Kalašnikov, kalašnikov, znělo v sobotu Prahou. A „svému“ hradnímu pánu Miloši Zemanovi pod sochu T. G. Masaryka na Hradčanské náměstí přišel zamávat na pozdrav svými vlajkami Blok proti islámu a kdo se dobře díval, mohl zahlédnout na bombrech účastníků i nacistické symboly. A tak mě napadá, je Miloš Zeman hrdý na „dílo“, které pomáhal spoluvytvářet?
Ačkoli my těžko může někdo podsouvat, že patřím k migračním liberálům či sluníčkářům a sám velmi kriticky nesu váhavý postoj EU k migrantské krizi, který vede k nezvladatelnému přílivu často i ekonomickým migrantů procházejících Schengenskou hranicí jako nůž máslem, pohled na události v Praze plné potyček a zakončené žhářským útokem mě mrazí. V atmosféře vybičované strachem z islamizace Evropy a islámského fanatismu už málokdo naslouchá racionálním argumentům. A přitom jedině rozumné postoje mohou přinést vrátit klid rozbouřené Evropě.
Tak například často zaznívá požadavek na zrušení Schengenu. Málokdo si ale uvědomuje, že právě volný pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu zajišťuje naši ekonomickou prosperitu a namísto rušení je tak třeba dbát naopak na důsledné dodržování pravidel Schengenu a jedním z nich je i ostraha vnějších hranic. Právě na vnějších hranicích měly už dávno fungovat záchytná místa, takzvané hotspots, která by dokázala zajistit oddělení opravdových uprchlíků od pouhých ekonomických migrantů, které do EU lákají štědré sociální systémy některých členských států. K řešení také nevede posilování euroskeptických nálad, které mají vést až k našemu vystoupení z EU. Příčiny migrační krize se totiž odehrávají daleko za našimi hranicemi a řešit je může jen jasný a společný postup členských států EU. Těžko tak můžeme sami bojovat s pašeráckými gangy, těžko budeme sami podporovat země z regionu nejvíce zatíženého uprchlickou krizí a motivovat je, aby se o uprchlíky dokázali postarat a nejen je posílat dál, těžko přesvědčíme znesvářené strany, včetně Ruska, aby ustaly v aktivitách, které zvedají vlny lidí prchajících před válkou.
Každému z nás je jasné, že kdybychom sami odcházeli do nějaké jiné země, museli bychom se přizpůsobit nejen tamním zákonům, ale i zažitým kulturním tradicím. Zvláště pak, pokud by tato země patřila k úplně odlišnému kulturnímu okruhu. Proto lze jen těžko rozumět představám řady migrantů. Je třeba ale ctít naše křesťanské hodnoty a hájit je, na druhou stranu to přeci neznamená, že budeme zároveň naskakovat na xenofóbní vábení Miloše Zemana, Okamury a mnohých dalších...
Josef Knot
