Je zřejmé, že čím dál více lidí si v naší zemi uvědomuje, že ani 27 let od porážky komunistické totality nemáme zdaleka vyhráno. Když jsme tehdy zvonili klíči, málokoho napadlo, že všechny demokratizační procesy půjdou tak pomalu, že se budeme muset vyrovnávat s takovou spoustou nešvarů, které nová doba přinese. Možná i proto mnozí z nás ztratili na této cestě plné nástrah naději a mnozí to i vzdali.
Jenže demokracie není Něco, co prostě máme. Demokracie si žádá naši každodenní práci, naši péči a úsilí. Nestačí jen přijít čas od času k volebním urnám! O demokracii musíme aktivně pečovat. Jinak hrozí, že se jednou probudíme a budeme muset znovu na náměstích našich měst a obcí cinkat klíči.
O mně je známo, že dlouhodobě kritizuji našeho prezidenta Miloše Zemana za jeho kroky, které ukazují jeho neúctu k základním demokratickým principům. Vzpomeňme na osobu píseckého rodáka Martina C. Putny, kterého prezident navzdory akademickým svobodám odmítl jmenovat profesorem, navíc z velmi pochybných důvodů. Vzpomeňme na všechny ústrky, kterých se dostalo rektorům, za jeho podporu. Především bych chtěl vyzvednout osobní statečnost někdejší rektora Jihočeské univerzity Libora Grubhoffera. Vzpomeňme také, že v minulém roce Miloš Zeman neváhal oslavit den znovunabyté svobody na Albertově na jednom pódiu s extrémistou Martinem Konvičkou. Nechci Vás ale nudit dlouhým výčtem provinění Miloše Zemana proti zásadám demokracie, svobody a tolerance. Spíše chci připomenout, že dnes se nemůžeme spolehnout ani na naše další ústavní činitele.
Svým Společným prohlášením čtyř nejvyšších činitelů prokázal nejen prezident, u kterého to už nikoho nepřekvapí, ale i premiér a předsedové obou parlamentních komor, že naše země servilně nadbíhá komunistické Číně a pro údajné ekonomické zájmy dává všanc suverenitu naší vlastní země. Úmyslně říkám údajné, protože naše skutečné ekonomické zájmy leží nikoli na východ od našich hranic, ale směrem naprosto opačným. Nejdůležitějším obchodním partnerem naší země je dlouhodobě Německo, které mělo v minulém roce podíl 29,5% na celkovém objemu zahraničního obchodu, konkrétně se jedná o částku necelých 76 miliard euro. Objem obchodu s Čínou pak tvoří necelých 19 miliard euro a navíc dovoz z Číny je ve výrazném nepoměru s naším vývozem. Přitom vzhledem k mediální pozornosti, jaké Hrad věnuje právě obchodu s Čínou, to vypadá spíše na poměr přesně opačný. Ale i kdyby obchod s Čínou nesl zlatá vejce, nemůžeme pro něj obětovat národní suverenitu!
Bohužel své polínko do ohně přikládá i sociálně demokratický premiér Bohuslav Sobotka, který naší bezpečnostní politiku odvozuje od zájmů Ruska.
Takováto prohlášení mi bohužel nedávají přílišnou naději na budoucí existenci nezávislé demokratické malé země v samém srdci Evropy. Zvláště když se dnes nemůžeme spoléhat ani na naše transatlantické bezpečnostní vazby. Nově zvolený americký prezident Donald Trump dal jasně najevo, že si USA nebudou pálit prsty v případě ohrožení spojenců v NATO, kteří neplní své závazky. A na tuto černou listinu patří i Česká republika.
Nevnímejme ale tuto situaci tragicky, chápejme ji spíše jako výzvu. Naší nadějí je posilování vzájemných vztahů s dalšími evropskými demokraciemi, našimi partnery v Evropské unii. A je načase si uvědomit, že máme sice právo na naše pochybnosti o leckterých krocích Evropské unie, ale to nic nemění na tom, že pro naši malou zemi v samém srdci Evropy je právě naše pevné zakotvení v Evropské unii jedinou nadějí na další demokratické směřování naší země.
Více než kdy jindy proto záleží na nás samotných, abychom odmítli námluvy našich vládních činitelů s autoritativními východními zeměmi a dali jasně najevo, že nedáme šanci novému pokusu vytrhnout naši zemi z náruče Západu, jako se to stalo po únorovém puči 1948. Více než kdy jindy musíme dávat najevo své pevné demokratické postoje. A (nejen) Den boje za svobodu a demokracii je k tomu dobrou příležitostí, třeba naší aktivní účastí na Festivalu svobody, ke kterému se připojil i Písek.
Josef Knot (TOP 09)
místostarosta Písku a krajský zastupitel
