Kothbauer: Město dopravní omezení podcenilo

V předvečer zahájení rekonstrukce první etapy Budějovické ulice jsem přemýšlel nad tím, jak se budu já a všichni další obyvatelé Tábora v následujících týdnech a měsících po městě pohybovat autem. Měl jsem za to, že díky existenci mostu z Blanického předměstí k nádraží by to nemusel být úplný kolaps. „Ještě, že se ho podařilo i přes odpor starosty Fišera postavit,“ říkal jsem si.

Že bude rekonstrukce Budějovické náročná a přinese dopravní problémy, to jsme čekali všichni. Nechtěl jsem kvůli tomu vedení města lacině kritizovat. Rekonstrukce je víc než nutná a voláme po ní všichni už dlouho. Rozdělení etap se také zdálo poměrně logické a v Novinách táborské radnice jsem byl ujišťován, že je vše perfektně promyšleno a připraveno. O to víc jsem zůstal v šoku v pondělí ráno, když jsem vyjížděl z Tábora za prací do Prahy. Kvůli uzavírce mostu v Košíně jsem musel zvolit cestu po mostu přes Jordán kolem Čekanic a nevěřícně pozoroval silničáře, kteří dokončovali směrem k dálnici dopravní omezení. Kombinace těchto tří uzavírek uvrhla polovinu města do dopravní pasti.

Je pro mě naprosto nepochopitelné, jak mohlo u tak dlouho plánované akce dojít k tak fatálnímu podcenění koordinace s dalšími uzavírkami. Rekonstrukce Budějovické ulice je nutná a je dobře, že začala. Není ji ale možné spustit v kombinaci s několika dalšími uzavírkami, které společně změní polovinu města na past bez možnosti úniku. Fatální manažerské selhání podtrhuje i fakt, že místostarostka pro dopravu Petrová se v den spuštění ani nenachází v Táboře a v době, kdy stovky řidičů marně stojí v kolonách po celém městě, se teprve narychlo vrací z dětského tábora. Je smutné, že pro občany města je viditelnější její boj za budování lanových parků v prostorách cyklokrosového závodiště, než péče o její gesci dopravy. Doprava totiž nejsou pouze cyklisté, pěší, či pasažéři MHD, ale je třeba se se stejnou péčí věnovat také motoristům.