Klíma: Přijímačky v roce 21 jako příslib individualizace vzdělávání i v ČR

Zda přijímačky ano, či ne, tak sem ještě české školství nedozrálo. Prostě přijímačky jsou a chvíli ještě budou. Proto se bavme, jak bychom je měli uchopit.

Dlouhodobě jsme se konejšili, že náš systém přijímaček je tak super, že jsme ani nepotřebovali testovat. Pak ale klesla demografická křivka a ten systém přestal fungovat. Proto jsme v souladu se situací nastavili pravidla, že jednotnost tedy ne a školy si mohou utvořit svoje přijímačky. To přestalo fungovat ve chvíli, kdy děti utíkaly za snazším přijetím, dokonce jsme zkoušky zrušili úplně. Nastala anarchie, protože na to náš systém opřený o dominantní roli známky jako motivačního a hodnotícího prvku nebyl připravený a znovu se připravila jednotná přijímací zkouška (JPZ). Několik let trvalo, než se systém zbavil much nestálé úrovně a přišla distanc, která opět ukázala limity jednotnosti.

Tak tu stojí deváťák, který se bojí, že v distanci se nenaučil na JPZ, stojí tu učitelé a ředitelé základek s obavou, že žáky nestačili připravit na JPZ. Se stejnou obavou tu stojí i rodič, tak zaplatí doučování na JPZ.

A stojí tu ředitel střední školy a chce na svoji hotelovku děti orientované na jazyky, ředitel průmyslovky, který preferuje matematiku, klidně těžší než u centrály. A ředitel gymnázia si konečně chválí úroveň jednotné přijímací zkoušky, která mu především pomůže přehodit břemeno zástupu odvolání na stát.

Zdánlivý chaos vyřeší jediná cesta: JASNÁ PRAVIDLA. Model, že si střední školy mohou vybrat mezi JPZ a školní přijímačkou, je platný pouze pro tento rok, ale rozhodně stojí za uzákonění. Obavy, že školy si budou dělat jednoduché přijímačky, jsou liché. Taková škola totiž jak jednou nastoupí pověst nízké kvality, což začíná přijímačkami, tak dlouho nevydrží a pověst mizerné úrovně ji doběhne. A to přece nechce žádný ředitel. Proto věřme školám, že si úroveň zkoušky uhlídají. Letos je nepříjemné, že možnost výběru přichází v lednu, ale tento nestandardní rok to unese. Ale je nutné uzákonit změnu i pro další roky, aby se školy střední i základní mohly připravit. Nechme větší zodpovědnost na žákovi a jeho rodiči, aby se zajímal, jaké přijímačky je čekají. Mějme tu odvahu věřit ředitelům a hlavně systém neměňme co 3 roky.

Je to jeden z mnoha kroků na cestě, jak vykročit z uniformity jednotnosti do vzdělávání 21. století i v České republice.