Tento týden rozluštíme tajenku, zda si nová vláda designovaného premiéra Rusnoka získá důvěru poslanecké sněmovny. O jejích cílech bychom si měli udělat představu ze zveřejněného programového prohlášení. Má to být vláda „koncipovaná jako nepolitická, nestranická“ a mají ji tvořit „krizoví manažeři“, klade si za cíl usilovat „o obnovení důvěry a odpovědnosti, bez nichž nemohou státní instituce plnohodnotně zabezpečovat dané úkoly“.
Řeknu vám, že je to napínavé čtení, když vezmeme v potaz, že vládu jmenoval prezident, který považuje ústavní zvyklosti, životadárný základ každého demokratického systému, za idiotský pojem.
A může vůbec obstát argument, že by jmenovaná vláda byla úřednická, tedy „nepolitická, nestranická“ či že by v kabinetu zasedli „krizoví manažeři“? Vždyť jednotlivá jména patří buď lidem, kteří dlouhodobě politicky sympatizují s prezidentem, ať už se jedná přímo o premiéra, nebo členy zemanovského křídla sociální demokracie (a pozastavení členství v politické straně mi nepřipadne jako dostatečný doklad nepolitičnosti), nebo mu veřejně vyjádřili ve vrcholící prezidentské kampani svou podporu, ať už jde o ministra financí Fišera či Livii Klausovou, která se má za to dočkat postu velvyslankyně (nepřipomíná vám to trafiky vyšetřovaných poslanců ODS?). Nepochybně ve vládě sedí i lidé s určitými odbornými znalostmi, ale že by šlo o krizové manažery? Když se ohlédneme do časů, kdy se tato vláda teprve „hledala“, řada opravdu špičkových odborníků účast na této vládě s jepičím životem odmítla, a tak sestavování vlády připomínalo inzerát: hledá se ministr, zn. rychle.
Úsměv na tváři vyvolá i slib, že vláda má obnovit důvěru a odpovědnost. Asi nejlépe nám to v praxi předvedl ministr financí Fišer, který dodnes – stejně jako jeho chlebodárce prezident Zeman – nevysvětlil původ a pravý účel peněz použitých v prezidentské kampani. Další příslušníci této „party hic“ zas bez patřičných analýz a představy, co dál, odvolali opravdové krizové manažery. Asi nejkřiklavěji to bylo patrné u Českých drah a především Národního divadla, národního klenotu, který se nám začíná pod ministrem Balvínem drolit. Jako doklad obnovy důvěry také jen stěží lze vnímat silácké prohlášení premiéra před hlasováním o důvěře, že jeho vláda může vládnout i bez důvěry. Odkaz na vládu premiéra Topolánka ale nesedí, tehdy šlo o překlenutí období naprostého politického chaosu způsobeného patovým výsledkem voleb, současná situace je ale diametrálně odlišná, v poslanecké sněmovně existuje většina schopná sestavit vládu. Rusnokova vláda je tak vlastně takovou truc vládou prezidenta Zemana, který svými umnými manipulacemi chce získat větší prostor nejen pro svou osobu, ale i pro soudruhy Zemanovce ve volbách, které jsou již napřesrok.
V souvislosti s Národním divadlem mě závěrem napadá motto, které vypovídá o žalostné situaci kolem Zemanova prezidentství a nové vlády: „Národ sobě“.
Josef Knot
Místostarosta města Písek
