„Časy uho a učo – univerzální hnědé a univerzální červené omáčky, pokud se v některých školních jídelnách vařily, jsou dávno pryč. Proto mě štve, když se o školních jídelnách mluví s despektem,“ říká ředitel základní a mateřské školy v Malšicích na Táborsku Pavel Klíma (45). Podle něj patří školní jídelny k rodinnému stříbru českého školství a úkolem politiků je, aby zůstaly zachovány. Školství je jedna z oblastí, kvůli kterým se Pavel Klíma rozhodl kandidovat do Senátu. Od roku 2014 je členem strany TOP 09, která je mu nejbližší a tato strana jej nominovala jako kandidáta v obvodu číslo 13, který zahrnuje Táborsko, část Písecka a nově ještě Voticko.
Myslíte, že jsou školní jídelny v ohrožení?
„Během našich školních projektů jsem navštívil školy v Řecku, Dánsku, Rumunsku, Itálii, Španělsku, Anglii, Holandsku, Chorvatsku nebo Polsku a recipročně byli i zástupci těchto škol u nás. Byli překvapení úrovní našeho školního stravování. V řadě z těchto zemí je zvykem, že na poledne si něco menšího do školy vezmou z domova a až večer se rodina sejde u bohaté večeře. V Řecku se nám pochlubili, že jsou vybaveni mikrovlnkami, kde si můžou děti ohřát přinesená jídla a partystany, kde si jídlo můžou sníst. V Holandsku jedli společně ve třídě to, co si kdo přinesl, i učitel. Když zástupci těchto škol viděli naši školní jídelnu, kladli nám na srdce, abychom si tento systém chránili, protože garantuje dětem, že dostanou minimálně jedno teplé a čerstvé jídlo denně. Co víc si můžu i jako rodič pro své děti přát.“
Někdo snad uvažuje, že by si děti u nás taky mohly nosit do školy jen bagetu?
„Rodiče platí v ceně oběda pouze potraviny, režii jídelny hradí zřizovatel školy, tedy obec nebo kraj, a mzdy platí stát. Už se ozvaly hlasy, aby se i mzdová režie přenesla na zřizovatele, ale naštěstí to byly jen návrhy. Pro obce by to byla značná zátěž, nevím, jestli by pak nenastala větší zainteresovanost rodičů a postupný útlum jídelen. Snad jsme natolik kvalitní stát, že si můžeme dovolit zaplatit školní kuchaře. Navíc jsem přesvědčený, že i školní jídelna vychovává.“
Jak?
„Prostředím, i tím, co je na talíři. Proto jídelně věnujeme v Malšicích takovou pozornost. Drtivá většina škol má dnes dobře vybavenou moderní kuchyni, zřizovatelé se snaží a hygienické normy jsou přísné. Všechno je ale hlavně o vedoucích a lidech v kuchyni. Naše vedoucí školní jídelny Iveta Brunová je toho příkladem. Po nástupu k nám do školy vystudovala výživové poradenství a působí jako lektorka i pro jiné školní jídelny. Konzultuje ale i s dětmi. Měsíc probírala s žáky 5. až 9. tříd zdravý jídelníček, zkoušeli ho společně sestavit tak, aby byl podle norem. Týden se pak podle sestaveného jídelníčku vařilo. To je nejlepší způsob, jak děti na zdravém jídle zainteresovat. U nás jsou na výběr dvě jídla. To je velmi důležité a pro kuchyni i jednodušší – vařit méně porcí od daného jídla. Děti toho také víc sní, když si jídlo samy vyberou. Nevrací se ho tolik.“
Proč si někteří rodiče na školní jídelny stěžují?
„Největším zaklínadlem je spotřební koš. Ten stanovuje, co má dítě během jednoho měsíce dostat na talíř. Musíme si přiznat, že kdyby spotřební koš neexistoval, vařilo by se bez ryb a luštěnin, jen to, co chutná. To by nebylo pro děti dobře. Rybí prsty ale u nás nenajdete, ryby se připravují podle šesti nebo sedmi osvědčených receptů. Co se totiž změnilo k dobrému je to, že nejsou povinné receptury, kuchaři školních jídelen mohou experimentovat. Když něco zkusí a děti jídlo vrátí, tak se hned vidí, že toto je slepá ulička. My ale chceme děti vychovávat k pestrosti stravy a kdo nic nedělá, nic nezkazí.“
Co třeba oblíbené šodó buchtičky, neškrtli jste je?
„Je jasné, že jednou týdně musí být bezmasé jídlo, protože podle daných norem pětkrát v týdnu z masa neuvaříte. Doporučuje se jen dvakrát měsíčně sladké jídlo, takže se musí hledat i jiná jídla bez masa. Samozřejmě, že buchtičky se šodó jsou pořád hit a na takový alpský knedlík jsou u nás fronty. To je knedlík s makovou náplní a politý pudinkem. Podobně jako když se uvaříjogurtové knedlíky s jahodovým přelivem. Zdravá jídelna vůbec neznamená, že cpeme děti pohankou, ale že se vaří ze zdravých prvotních surovin, kvalitního masa z českých chovů, které nám dodává místní řezník, ze zeleniny od lokálních dodavatelů. I my máme v jídelníčku guláš, ale k zahuštění použijeme třeba cizrnovou mouku, a když knedlík, tak z nějaké vícezrnné mouky. V době oběda funguje zeleninová samoobsluha, to se nám velmi osvědčilo. Děti si mohou samy vybrat druh zeleniny, který jedí a samy si určí i množství. Za výchovné považuji už to, že si každý sám vybere a nandá na talíř.“
A to všechno zvládnete za cenu školního oběda?
„Pořádali jsme Den vaření s táborským šéfkuchařem z hotelu Nautilus Martinem Svatkem. Divil se, když měl uvařit jídlo za 27 korun a dodržet při tom všechny normy. Školní jídelna musí neustále lavírovat mezi plněním spotřebního koše a snahou najít atraktivní recepty a ještě se vejít do ceny. Martin Svatek se dal slyšet, že školní kuchařky jsou kouzelnice. I kuchař Zdeněk Pohlreich, když byl jednou v televizním pořadu pozván do školní jídelny, řekl, že tamní kuchaře obdivuje. Jsou to nadšenci. U nás vaří vyučený kuchař Roman Drda, který působil v restauracích, vařil v nemocnici a nakonec mu vyhovuje práce ve školní jídelně. Malšická školní jídelna vaří pro naši základní a mateřskou školu, pro základní a mateřskou školu Slapy, soukromou táborskou školku, mimoto je přihlášeno na stravování 60 místních obyvatel. Další už bohužel musíme odmítat, protože nemáme větší kapacitu. Celkem se u nás vaří pro 450 až 500 strávníků. Mimoto naše školní jídelna nabízí dětem zdravé svačiny za sedm korun, různé pomazánky, dokonce i zdravou „nutellu“, které říkáme čokopomazánka. Při dnech otevřených dveří a na školních akademiích z těchto pomazánek připravujeme pro rodiče jednohubky, aby věděli, co děti dostávají. Nebo třeba dva týdny vaříme pro veřejnost a každý může ochutnat zdarma degustační porci, zejména rodiče jsou vítáni.“
Máte ve škole automaty na pití? Nebo odebíráte mléko?
„Zapojení do projektu Mléko do škol jsme zrušili. My bojujeme za to, aby děti nepily tolik sladkých nápojů, automat na limonády nám nesmí do školy, a tady se dětem dodávalo přeslazené ochucené mléko, protože neochucené nikdo nechtěl. Na pitný režim u nás platí rodiče 40 korun ročně a dítě si může natočit čaje nebo džusu, kolik chce. Zrušili jsme v jídelníčku mléčnou polévku, kterou nikdo nejedl, ale mléko si může každý nalít. Programy jako Ovoce do škol nebo Mléko do škol odmítáme. To je jeden velký tunel, kde zájem dětí je na posledním místě. Když kilo rajčat stojí v obchodě 30 korun, z tohoto státního projektu se za něj platil až dvojnásobek, že to prý pomůže českým zemědělcům... Stát to stojí neuvěřitelné peníze, slyšel jsem až o částce 1,65 miliardy za projekty Ovoce a Mléko do škol. To podporovat nebudeme, zařídili jsme se jinak. Neděláme ale v Malšicích nic výjimečného, jen poctivé vaření z poctivých surovin, tak jako usilujeme o poctivou školus důrazem na češtinu, matematiku, jazyky a etiku.“
Libuše Kolářová
Jižní Čechy Teď
