Situace kolem nejmenování Martina C. Putny profesorem kulturní a sociální antropologie se dotýká jednak mě osobně jako člověka, ale i jako Jihočecha. S Martinem C. Putnou již dlouhá léta spolupracuji a publikovali jsme spolu s ním a Martinem Gažim i odbornou práci zaměřenou na téma Schwarzenbergů v české a středoevropské kulturní historii. Sám Martin C. Putna je značně spjat s jižními Čechami. Je píseckým rodákem, v Českých Budějovicích vystudoval teologickou fakultu. Jižní Čechy se odráží i v jeho literárně historických pracích, zaměřuje se nejen na katolicky orientovanou literaturu jihočeského regionu a značně přispěl k její popularizaci.
Musím se proto ptát, jaké důvody to vlastně prezidenta republiky vedly k tomu, že odmítl jmenovat Martina C. Putnu profesorem? Jeho kandidatura prošla řádným navrhovacím a schvalovacím procesem, na němž se podíleli nejen čeští, ale i zahraniční akademikové, vědecká rada Univerzity Karlovy, ministerstvo školství i česká vláda. Jaké to tedy mohly být důvody tak zásadní, že předčí souhlasný postoj všech předchozích instancí? A je vůbec z hlediska ústavních zvyklostí právem prezidenta nejmenovat řádně navrženého profesora? Pohybujeme se zde na hraně výkladu Ústavy ČR a i předchozí prezident Václav Klaus, známý svým častým tancem na samé hraně ústavních možností, za svou kariéru akceptoval všechny návrhy akademické obce, byť, jak sám říká: „Řadu z nich s velkými rozpaky.“
Zarážející je i samotný akt odmítnutí. Prezident o něm hovořil s novináři dříve, než o něm informoval ministra školství. Doposud neuvedl relevantní důvody. Tedy pokud za ně nepovažujeme Putnovu účast na Prague Pride. To by si pak k zasahování do akademických svobod mohl pan prezident připsat i zásah do principů svobody, především myšlení a projevu, a rovnosti, a to jsou svobody z hlediska naší historické zkušenosti nejcennější.
Mgr. Bezecný Zdeněk Ph.D.
