání učitele i po absolutoriu. Situace ve školách je taková, že studenta se ujme některý ze zkušených pedagogů. Většinou ho vede dobře, ale přiznejme si, že nás učitele nikdy nikdo neučil, jak efektivně vést budoucí kolegy, jak jim efektivně dávat zpětnou vazbu. Cítím zde velkou příležitost pro pedagogické fakulty. Je to jedna z cest, jak dostat zásady moderní pedagogiky skrze tyto pozice do všech sboroven mezi všechny učitele. To samé se týká i pozice uvádějícího učitele, který se má po dva roky věnovat absolventovi. Nikdo nezpochybňuje, že nastupující lékař pracuje pod dohledem zkušenějšího kolegy. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že absolvent pedagogické fakulty od prvního dne může řešit velmi závažné situace bez jakýchkoli předchozích zkušeností.
AD TŘÍDNÍ UČITEL
V době post-covidové si ještě více, než kdy jindy uvědomujeme, jak důležitá je kvalitní práce s třídním kolektivem. Dávno již neplatí, že třídní učitel je organizátor školního výletu či výběrčí peněz na divadelní představení. Třídní učitel je ten, který pro naše děti pomáhá vytvořit bezpečné a podnětné prostředí ve třídě a pomáhá k budování zdravých a funkčních vztahů mezi žáky. Také zde platí, že ani toto učitele nikdo nikdy neučil, osvícené vedení školy samozřejmě dbá, aby třídní učitelé nevařili z vody a byli adekvátně vyškoleni v těchto dovednostech. Ale je správné, když si zákonem řekneme o to, aby třídní učitelé měli povinnost výše uvedené dovednosti ovládat a také aplikovat.
AD VSTUP NEPEDAGOGŮ ZA KATEDRY
Jedním z nejvíce sporných bodů v loňské novely, a letošní diskuze to potvrdila, bylo umožnění vstupu lidí z jiné praxe do učitelské profese. Samozřejmě, že každý ředitel si přeje, aby při potřebě obsadit požadovanou aprobaci se mu přihlásilo deset uchazečů, z nichž si může vybrat. Nikomu bych nepřál zažít zoufalství ředitele, když požadovaného učitele prostě nemůžete sehnat. Proto dejme řediteli možnost za jasně stanovených podmínek přijmout nepedagoga, samozřejmě s povinností doplnit si pedagogické vzdělání. Věřme ředitelům, že před žáky nepostaví žádného diletanta. Závěrem dodávám, že si nepřeji nic jiného, než abychom tento paragraf vůbec nemuseli využívat, protože nám fakulty nabídkou dostatek učitelů matematiky, fyziky a informatiky.
K tomu by měla přispět i novela Školského zákona, která zaručuje učitelům výši platu. Chápu námitky, že se bude jednat o jedinou profesi, která bude požívat takové výhody. Dodejme ale, že žádná jiná profese požadující vysokoškolské vzdělání nebyla tak dlouhodobě podfinancovaná, což mimo jiné vedlo i tomu, že velká část kvalitních maturantů o učitelské dráze vůbec neuvažovala právě z důvodu nízkého platového ohodnocení. Poslední dva roky, kdy učitelský plat narostl, se zájem o studium na pedagogických fakultách zvýšil i přes to, že stále nedosahuje průměrné výše vysokoškolských profesí. Loni se návrh přísně vztahoval k tarifním tabulkám, letos se mluví o objemu finančních prostředků. V praxi to znamená, že posilujeme větší pravomoce ředitelů odměnit skutečné lídry sboru rozdílovou částkou. Poměr tarifní a nadtarifní částky se v čase posouvá, býval 90/10, dnes není výjimka 80/20 dle typu školy a měli bychom směřovat k poměru aspoň 75/25. Už před volbami jsme říkali „Věřme ředitelům, oni nejlépe znají svoje sborovny.“ Vláda se hlásí ke svému programovému prohlášení jak výší 130 %, tak právě posílením nadtarifní částky.
Chceme-li konečně posunout vnímání učitelské profese jako prestižního povolání, výše platu, kvalitní studium a kvalitní praxe jsou funkční podmínkou jenom jako soubor podmínek, nikoliv jednotlivě. Věřte, že navrhované body vedou k cíli, který chceme všichni: Aby naše děti od katedry provázeli vzděláním motivovaní a úspěšní lidé.
ZÁVĚR
Závěrem mi dovolte vyjádřit přání. Při mé cestě po Dánsku jsem se zeptal jednoho z maturantů, na jakou univerzitu míří, odpověděl: Rád bych na pedagogickou fakultu, ale tam se asi nedostanu, tak půjdu na práva. Toto dilema dánského maturanta vypovídá vše o prestiži učitelského povolání v Dánsku. Stejné dilema přeji nejen českým maturantům, ale i nám všem, především našim dětem.
Pavel Klíma, poslanec a náměstek hejtmana Jihočeského kraje pro školství, sport a veřejné zakázky
