Rosocha: Předáme komunistům na kraji opět moc, dokonce v tom pro demokracii nejcennějším, ve vzdělání?

My, níže podepsaní občané, nesouhlasíme, aby byl resort školství v Jihočeském kraji, jeden z nejvýznamnějších z hlediska budoucnosti nejenom našeho kraje, veden stranou, která se doposud řádně nedistancovala od režimu, který zde panoval v letech 1948 – 1989, a který je spojován s nesvobodou, politickými procesy a perzekucemi…“ Tato petice, kterou před čtyřmi lety inicioval pedagog Gymnázia Třeboň Martin Rosocha, rozpoutala na jihu Čech vášnivé diskuse a přivedla v jihočeské metropoli veřejnost na náměstí. Do protestů se také zapojili studenti, kteří se do té doby o politiku nezajímali. Martin Rosocha si za svou inciativu vysloužil uznání a podporu, ale také nechtěnou pozornost školské inspekce a 800 nenávistných emailů, převážně anonymních. Dnes už Martin Rosocha nechce stát stranou, a proto kandiduje za koalici PRO JIŽNÍ ČECHY.

Pojďme se vrátit k situaci před čtyřmi lety. Co byl ten základní motiv, který Vás přiměl veřejně vystoupit?

Na to se v krátkosti těžce odpovídá, navíc slovy, neboť mé vystoupení bylo pocitové, pramenící z mnoha a mnoha střípků výchovy, vzdělání, knih, přátel… Víte, na počátku kauzy jsem se domníval, že je to celé jakési komické nedorozumění, novinářský úlet, případně pokus o nepovedený vtip. Když se ukázalo, jak neochvějně je celá záležitost vnímána a posunována vpřed, utěšoval jsem se odkazy na Bohumínské usnesení, které nepřipouští spolupráci sociální demokracie s extremistickými politickými stranami, a tedy i KSČM, jež se přece stále hlásí otevřeně ke Komunistickému manifestu, v němž komunisté otevřeně hlásají dosažení svých cílů násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Mimochodem, tahle deklarace komunistů je v přímém rozporu s článkem 5 naší Ústavy, kde se píše, že je politický systém založen na volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Nu a teď si zkuste představit, že jsem volič ČSSD, načež, jaký div, jako kdybych měl být jediný příznivec sociální demokracie v této kotlině, komu vadí, že ČSSD kašle na vlastní usnesení… A mnou volení zastupitelé? Ti jako kdyby slinuli v beztvarou a šedivou hmotu bez vlastního názoru a cti.

Vzpomněl jsem si na knihu Svědek z cely číslo 13, která popisuje věznění Bohumila Laušmana, předsedy sociální demokracie, jenž byl komunisty vězněn deset let a v žaláři zemřel. Píše se tam: „Nikdo neví, kam jsem se o vánocích roku 1953 ztratil. Denně se znovu a znovu loučím se životem a zároveň si namlouvám, že to všechno není skutečnost, ale jen hrozný, těžký sen.“ Kniha potom končí slovy jeho spoluvězně: „Tragédie a utrpení Bohumila Laušmana mě zavazuje, abych ve svobodném světě tlumočil, co by býval chtěl po všem prožitém utrpení a prohlédnutí svých omylů a chyb odkázat všem vyznavačům sociální demokracie, zejména také to, co musí každý vědět o tak zvané spolupráci s příslušníky světového komunistického hnutí, a jak nakonec všichni skončí, nepoučí-li se včas, než bude pozdě.“ Proto jsem se před těmi čtyřmi roky ptal, to opravdu nikdo tyto příběhy nezná, je naše paměť tak krátká? Možná, že bych ještě mohl ironicky ospravedlnit hejtmana Zimolu, který se přece tolik podobá Zdeňku Fierlingerovi, jenž umožnil nejen likvidaci sociální demokracie po roce 1948, který ale také mimo jiné řídil Státní úřad pro věci církevní, a tedy přechod na financování církví ze státního rozpočtu… Ovšem co jiní, řadoví členové sociální demokracie, případně ti, kteří sociální demokracii volili, proč ti se neozývají? Kde jsou následovatelé těch dvou set tisíc statečných sociálních demokratů, kteří v roce 1948 odmítli podepsat sloučení s KSČ? Místo rozhořčení se ovšem rozhostilo ticho. Ticho, to byl ten motiv…

 Co bylo Vaším hlavním cílem? Proč podle Vás komunisté do čela resortu spravujícího školství nepatří?

Víte, už Komenský říkal, že takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané. Já vnímám školství jako základní pilíř společnosti, který bychom měli střežit jako oko v hlavě. Podívejte se koneckonců opět do dějin, případně na situaci ve světě; přímá souvislost mezi stavem společnosti a úrovní školství je zjevná… Rovněž do očí bijící je potom skutečnost, že veškeré totalitní ideologie jdou v první řadě po krku právě vzdělanosti, neboť ona je tím, co je ohrožuje nejvíce, obnažujíc jejich pravou podstatu. A nám jako kdyby bylo málo, že tohle ještě po čtvrt století od sametové revoluce nechápeme, tak si to tedy pojďme zopakovat…

Uvedu vám jeden fiktivní příklad, který bude pravděpodobně lépe objasňovat, co mám na mysli. V roce 1945 nedochází v Německu k zákazu NSDAP, strana je následně tolerována, i když je prohlášena za zločineckou (to prosím není protimluv). Dvacet dva let poté se jeden ze členů NSDAP má stát tím, kdo povede školství. Nabídku mu předloží SPD, demokratická strana, aniž by bylo zjevné, proč tak činí. Následně se zvedne proti takovému jmenování vlna odporu, i když nacista vehementně na všechny strany deklaruje, že již nacistou není, to jenom název strany že jaksi mylně cosi a bla bla… Světe div se, SPD si nacistu přesto prosadí… Teď si možná řeknete, proč míchám nacisty a komunisty, připomínám ale, že komunismus má na svědomí téměř sto milionů mrtvých, u nás potom stovky odsouzených a popravených z politických důvodů, stovky zavražděných na hranicích, případně tisíce, kteří zemřeli v lágrech z politických důvodů. Je naivní si myslet, že by se snad komunisté mohli chovat kdy jinak, není znám jediný případ, kde by jejich ideologie při uchopení moci neskončila právě takto.

Co uděláme na základě těchto fakt? Předáme komunistům opět moc, dokonce v tom pro demokracii nejcennějším, ve vzdělání. Jako kdyby těch jejich zrůdných pokusů bylo málo, jako kdyby tady nekřičely dějiny a ony zmíněné miliony mrtvých…

Byl jste překvapen silnou odezvou, jakou Vaše iniciativa vyvolala? Získal jste řadu příznivců, vyvolal silné studentské hnutí Ne, komunistům, na druhou stranu jste se musel vyrovnávat i se silně negativními reakcemi, které mluvili o politizaci, dokonce o jakési politicky řízené akci.

Vzpomínám si, jak jsem s úžasem sledoval nabíhající hlasy u petice. Deset, sto, tisíc, dva tisíce… Přiznám se, že jsem tehdy v euforii vůbec neměl ponětí, co vše může následovat. Snad jen pro ilustraci, vyšetřování České školní inspekce pro údajnou fašizaci při výuce a porušení školského zákona. Vyšetřování na základě anonymního udání ve věci obtěžování studentek ve škole. Téměř osm set nenávistných, a v naprosté většině anonymních mailů ze všech koutů republiky… Na druhou stranu neuvěřitelná podpora od mnoha statečných studentů a desítek známých osobností, rektorem Grubhofferem počínaje, kardinálem Vlkem nekonče…

Ta nejzajímavější reakce ovšem přišla od mé sestry, která již téměř třicet let žije v Německu: „Kdybys sepsal obdobnou petici tady, tak by zapadla. A víš proč? Protože takových petic by se tady sepsalo asi tak sto padesát…“. Sestře jsem tehdy dost naškrobeně odpověděl, že ona nemusí řešit pokus o legitimizaci komunistů. Právě tehdy jsem si ale také znovu uvědomil, jak obrovský deficit naše společnost má, jak moc jsme ještě stále pokřiveni z dob, kdy vystoupit z řady bylo těžkým přečinem.

Máme tu nové krajské volby. Proč jste se rozhodl v nich kandidovat?

Částečně budu ještě odpovídat na minulou otázku… Mnoho z těch, kteří vůči mému postupu zaujali negativní postoj, mne podezíralo z jakýchsi zištných důvodů, podle některých jsem měl v úmyslu stát se ředitelem u nás na škole, podle jiných jsem měl ještě vyšší ambice, buď hejtmanské, případně ministerské, prezidentské a bůhvíjaké ještě jiné… Tihle lidé jako kdyby nedokázali ve své materiální podstatě nakrásně pochopit, že se na této planetě dějí i věci prosté čehosi hmotného. A přitom je to tak jednoduché; kdyby u nás politici typu Zimoly cítili odpovědnost vůči voličům po celé volební období, a nikoli jenom dva měsíce před volbami, kdyby u nich nevítězila arogance a technologie moci, kdyby byli zkrátka hodni alespoň elementární důvěry, potřebu kandidovat bych jistě neměl. Mám ale neodbytný pocit, že proti minulým volbám jsme se hodně negativně posunuli, že nyní již stojíme na zásadní křižovatce, kdy již nejde jenom o boj s pokusy legalizovat zlo, ale o to, aby nám mimo tohle zlo ještě vůbec něco zbylo z pravdy, svobody a demokracie.

Studentskému hnutí se vyčítalo, že se aktivizovalo až po volbách, vnímáte nějak chuť studentů tentokráte upozorňovat na riziko spojené s komunisty už před volbami?

Studenti žijí čím dál tím více v opojení z virtuálního světa, kde si nebezpečí mohou zapnout a vypnout, případně dokonce neřešit, vždyť restart je vždy po ruce. Někde uvnitř ale cítím, že jsou právě studenti něco na způsob Blanických rytířů, že sice nehrají kuželky, ale loví třebas pokémony, kdyby však měla nastat chvíle, kdy bude hodně ouvej, protože to už my ostatní nezvládáme, že zkrátka a dobře ze svého virtuálního Blaníku přece jenom vyrazí. Zdá se mi sice tento koncept značně alibistickým, naděje je v něm ale dost a dost…