Strana TOP 09 jde do nadcházejících krajských i senátních voleb s důrazem na odpovědnost. Není to asi zrovna moc líbivé, pohodlnější jsou možná polštáře dotací nebo sociálních dávek než vlastní práce a zodpovědný přístup zohledňující důsledky v budoucnosti. Jenže – jak je přesvědčený i Tomáš Bouzek, předseda krajské organizace TOP 09, českobudějovický zastupitel, povoláním advokát, jinak se ze současného morálního a politického marasmu nevybředne.
Proč se u nás stala politika tak přitažlivou pro lidi, z nichž špička ledovce skončila před soudem?
Je bohužel pravdou, že naše politická scéna je zatížena lidmi, kteří jdou do politiky proto, že se neuplatní jinde, nebo lidmi, kteří tam jdou cíleně prosazovat své vlastní zájmy na úkor těch veřejných. Občas jsme pak svědky jejich trestního stíhání. V politice by měli figurovat lidé, kteří se jí nebudou jen živit, respektive budou schopni se uživit i jinde, a tím nebudou podléhat svodům v podobě úplatků či jiných výhod. Historicky se můžeme koneckonců setkat i s čestným výkonem politických funkcí. Ideji politiky jako služby pro druhé jsme se bohužel na naší politické scéně dost vzdálili. Politika má být výrazem toho, jak se staráme o to, co sdílíme s občany. Jak se staráme o naše město, náš kraj či stát, tedy o celek, za který jsme byli zvoleni. Já sem šel do politiky proto, abych se svým dílem pokusil zlepšit politickou kulturu v naší zemi. Nechci jen sedět s rukama v klíně a chci pro to něco udělat.
Co brání tomu, aby i u nás byly politické funkce čestné?
V řadě městských států starého Řecka platilo, že veřejnou funkci zastával ten, kdo byl schopen se postarat o sebe a o svoji rodinu. Pak mohl vykonávat čestnou funkci. V demokracii se může o funkci ucházet v zásadě každý občan, který dosáhl určitého věku. Záběr, složitost i časová náročnost politiky je dnes úplně jinde. A když se dělá politika na plný úvazek, je to práce jako každá jiná. Pokud se jí tedy člověk věnuje naplno a poctivě, je v pořádku, když je odměněna. Z mého pohledu je ale dobře, když do politiky jdou lidé zabezpečení z jiných zdrojů – pokud jsou legální.
Myslíte, že bohatství je dostatečnou prevencí korupce?
V dnešní době je v naší republice mnoho zbohatlíků, u nichž jsou pochybnosti, zda jejich majetek vznikl skutečně výjimečností těchto osob – jinak by to bylo zcela v pořádku, závidět úspěch se totiž nemá. To, co některé šlechtické rody získávali usilovnou prací či šikovnou sňatkovou politikou několik staletí, získali u nás někteří jedinci za pár desítek let. Tady po 40 letech komunismu zbohatli lidé, kteří byli s předchozím režimem zadobře, měli kontakty a zatímco ostatní byli na startovní čáře, oni už měli náskok. Tím jsou vztahy pokřivené a říká se, že bude trvat tři generace, než se to spraví. Dostali jsme se až tak daleko, že se na vládě země podílí lidé v obrovitém střetu zájmů. A střet zájmů není o prokázání protiprávního jednání, ale o pouhém nebezpečí, že k němu dojde, protože politik má najednou pravomoc rozhodovat o veřejných věcech, které se dotýkají zároveň jeho osobní či majetkové sféry. Například u soudce je podjatost dána, pokud je jen podezření, že by nemusel být nezávislý, ale u politika? I ten by měl být vyloučen v takovém případě z rozhodování. Andrej Babiš je tu v permanentním střetu zájmů a jsem přesvědčen, že on dokáže výkon své funkce využít pro své podnikání.
Nepřipadá vám, že je u nás ke střetu zájmů velmi benevoletní přístup?
Zastupitel obce by měl podle zákona ohlásit, pokud je v projednávané věci ve střetu zájmů. Zákon mu nebrání hlasovat, může se ale sám rozhodnout, že hlasovat nebude. Politik by neměl ani sedět na dvou židlích zároveň a přijímat po svém zvolení zaměstnání ve městě či kraji, který zastupuje, nebo ve společnostech zřizovaných těmito subjekty. Bude vždy vystaven podezření, že místo nezískal díky svým schopnostem, ale své politické funkci. Sám jsem to v Českých Budějovicích opakovaně kritizoval. Jsem profesí advokát a nikdy by mě nenapadlo nabízet obci jako zastupitel své právní služby.
Může být postižen politik, který svůj střet zájmů ani neohlásí?
Zákon o obcích a zákon o krajích stanovuje jen oznamovací povinnost, nikoliv sankce. Zákon o střetu zájmů ukládá tuto povinnost pouze členům rady obce či kraje a dlouhodobě uvolněným, čili placeným zastupitelům. Pouze u nich označuje takové opomenutí za přestupek s možností uložení sankce do 50 000 korun, ale ostatní zastupitelé postižitelní nejsou. Zákon o střetu zájmů je obecně považován za bezzubý a nový zákon s vhodnějším vymezením povinností a odstupňovanými sankcemi se dlouho jen slibuje. Vedle toho je ale hlasující politik jako úřední osoba odpovědný za své hlasování podle obecných ustanovení občanského zákoníku a trestního zákoníku.
Vy sám jste někdy střet zájmů ohlašoval?
Ano, ohlašoval jsem v budějovickém zastupitelstvu a radě města, že jsem byl řadovým členem dozorčí rady teplárny. To sice nebyl můj individuální zájem, ale zastupoval jsem zároveň jiný subjekt a měl jsem povinnost jednat i v jeho zájmu. V naprosté většině případů jsem pak vůbec nehlasoval. Nikdy jsem se nedostal do střetu zájmů kvůli sobě či osobám blízkým. Mám slušně běžící advokátní praxi a tu jsem se snažil udržet v chodu i v době, kdy jsem vykonával funkci náměstka primátora. Dávalo mi to a dává nezávislost v mém hlasování. Z toho plynulo, že jsem se musel vzdát volného času. Přes den radnice, po večerech a o víkendech advokacie. Musím přiznat, že při práci budějovického zastupitele, radního a pak náměstka, jsem mnohokrát měl chuť s tím praštit, ale věci, které se v Budějovicích kdysi děly a nyní s nastupující intenzitou opět dějí, mě vždycky zase znovu nakoply, abych setrval a i svým dětem jednou mohl říct, že jsem to nevzdal.
Co pro vás bylo impulsem ke vstupu do politiky?
Důvody byly dva. Podnítilo mě k tomu působení Jiřího Paroubka a Davida Ratha před volbami v roce 2010. Jejich čirý populismus a hlavně to, jak kázali vodu a pili víno. K Rathovi jsem se veřejně kriticky vyjadřoval dávno předtím, než vypukla jeho trestní kauza. To se potkalo s tím, že vznikla strana TOP 09 kolem Karla Schwarzenberga, kterého si moc vážím. Schwarzenbergové v historii trvale prokazovali skutečný zájem o české země, český jazyk, bojovali proti nacismu, přišli o majetek při prvorepublikové pozemkové reformě, pak jim další majetek sebrali nacisti a zbytek jim ukradli komunisti. Přesto a právě proto jednal Karel Schwarzenberg vždy ve prospěch českých zemí. Bral a bere to jako povinnost. Jejich rod tu po staletí představoval ostrůvek blahobytu pro lidi, kteří na něm žili a pracovali. Moje maminka byla primářkou v písecké nemocnici a já si dodnes pamatuji, jak vyprávěla o pacientech, kteří s láskou vzpomínali na předválečné časy na orlickém panství.
Dotkli jsme se lídrů, ke kterým se přimklo dost lidí. Touží lidé po silném vůdci?
Vždycky v krizové situaci lidé volají po silném vůdci. V hospodářských krizích, ve válečných dobách a ani u nás není v postkomunistické době standardní situace. Naše mladá demokracie je vystavována zkouškám v podobě omezování práva projevu a shromažďovacího práva, jak jsme viděli při návštěvě čínského prezidenta nebo předtím při oslavách 17. listopadu. Nebezpečný je Hradem podporovaný příklon ke Kremlu s jeho propagandou a imperiálními choutkami. Politická kultura je na mizerné úrovni a volič je oprávněně otrávený politikou napříč celého spektra stran. Jejich představitelé svých chováním lidi odradili a volič už nevěří, že existují i slušní politici, kteří nejdou do politiky jen brát. Proto se lidé dívají po nějakém spasiteli. Jenže viděli jsme, jak dopadly Věci veřejné, Okamura nebo Zemanovci. To mi dává víru ve zdravý lidský rozum, alespoň dokud bude mít možnost se prosadit v rámci demokratických procesů. Uvidíme, jak dopadne hnutí ANO, které nestojí na zásadách a programových tezích, ale na jednom „superpodnikateli“.
Jak vnímáte návrhy některých stran na odvolatelnost politiků?
Demokracie stojí na třech principech – principu většiny, principu veřejné funkce na určitý čas, kterým je volební období, a principu ochrany menšiny po dobu volebního období, aby nedošlo k tomu, že se během volebního období menšiny zlikvidují jako například v Bělorusku. Z druhého principu plyne, že zvolený politik má právo funkci po dané období vykonávat a pokud během něj legitimitu a podporu voličů ztratí, projeví se to v dalších volbách. Mohou nicméně nastat okolnosti, za kterých by se měl funkce vzdát. Například je-li obviněn či obžalován ze spáchání úmyslného trestného činu, nebo když objektivně došlo ke skandalizaci jeho osoby, která podlomila důvěru ve výkon jeho funkce. U nás je ale bohužel politická kultura taková, že ať se stane sebevětší průšvih, nejsou politici zvyklí z funkcí odcházet. Firma propojená s vrcholným politikem získá neoprávněně eurodotace, a když se to provalí, politik setrvá ve funkci a ještě si stěžuje na cílenou kampaň proti jeho osobě s tím, že firma nebyla jeho, ale jeho dětí... Vrátíme-li se v kruhu zpět, ani bohatý člověk tedy není v politice imunní vůči svodům, přestože hmotné zabezpečení obecně snižuje korupční potenciál. Může prahnout po moci a po výhodách s ní spojených. V demokracii, dokud ji ještě máme, je proto třeba, aby slušní lidé chodili k volbám, aby nerezignovali, i když je realita někdy tristní. Vím, že není jednoduché, aby volič získal potřebné informace o tom, kdo by se nejlépe staral o jeho obec, kraj či zemi, komu by měl dát právě ten svůj hlas. Může se i splést, ale měl by to dál zkoušet. Člověk, ať už volič nebo politik, nemusí pokaždé zvítězit, ale neměl by to vzdávat.
Libuše Kolářová
Jihočeské týdeníky
Jižní Čechy Teď
