V reakci na rozhovor Miroslava Kalouska pro Deník Právo se člen krajského výboru TOP 09 Oldřich Souček vyjadřuje k nejožehavějším aktuálním tématům, jako je uprchlická krize, výměna rukojmích a ohrožení demokracie ze strany Babiše.
1.Uprchlická krize
V prvé řadě musím zopakovat zásady, které jsem již vyjádřil dříve. Jsme společnost, která je vybudována na křesťanských základech. Jsme nositelé kultury a bohatství a velké míry bezpečí pro své obyvatele. Proto bychom neměli odmítat ty, kteří o pomoc požádají. Na druhou stranu nesmíme být hloupí a ty, kteří naši pohostinnost zneužijí, a ty, kteří budou porušovat naše zákony, vyhostit. Z tohoto hlediska určitá forma dočasného azylu by mohla být řešením, eventuálně udělení dočasného víza, po jehož skončení by azylant musel opustit zemi či EU.
To, že se TOP 09 snaží nabízet pragmatická řešení, lze podpořit. Je nezbytné, aby členské státy EU přijaly společná opatření a ta také dodržovaly. A aby dodržovaly již platná ustanovení, která vyplývají např. z Maastrichtské smlouvy. Mám zejména na mysli fungování ochrany vnějších hranic EU. Je přirozené, že země na vnější hranici jsou vystaveny náporu uprchlíků, kteří přicházejí z vnějšku. Tedy Itálie, Španělsko, Řecko, ale třeba i Bulharsko, Slovinsko, Polsko a Slovensko by měly využít své ozbrojené složky k tomu, aby naše vnější hranice byla ochráněna. Dovoluji si podtrhnout fakt, že všechny uvedené země jsou také členy severoatlantické aliance. Podle Washingtonské smlouvy jsou členské země NATO povinny v prvé řadě chránit svou bezpečnost samy. Jak tedy naplňují tuto dohodu, pokud přes jejich území proudí tisíce uprchlíků a nejenom uprchlíků, ale ekonomických migrantů, přijmeme-li fakt, že ne všichni migranti jsou uprchlíci z válečné zóny v Sýrii. Je ovšem možné, že tyto země nevnímají migranty jako hrozbu.
Samozřejmě, příklad Řecka je skutečně ukázkový. Země, která desítky let vynakládá nemalé prostředky na budování ozbrojených sil, obsazovala různé posty v NATO, není nyní schopna tyto síly použít. Je vysoce pravděpodobné, že ekonomická opatření, jejichž uskutečnění podmiňovalo záchranné balíčky, do určité míry zabraňují vysoce nákladnému nasazení ozbrojených sil. Zde by měla být na místě společná operace pod vlajkou EU, nebo OSN. Jsem přesvědčen, že například vojáci AČR by v takové operaci sloužili s jasným cílem a rozuměli by svému nasazení, než například v Mali. Zde by hájili přece své rodiny a děti. Svou společnost. Z tohoto hlediska se jeví vyjádření ministra obrany i předsedy vlády o možném navýšení počtu vojáků právě v operaci v Mali jako nesmyslná.
Nicméně, operace na ochranu vnějších hranic EU by mohla být zaměřena na směřování migrantů do již zřízených Hot Spotů, zajištění řádného fungování těchto hotspotů. Cílem je nejen jakási registrace migrantů, ale přirozené oddělení těch, kteří utíkají z válečné zóny a tedy naši pomoc potřebují, od těch, kteří pomoc nepotřebují. První třídící kritérium je vlastnictví platného dokladu totožnosti. Následně, pokud doklady nemají, měli by se podrobit identifikační proceduře a následně by měli mít možnost požádat o dočasné vízum.
Faktem je, že EU je složena ze suverénních států. A jako taková, podle mého názoru, stojí na rozcestí, nebo se k němu rychle blíží. Jedna cesta povede ke zvyšování autonomie členských států a tedy k možnému rozpadu Schengenského prostoru. Druhá cesta naopak vede k větší míře integrace, která by umožnila pružnější reakci na různé krize. Jsem toho názoru, že sebevědomý evropský národ nemá potřebu se uchylovat ke zkratkovitému rozhodování a k odstínění od zbytku Evropy. Sebevědomý evropský národ hledá, nabízí a zprostředkovává řešení a pomáhá je uskutečnit. Otázkou je, do jaké míry jsme sebevědomý národ…
2. Výměna rukojmích.
Ptám se sám sebe, do jaké míry nám mohly USA v řešení situace pomoci, pokud nyní vyjadřují zklamání nad postupem České republiky při řešení této situace? Pětice občanů byla v zajetí půl roku, podmínky byly na nás komunikovány… Hledala Česká republika koordinaci svých kroků s americkou stranou? Ta přece byla zainteresovanou stranou, pokud se jednalo o osobu viněnou z napomáhání terorismu. Vzhledem k tomu, že tato kauza nese znaky selhání koordinace zpravodajských sil uvnitř státu a sdílení informací v rámci zpravodajské spolupráce NATO, i na bilaterální úrovni, nedomnívám se, že se veřejnost vůbec někdy doví skutečnou pravdu. Je možné, že by na rozkolu se Spojenými státy měla určitá část politických struktur zájem?
3. Kritika Babiše
Naše společnost je zvyklá na symboliku. Symbolem demontáže demokracie je Hnutí ANO a jeho reprezentantem je Andrej Babiš.
Je otázkou, do jaké míry k jeho zvolení přispěla právě demokracie. Demokracie znamená svobodu v konání, v podnikání a v životě. Je pravda, že není neomezená a zadarmo. Ale oproti režimu, který kontroloval a nařizoval, jak má kdo žít, co je životním standardem a co je již zakázáno, jaké jsou kritéria vkusu, je demokracie, kterou nyní v České republice máme, kvalitativně na nesrovnatelné úrovni. Je skutečností, že taková míra svobody může vzbuzovat dojem, že je vše dovoleno. Lidé, kteří této svobody zneužili, mnohdy nebyli odhaleni, natož pak potrestáni. Na druhou stranu taková míra svobody může u mnohých osob vzbudit potřebu po silném vůdci-manažerovi, který bude životy těchto osob řídit. Andrej Babiš prezentuje, že chce řídit stát jako firmu. A další jeho vyjádření o Shromáždění zástupců zvolených stejným způsobem, jako byl zvolen on, svědčí o tom, že demokracie mu je nepřítelem. Andrej Babiš nechce opozici, jako manažer chce mít možnost určovat, kdo, co a jak bude dělat, jakou za to dostane odměnu a jestli vůbec bude moct promluvit. Zatím se snaží své kritiky umlčet slovy „vy lžete!“. A to i přesto, že pouze vyjadřují své názory. Už to, a zároveň přebírání jeho způsobů dalšími představiteli ANO, by mělo a musí být varováním pro všechny soudné lidi v našem státě.
Oldřich Souček
člen krajského výboru TOP 09
