V sobotu se na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. sejdou lidé, kteří se nějakým způsobem vymezují proti islámu. Je pravdou, že konání shromáždění nepodléhá ze zákona žádnému povolovacímu režimu a oznamovatel má vůči úřadu pouze oznamovací povinnost. Přesto s jistými obavami sledujeme, jak se náš stát plní „odborníky“ na islám. Není snadné se v tak složité univerzální víře orientovat. Jisté je, že budí vášně, někdy i paniku a o muslimských přistěhovalcích ani nemluvě. Základním a nepřekročitelným pravidlem ale je, že lidé jiné víry a vyznání musejí respektovat pravidla a zákony států, na jejichž území žijí. Máme štěstí, že žijeme v demokratickém státě, kde má každý právo vyjádřit svůj názor a kde ctíme svobodu projevu a vyznání. Paradoxně ale u nás lidi spolehlivě dokáže oslovit hledání společného nepřítele a nenávist k němu. A jak známo, objektem nenávisti se může stát jednotlivec, skupina osob, ale třeba i celý národ nebo společenský systém s cílem objekt nenávisti poškodit či zničit. A s tím se nehodláme ztotožnit. Složité věci nelze zjednodušovat, ani účelově převracet. Islám nerovná se terorismus. Na islámské fanatiky nejvíce doplácejí nevinní muslimové. Historie by nás už měla dostatečně poučit v tom, že stavět na kolektivní vině je naprosto liché. Zdá se, že je pro někoho velkým uměním naučit se toleranci k minoritám, náboženstvím a národům. Přesto věříme, že většina z nás na to nerezignuje a dlouhodobé intenzivní emoci vyjadřující hněv a nepřátelství nedá šanci.
Tomáš Bouzek
náměstek primátora
